Závod žen na 35 kilometrů byl dlouho v režii zkušené Italky Eleonory Giorgiové. Ta se vydala do čela hned po startu a velmi záhy si vybudovala výrazný náskok. Ten činil na desátém kilometru již téměř minutu. Tereza Ďurdiaková se v ten moment pohybovala na průběžné páté příčce a s mezičasem 49:29 měla dvacetivteřinový náskok na plán, kterým bylo splnění áčkového limitu pro start na mistrovství světa, které hostí v příštím roce americké Eugene. V dalších deseti kilometrech ovšem vedoucí závodnici i naší reprezentantce začaly docházet síly. Krátce před metou dvacátého kilometru přišla Giorgiová o vedení, když se před ni dostala Řekyně Antigoni Drisbiotiová. Ďurdiaková také výrazně zpomalila a propadla se na desáté místo. V ten moment jí už limit pro MS unikal. Drisbiotiová rozhodla o svém triumfu mezi 20. a 30. kilometrem, kdy postupně svůj náskok na čele zvyšovala.Oproti tomu Giorgiová si musela odpykat dvouminutovou penalizaci za tři červené terčíky a mezitím se před ni dostaly Španělka Maria Juárezová a také Naděžda Daražuková z Běloruska. Přesto se jí podařilo chytit druhý dech a v závěrečných pěti kilometrech svým soupeřkám atak vrátila. Řekyně Antigoni Drisbiotiová si mezitím v poklidu došla pro své první velké vítězství v čase 2:49:55. Eleonora Giorgiová získala stříbro za 2:51:05.

Skvělým finišem pak získala bronz její krajanka Lidia Barcellaová (2:51:50) (na fotce), trenér Renato Cortinovis! Lidia se již několikrát zúčastnila Pražské chodecké hodinovky a její trenér Renato Cortinovis je bývalým soupeřem a nyní velkým kamarádem Josefa Smoly zejména ze závodu na 100km chůze Riverra-Mezzovico v roce 1990....... 

Tereza Ďurdiaková obsadila s časem 2:57:08 deváté místo. V týmovém klání byly nejlepší Italky před Řekyněmi a Běloruskami.

Průběh ženské dvacítky měl až do své poloviny v podstatě stejný scénář, když vedoucí skupinka čítala deset závodnic a nechyběla v ní žádná z favoritek. Silné zastoupení měly reprezentace Španělska a Ukrajiny, které měly v ten moment ve hře o nejvyšší příčky hned tři chodkyně. O první důležitý nástup se na 13. kilometru postarala obhájkyně vítězství z poděbradského evropského poháru z roku 2017 Italka Antonella Palmisanová. Ten měl za následek výrazné zredukování počtu závodnic na čele. Její tempo dokázalo totiž akceptovat pouze trio španělských soupeřek. Jako první z nich odpadla Raquel Gonzalesová. Maria Pérezová a Laura Garcia-Carová držely nadále s Italkou krok. Ta však podruhé svým rivalkám nastoupila v průběhu 18. kilometru a na tento atak již Španělky nedokázaly odpovědět. V posledních dvou okruzích pak Palmisanová své tempo ještě vystupňovala a odměnou jí nebyla jen obhajoba čtyři roky starého triumfu, ale také nový traťový rekord 1:27:42. Byla o čtyři vteřiny rychlejší než Eleonora Giorgiová před dvěma lety na mítinku Poděbrady Walking. Stříbro patří za výkon 1:28:03 Marii Pérezové a třetí cenný kov na kontinentálním chodeckém klání družstev v řadě získala bronzová Laura Garcia-Carová za 1:28:07. Soutěži družstev jasně dominovaly Španělky před Ukrajinkami a Italkami. 

Na stejné distanci mužů rozešel závod velmi odvážně turecký rekordman Salih Korkmaz. Velmi brzy si vypracoval přibližně dvacetivteřinový náskok na desítičlennou skupinu pronásledovatelů a ten držel až do poloviny trati. To se však příliš nelíbilo obhájci titulu z před dvou let Perseovi Karlströmovi, jenž se společně s dvojicí Španělů Alvarem Martinem a Diegem Garciou vydal na stíhací jízdu, která byla úspěšná. Na třináctém kilometru byl Korkmaz dostižen a nadále už se pořadím pouze propadal. Dva kilometry před cílem pak už byli v boji o vítězství pouze Karlström a Martin. Tento stav však vydržel jen několik set metrů. Poté Švéd zařadil další rychlostní stupeň a mířil za triumfem, který ozdobil kvalitním časem 1:18:54. Podruhé za sebou ovládl tuto soutěž a po několika měsících se mohl těšit z dalšího poděbradského primátu. Na podzim zde byl totiž nejrychlejší v rámci mítinku Poděbrady Walking. Alvaro Martin si dokráčel pro stříbro za 1:19:14. Pět vteřin na něj ztratil bronzový krajan Diego Garcia (1:19:19), jenž zopakoval bronz z Alytusu. Z dvojice českých reprezentantů se vedlo lépe Vítu Hlaváčovi, který dokončil závod na 39. místě v čase 1:27:42. Lukáš Gdula došel jako třiačtyřicátý z 1:30:57. A ten třetí vzadu Martin Nedvídek, který se nepochopitelně nevešel do nominace (podrobněji o tom píšeme v minulých článcích) českého družstva pro ME, nakonec došel na 46.místě v čase 1:34:19!, nedaleko za Lukášem Gdulou.......holt limit je limit a selský lidský rozum nebo snad něco jiného? zůstal tentokrát někde asi u sedláků u Chlumce. ČR tak nevytvořilo družstvo. V celkovém hodnocení družstev vyhráli Španělé před Italy a Němci.