• • Propozice 57. ročník Olomoucké dvacítky ve sportovní chůzi, 1. kolo chůze pro extraligu
  • Propozice Mistrovství ČR v chůzi na 20 km mužů a žen

Ačkoliv se sportovní chůze může jevit jako sport, který vyžaduje méně pohyblivosti než jiné sporty, pravdou je, že tato lehkoatletická disciplína, kde se kromě výkonu hodnotí i umělecký dojem (chodecký styl), vyžaduje určitou úroveň flexibility. Nedostatečná pružnost může negativně ovlivnit nejen výkonnost, techniku, ale i celkové zdraví sportovce. Mobilizace a strečink jsou důležitou součástí přípravy na jakoukoliv sportovní aktivitu, včetně této olympijské disciplíny. Tento typ cvičení pomáhá zlepšit pružnost a pohyblivost kloubů, flexibilitu svalů, snížit riziko zranění a v neposlední řadě také k dodržení chodecké techniky. Bohužel i v dnešní době plné studií a výzkumů lidé tento typ cvičení častokrát podceňují, ne-li dokonce odmítají. Pokud si nebudeme uvědomovat význam mobilizačního cvičení, mohou se nám zdát zbytečná a motivace k jejich použití může být nízká.

Jak profesionální, tak amatérský chodec by měl vždy začít trénink mobilizací kloubů a svalů tak, aby připravil své tělo na zátěž. Nejdůležitější svalové skupiny pro chodce zahrnují hamstringy, břišní svaly, zádové svaly a svaly lýtek. Tyto svalové skupiny je také potřeba po tréninku pravidelně protahovat, aby se snížilo riziko zranění. Stretching ale také přispívá k lepšímu výkonu během tréninku i závodu. Uvolněné svaly mohou být efektivněji využívány, což vede k rychlejšímu tempu při chůzi.

Celkově řečeno, mobilizace a strečink jsou důležitou součástí přípravy na jakoukoliv sportovní aktivitu, včetně závodní chůze. Připravili jsme pro Vás několik základních mobilizačních a protahovacích cviků na již zmíněné problémové partie, které by se měli stát rutinou před tréninkem.

Autorem článku a fotografií je Josef Smola a Jaroslav Mojžíš, kondiční trenér profesionálních sportovců s více jak 13 letou praxí

Závodní sezóna ve světě se rozjela na plno, v sobotu 25.3. se uskutečnil další ročník Dudinské 50, součástí tohoto závodu bylo 7 mistrovských soutěží, mimo jiné i MČR v chůzi na 35km.

Závod na 35km mužů odstartoval v 8:30 ráno a sluníčko se pomalu začalo do závodníků opírat.

Hned po startu vyrazil na čelo závodu Kanaďan Evan Dunfee, který toužil po svém jméně na sloupu vítězů a startem v Dudincích si toužil splnit sen o startu na tomto tradičním meetingu. Bohužel mu závod vůbec nevyšel a nakonec se musel sklonit před uměním dalších tří soupeřů. Doctor z Mexika zvítězil ve světovém čase 2:26:37 s téměř minutovým náskokem na druhého Bonfire Caia z Brazílie. Třetí Číňan se prohnal přes trápícího se Dunfeeho 2km před cílem a došel si pro bronz v čase 2:29:00. I čtvrtý Dunfee však přes závod, který mu vůbec nesednul, došel v čase pod úrovní ostrého limitu pro MS v Budapešti!

Čeští závodníci soutěžili v rámci svého mistrovství a o vítězi nepochyboval nejspíše nikdo. Otázkou jen bylo, zda Vít Hlaváč (AC Teplo Kladno, tr. Větrovcová), který se na sezónu připravoval v Livignu, na Kypru a JAR, dokáže navázat na výsledky z minulé sezóny. Závod rozešel společně se slovenským Morvayem, který se mu však po 17km začal vzdalovat a Víťa pak již bojoval spíše sám se sebou. Mistrovský titul sice vybojoval s přehledem, celkově však došel na 27. místě a s dosaženým výkonem může být spokojen jen stěží. Výkon 2:43:43 je o víc než 2min horší loňského výkonu z Dudinců, co hůř, výkon je dokonce horší než loňských 2:43:14 z pekelného MS chodeckých týmů v Muscatu, kde závodníci bojovali nejen s horkým počasím, ale i extrémně kopcovitou tratí. Vítek je aktuálně 38 ve světovém žebříčku a až se propíší body za Dudince, nejspíše lze očekávat další propad dolů. Potvrzovací výkon ČAS pro MS při kvalifikovaní se přes ranking je 2:36:00. Slabou útěchou na nepřesvědčivý výkon může být maximálně fakt, že se jedná o splněný limit pro ME v Poděbradech.

Za Vítkem se však v boji o další medaile děly věci. Druhý z našich olympioniků Lukáš Gdula po mnoha letech startoval bez bolesti a olepení tejpy. Závod však ani jemu vůbec nesednul, kilometry si protrpěl a tak se přes něj na 17km doslova přehnal nestárnoucí Martin Nedvídek (AC Rumburk). Lukáš, který měl v průběhu závodu náskok i víc jak 2min, nedokázal na Martina reagovat a jeho ztráta se rychle navyšovala až na více než minutu. Kolem 22km ještě zkusil zabojovat, rychle stahoval ztrátu až na rozdíl pouhých 28sec, ale to bylo vše. Martin Nedvídek pak s přehledem svou stříbrnou medaili uhájil (celkově 38.) a s výkonem 2:58:01 nemůže být ve 48 let nespokojen. Bojovný koncentrovaný výkon právem zaslouží nejvyšší hodnocení. Za OR ze Žitavy sice zaostal o více jak 2min, ale to po problémech s cestováním den před závodem, kdy na místo závodu dorazil až těsně před půlnocí, není nic, co by jej mělo trápit.

Pro bronz si pak došel zmiňovaný Lukáš Gdula (Hvězda Pardubice, tr. Čermáková) v čase 3:02:59. Každý by Lukášovi jistě přál dobrý výsledek, když jej po dlouhé době netrápily zdravotní problémy, tohle však opravdu nebyl jeho den. Bramborovou medaili pak získal Alexandr Malysa (VSK Univerzita Brno, tr. Malysa, který se v druhé polovině závodu rozhodl pomoci českým ženám bojujícím o 3-5místo v rámci MČR a došel si tak pro čas 3:08:06. Dokončením závodu rozhodně pozitivně překvapil.

Ženský třicítka přinesla fantastickou podívanou na peruánskou světovou šampionku. Kimberly García Leon přijela do Dudinců skvěle připravená a deklasovala své soupeřky nejen dokonalým stylem, ale i výkonem, který se nevidí každý den. Nový světový rekord, čas 2:37:44, tak závodí světová šampionka. I fantasticky jdoucí Liu Hong z Číny na ni ztratila víc jak 2min!!!

Ženský mistrovský závod měl také jasnou favoritku. Tereza Ďurdiaková (USK Praha,tr. Piták)  přijela do Dudinců přímo z tréninkového kempu v Keni a předem avizovala, že se soustředí na Poděbrady. Tereza se od prvních metrů závodu trápila, její styl byl upracovaný a těžkopádný. Mistrovský titul sice s přehledem získala, ovšem čas 3:13:53 je daleko i za kvalifikačním výkonem pro ME v Poděbradech!

Daleko za Terezou se odehrával boj o další medaile. Od začátku šla na stříbrné pozici Klára Hlaváčová (AC Teplo Kladno, tr. Čermáková). Ta na 16km již dávala svým soupeřkám víc než  jeden kilometr, ovšem bylo znát, jak těžce se jí jde. Soupeřky Pohlová - Bakliková - Bugárová však dál držely své tempo, postupně zrychlovaly a začaly se trápící se Kláře na kilometrovým okruhu vzdalovat. Po 22 kilometru musela ze závodu odstoupit v té chvíli se již trápící Michaela Bakliková, která stoupla do neoznačené díry v asfaltu a obnovila si tak zranění kotníku. Štěpánka Pohlová Kučerová (tr. Hlavenka, TJ Sokol Hr. Králové) šla bok po boku s Nelly Bugárovou (AK Škoda Plzeň, tr. Malysa) a děvčata tvrdě útočila na pozici Kláry Hlaváčové. Začít s útokem o kilometr dříve, byly medaile rozdány jinak. Klára Hlaváčová uhájila stříbro o 36s před Pohlovou - Kučerovou, Bugárová na bronz ztratila pouhé 4sec.

Krom hlavního závodu na 35km se v Dudincích šly i další závody. V dětských soutěžích se představili potomci slavných otců (Korzeniowsky, O’Callaghan).

V závodě juniorů na 10km došel na na 10. místě Roman Hanyk (AC Turnov, tr. Čermáková), který si v posledním kilometru musel postát v penalty zóně. Výsledný čas 50:08 ho na ME v Poděbradech bohužel neposune. Ovšem je třeba podotknout, že u závodníka došlo k výraznému zlepšení technického projevu, v únavě však problémy s koleny stále přetrvávají.

V závodě juniorek osmá Ema Klimentová (AK Šternberk, tr. Sadil/Čermáková) šla svou první juniorskou desítku a kvalitní čas 50:43 jí zajistil reprezentační dres pro ME v Poděbradech.  Prvních 5 km s ní držela krok halová mistryně Alžběta Franklová (tr. Čermáková, SK Jeseniova), pak ovšem zvolnila, i ona si však na 12.místě došla pro solidní OR a časem 51:59 o vteřinu pokořila hranici limitu pro Poděbrady. Další naše zástupkyně v soutěži byly Katka Nedvídková (AC Rumburk) 59:47, Pittnerová Tereza (SK Vrchlabí Smola Konstrukce) 1:02:29. Anna Horáková   AC Rumburk) závod nedokončila.

V závodě mužů na 20km jsme měli hned 3 zástupce. Loňští junioři se poprvé představili v mužské kategorii a osahali si, jak vypadá světová chůze na 20km. Oba toužili pokořit limit pro ME 22 (1:28:00), což by znamenalo výrazné zlepšení jejich OR. Z dvojice “juniorů” si nakonec lépe vedl Adam Zajíček (tr. Ketner, Atletika Poruba), kdy časem 1:29:03 splnil limit pro Poděbrady a OR zlepšil skoro o 7min. Jaromír Morávek (tr. Ketner, AK ŠKoda Plzeň) se časem 1:30:40 také zlepšil skoro o 8min, za limitem pro Poděbrady však zaostal o 40sec. U obou však jde o první ostrou dvacítku mezi muži, oba ukázali, že jejich přerod na dvacítkáře jde správným směrem a lze očekávat, že se budou dále zlepšovat. Lze jen doufat, že i Morávek získá šanci startovat na ME v Poděbradech a pokusit se od další zlepšení na rychlé trati. Na těžké olomoucké trati to totiž bude velmi obtížné. Třetí do party pak byl věkem již veterán Rostislav Kolář (SK Hranice). Ani on přes zimu nezahálel a jeho zesnulý trenér Brandejský by jistě měl radost, že si Rosťa po osobáku v Žitavě opět zlepšil OR a to o 1:40 na 1:36:09. Bravo.

V závodě žen předvedla skvělý výkon 1:28:09 drobounká Mexičanka González a ukázala, že i přes větrný závod šlo jít rychle. Eliška Martínková (USK Praha, tr. Čermáková) po návratu z tréninkového pobytu v Kolumbii toužila splnit limit pro ME 23, což pro sedmou z ME dospělých byla spíše méně formalita. Nominačnímu kritériu pro ME 22 vyhověla s přehledem, čas 1:35:24 stačil na celkově čtvrté místo. Eliška vyhověla i nominačním požadavkům pro ME v Poděbradech, od potvrzovacího výkonu ČAS pro MS v Budapešti je však daleko vzdálena (1:32:00). Ani její projev nebyl nejsvěžejší a bude zřejmě třeba delší čas na aklimatizaci po návratu z vysoké nadmořské výšky.

Co nám tak řekl dudinský závod o stavu české chůze? Mladí závodníci potěšili dalším postupným zlepšováním. Opory reprezentace však na loňský úspěšný rok budou navazovat obtížně. Je s podivem strategie našich trenérů a závodníků. Svět přijel do Dudinců skvěle připraven. Občas větrný závod nebránil celé řadě chodců a chodkyň ve špičkových výkonech. Svět bojuje o limity pro MS i OH. Ve hře jsou i body do žebříčku. Na žádném jiném meetingu nedostanou závodníci tolik bonusových bodů. Zlatý meeting je nejvýše hodnocen, atleti z celé světa chtějí na zlatém meetingu předvést nejlepší výkony. Naše reprezentace má zcela jinou strategii. Nevyladěné výkony, chybějící ambice na maximální výkon, nezájem o získání bodů do žebříčku za kvalitní časy.  Pokud by Poděbrady byly v tradičním dubnovém termínu, šlo by to chápat, ač zahraniční atleti dokáží zajít kvalitně více závodů za sebou. Jenže Poděbrady jsou až 21.5. Závod v Dudincích byl logickým vrcholem první části sezóny naše opory však rozhodně nestartovaly ve vrcholné formě. Strategie české reprezentační chůze je tak více než záhadná.

Reportáž přímo z dějiště závodu napsala: Lucie Nekulová.

SVĚTOVÝ REKORD NA 35 KM CHŮZE ŽEN V DUDINCÍCH, MARTÍNKOVÁ NA 20 KM 4.

VÝSLEDKY / ERGEBNISSE

GARCÍA LEÓN SVĚTOVOU REKORDMANKOU NA 35 KM:

Mistryně světa 2022 na 20 a 35 km Kimberly Garcíová Leónová (foto vlevo) z Peru utvořila na 42. ročníku Dudinskej päťdesiatky v chůzi (mítink se zlatým statuem World Athletics Race Walking Tour) základní světový rekord na 35 km časem 2:37:44 h. Po změně disciplíny (z 50 km na 35 km) Světová atletika stanovila hranici 2:38:00 h, kterou bylo potřeba překonat, aby byl výkon uznaný za světový rekord. Pod tuto hranice se loni dostala Margarita Nikiforovová, avšak výkon se do rekordních listín nedostal, protože Rusko mělo mezinárodní dištanc.

Garcíová Leónová šlapala od začátku sama vpředu a postupně zvyšovala svůj náskok před debutantkou na 35 km Číňankou Liou Chung, světovou rekordmankou na 50 km, olympijskou vítězkou z Ria 2016 na 20 km a čtyřnásobnou mistryní světa. Peruánka triumfovala s náskokem 2:22 min (2:40:06 – asijský rekord). Třetí příčku vybojovala Magaly Bonillová z Ekvádoru (2:46:32). Garcíové Leónové mezičasy – 5 km: 22:41, 10 km: 45:03, 15 km: 1:07:29, 20 km: 1:29:58, 25 km: 1:52:29, 30 km: 2:15:10.

„Odvedla jsem velmi dobrou práci. Vědeli jsme, že závody v Dudinciach jsou velmi kvalitní. Měla jsem trochu obavy z počasí, protože foukal silný vítr, ale poradila jsem si s tím. Posledních 15 kilometrů bylo už i vzhledem na počasí velmi těžkých. Sama nevím, kde jsou moje hranice. Stále na sobě pracuji. Na mistrovství světa půjdu znovu obě disciplíny. Před Budapeští byla toto má poslední třicetpětka. Dvacítku mám přeci jen o něco raději“ prozradila v cíli Kimberly Garcíová Leónová.

Z českých závodnic si vedla nejlépe dvaadvacátá Tereza Ďurdiaková, která prošla cílem v čase 3:13:53 a jelikož proběhlo v rámci tohoto mítinku i mistrovství České republiky na trati 35 kilometrů, získala svůj třetí titul v řadě. Na stupně vítězů ji doprovodily Klára Hlaváčová (3:29:36) a Štěpánka Pohlová Kučerová (3:30:12).

Mužskou pětatřicítku ovládl v národním rekordu 2:26:37 Mexičan José Luis Doctor Morales (foto vlevo), jenž si tak oproti loňskému roku o jednu příčku polepšil. Druhý byl zkušený Brazilec Ciao Bonfim za 2:27:30 a bronz putuje do Číny zásluhou Lihong Cuia (2:29:00). Vít Hlaváč dokončil závod na 27. místě v čase 2:43:43 a s přehledem obhájil národní mistrovský titul z loňského roku před Martinem Nedvídkem (2:58:01) a Lukášem Gdulou (3:02:59).

MARTÍNKOVÁ ČTVRTÁ S LIMITEM PRO ESPOO NA 20 KM:

Jednoznačně nejlepšího českého výsledku dosáhla na ženské dvacítce Eliška Martínková. Pro svěřenkyni trenérky Kateřiny Čermákové se jednalo o první ostrý start. Jeden tréninkový závod absolvovala v rámci tréninkového kempu v Kolumbii, ale v Dudincích už šla do závodu s jasnou ambicí, a to bylo pokoření limitu pro start na mistrovství Evropy do 23 let, jenž byl stanoven na hodnotě 1:37, což pro Elišku neměl být problém. Desátým kilometrem procházela na průběžné čtvrté pozici v mezičase 45:57 a na třetí Mexičanku Sofii Ramos Rodríguez v ten moment ztrácela patnáct vteřin.

V druhé polovině závodu ztráta ještě narostla a stupně vítězů se jí vzdálily. Martínková tak obsadila čtvrté místo a časem 1:35:24 pohodlně vyhověla nominačnímu požadavku pro start na evropském šampionátu do 23 let ve Finsku. Pro jasné suverénní vítězství si došla ve velmi kvalitním čase a také kariérním maximu 1:28:09 Mexičanka Alegna Gonzáles před Portoričankou Rachelle Perez (1:31:11) a již zmiňovanou krajankou Sofií Ramos Rodríguez (1:34:22).

V závodě mužů na 20 kilometrů se po pěti letech opět radoval z dudinského primátu Kolumbijec Eider Arévalo. Světový šampion z roku 2017 se na osmnáctém kilometru dostal před do té doby vedoucího Švéda Persea Karlströma a svůj náskok do cíle už pak jen zvyšoval. Jeho čas v cíli měl hodnotu 1:19:23. Karlström se musel spokojit s druhou příčkou za 1:19:44. Třetí Mexičan Noel Almazán už se pod 1:20 nedostal (1:20:46). Nejlepší český závodník Adam Zajíček došel na osmadvacátém místě v osobním rekordu 1:29:03 a také on si zazávodí na mistrovství Evropy chodeckých družstev v Poděbradech. Naopak limit pro start na ME do 23 let mu unikl téměř o minutu.

Závodu juniorek na 10 kilometrů dominovaly mexické reprezentantky, které obstaraly kompletní obsazení stupňů vítězů. Vyhrála favorizovaná Karla Ximena Serrano. Juniorská mistryně světa z Cali triumfovala díky výkonu 45:33 před krajankami Mariou Fernandou Santiago (46:50) a Renatou Cortéz Romero (47:30). Spokojeny mohly být i naše dvě nejlepší závodnice. Osmá Ema Klimentová (50:43) a dvanáctá Alžběta Franklová (51:59) si zašly osobní rekordy a zajistily si účast na evropském chodeckém poháru družstev v Poděbradech. Juniorské klání na stejné trati vyhrál domácí Filip Krestianko za 43:38.

Rada Světové atletiky rozhodla o pořadateli mistrovství světa chodeckých týmů v roce 2024. Světové chodecké klání bude hostit turecká Antalya.

Prezident World Athletics Sebastian Coe odůvodnil udělení pořadatelství těmito slovy. „Turecko se v posledních letech ukázalo jako velmi schopný pořadatel mezinárodních akcí. Turecko dokázalo před několika týdny uspořádat halové mistrovství Evropy i přesto, že ho krátce předtím postihlo zemětřesení. 

Chodecké mistrovství světa družstev bude pro Turecko druhým atletickým globálním vrcholem, který zde proběhne. Tím prvním bylo halové mistrovství světa v roce 2012. Očekává se, že příští rok přicestuje do Antalye k tomuto klání okolo pěti set chodců a chodkyň z přibližně padesáti zemí. „Skutečnost, že se mistrovství světa chodeckých družstev bude konat v Antalyi, je velmi důležitá pro zvýšení povědomí o atletice v naší zemi a získání nových fanoušků atletiky. Doufáme, že pořádání tohoto šampionátu bude pro tureckou atletiku dalším dynamickým krokem vpřed,“ uvedl prezident turecké atletiky Fatih Cintimar.

MČR v chůzi na 35 km mužů a žen se koná v sobotu 25.3.2023 v rámci 42. ročníku Dudinské 50. Výběr závodníků na MČR na 35 km v chůzi.

Muži MČR 35km chůze:

Vít Hlaváč, Lukáš Gdula, Martin Nedvídek, Alexandr Malysa , přičemž Alexandr Malysa kvalifikační limit nesplnil, ale byl dovybrán technickým delegátem z důvodu potřeb reprezentace ČR.

Kvalifikační limit splnil a právo účasti tak má jěště Josef Smola, který však dal přednost souběžně konanému MS Masters v polské Toruni ( 27.3.-31.3.)

Ženy MČR 35km chůze:

Terez Ďurdiaková,  Štěpánka Pohlová - Kučerová, Michaela Baklíková, Klára Hlaváčová, Nelly Bugárová, přičemž Klára Hlaváčová a Nelly Bugárová kvalifikační limit nesplnily, ale byly dovybrány technickým delegátem z důvodu potřeb reprezentace ČR.

Propozice MČR zde.

Propozice 42. ročníku Dudinské 50 zde.

Chodkyně Tereza Ďurdiaková zvolila pro letošní přípravu krok do neznáma v podobě soustředění v Keni. Jak se Terce v Keni dařilo na to se jí vyptávala Lucie Nekulová.

Zimní příprava je za námi a chodci už netrpělivě očekávají start nové závodní sezóny. Čeští reprezentanti se letos připravovali pro ně v netradičních destinacích. Do Kolumbie vyrazila Eliška Martínková (rozhovor s ní vyšel na webu ČAS a ještě asi zajímavější rozhovor o podmínkách lze přečíst na webu atletika.sk - povídání s M.Morvayem), do JAR spolu se Slováky odcestoval Vít Hlaváč a občas se připojil k silné německé skupině pravidelně tam trénující. Z hlediska chůze nejexotičtější destinaci navštívila Tereza Ďurdiaková a prožila několik týdnů v keňském Itenu.

Ač je Keňa Mekkou běžců, pro chodce je, na rozdíl od Kolumbie, velmi novou destinací. Mnohé atlety tak zajímá, jak se Terce v Keni dařilo a tak naše elitní atletka souhlasila odpovědět na pár otázek Lucii Nekulové ohledně přípravy v Keni. Zde jsou:

1, Proč jsi se rozhodla pro soustředění právě v Keni?

Keňa mě dlouho lákala. Už jako běžkyně jsem po ní pokukovala. Je to pro mě netradiční destinace a lákalo mě si vyzkoušet skromné podmínky života. Jsme z Evropy zvyklí na leckdy zbytečný luxus a uspěchaný život. Někdy jsou chvíle, kdy mě to unavuje. Když mám těžké tréninky, tak potřebuji dost odpočívat a mám ráda klid a okolo sebe žádný stres.

2, Jak snášíš vysokou nadmořskou výšku v Itenu?

Je to vhodná otázka. Každý si myslí, že je přímá úměra pobyt v nadmořské výšce a zlepšení výkonu. Ale každý na výšku reaguje jinak. I po pěti týdnech zde se občas nemohu dodechnout. Špatně odhadnuté tempo při náročném tréninku Vás téměř zničí a regenerace ve výšce je následně poměrně dlouhá. Únava mi přijde hlubší a někdy byste rádi utekli dolů do nížin, anebo rovnou domů:)

3, Jaké tam jsou pro tebe tréninkové podmínky z pohledu elitní chodkyně? Běžci si opakovaně pochvalovali množství hliněných cest na trénink, k tomu jezdili na silnici na speciální tréninky. Jaké to tam je pro tebe?

Je tady spousta hliněných cest, ale i spousta asfaltových cest. Trošku mi to připomíná kopcovitý terén v Tatrách. Na dlouhou rovinu se jezdí asi 10 km na Moiben. Stopnete si motorku, kterých je tu na každém rohu spousta a v přepočtu za 35 Kč se (bez helmy) necháte odvést do Moibenu. Pokud chcete, aby motorkář absolvoval celý trénink jako pacemaker s Vámi, tak zaplatíte v přepočtu 300 kč. Nezáleží ani na délce tréninku. U mě to byl za tuto částku trénink dlouhý téměř 4 hodiny. Jinak ráda i poklusávám, takže šetřit nohy na hliněných cestách je velmi vhodné a příjemné. Z hotelu máme volný vstup na tartanový stadion, který je vzdálen 2,5km. Pro jiné návštěvníky je prakticky nemožné se na stadion dostat a musí jezdit do Eldoretu. Na stadion můžete doběhnout, či po cestě dojít, anebo si stopnete motorkáře.

4, Kde a jak bydlíš? Ze sociálních sítí se ví, že jsi se i s parťákem stěhovala… Kolik Čechů je letos v zimě na místě? Máte možnost se potkat?

Nejprve jsem bydlela v tzv. keňských podmínkách. Jeden pokoj, postel, věci na zemi. Jenže nám chyběla kuchyň a celkově se nám zvolené ubytování nelíbilo. Například Jirka Homoláč to měl daleko lepší a přitom levnější (10eur/noc). Okolo ubytování měl všude trávu, místnost kde se dalo vařit. V areálu byla masérna a celkově tam bydlelo spousta profi Keňanů. V kombinaci s jídlem naše ubytování vycházelo docela draho a nebyla možnost si uvařit sám. Neměli jsme kontakty, a tak jsme se rozhodli pro ubytování v hotelu, který nabízí Evropský standart. Takže jsme zažili 1/2 pobytu keňských podmínkách a 2/2 pobytu si užíváme v hotelu. Čechů je tu celkem dost a Iten je poměrně malá vesnice, takže se potkat není problém.

5, Jaká je pro tebe keňská strava?

Naštěstí v hotelu nemusím řešit vůbec nic. Máme jídlo 4x denně a naprosto mi vyhovuje. Je lehké a dobře stravitelné. Máme i typické keňské speciality (ugali, čapáti, zelí, rýži, Nyama Chomu (pečené hovězí nebo skopové maso). Chybí mi tu sýr, ale lze koupit v nedalekém městě Eldoretu. Asi tam koupíte téměř vše, včetně klasické pizzy apod. Asi bych raději doladila před závodem ve svém klasickém prostředí se svým obvyklým jídlem, ale pro trénink je to jídlo opravdu lehké a dietní.

6, Trénuješ sama, nebo máš občas možnost trénovat s někým? Čeští maratonci často trénovali s Keňany, jak to máš ty jako chodkyně?

V tomto období nepotřebuji chodit ještě úplně do kvality, tak není problém si většinu tréninků odtáhnout sama. Ale na klíčové tréninky jsem měla pomoc. Zaplatila jsem si motorku, což mě vyšlo cca na 300kč a motorkář byl se mnou 4hodiny. Hodně mi ale pomohl hlavně Michal Stanovský. Maratonec, zaměstnaný taktéž ve Victorii a společně tu v Keni spolu bojujeme. Na pár běhů jsem se vnořila do keňské skupinky, která se o mě hezky starala a neustále někdo zjišťoval, jak jsem na tom a zda je tempo v pohodě.

7, Jak vůbec reagují Keňané na chůzi? V posledních letech začínají sklízet úspěchy i na poli sportovní chůze, ovšem pro většinu Keňanů to asi bude velká neznámá.

Byl by tu velký potenciál z Keňanů udělat dobré chodce. Pro ně je to zdroj příjmů, pokud by se našel někdo, kdo by tu vytvořil velké skupiny, tak by do toho určitě šli. Keňané rádi běhají společně a osamocené tréninky pro ně nejsou. Chtělo by to začít u dětí a vytvořit stejné skupiny jak na běhu. Pár chodeckých jedinců tu je, ale nepodařilo se mi s nimi bohužel potkat. Keňané se často ke mně připojí a zkouší určitý úsek se mnou. Je to docela legrace. Všichni jsou zde přátelští, a dokonce i já si tu našla keňské kamarádky. Oni jsou tu prostě zvyklí se shlukovat do skupin a trávit společně čas.

8, V Keni jsi bez trenéra, letěla jsi s daným tréninkovým plánem, nebo jen s hrubou představou a upravujete plán dle možností a toho, jak se cítíš? Dohlíží na tebe občas někdo ohledně technického provedení?

Ano jsem tu bez trenéra, protože jsem s ním většinu roku a zde mám pocit že tohle soustředění je spíše o hrubé práci. Jela jsem sem s tréninkových plánem, který ale není dogma a denně ho konzultujeme přes telefon. Například po střevní viróze se plán musel prostě překopat a upravit. Michal mě i natáčí na video a videa posílám Ivošovi přes Whats App.

9, Často používáš v tréninku kolo, nechybí ti vedlejší tréninkové prostředky? Jakou máš možnost doplňkových sportů, posilování, regenerace?

Máme tu docela příjemné fitness centrum, které je vybavené cyklo trenažery na dostačující úrovni a kardio stroji. V sálech probíhají skupinové posilovací lekce, které jsou převážně určené pro profi běžce z Keni, ale hoteloví hosté se mohou kdykoli přidat. Musím říci, že stabilizační core teda Keňané moc nemají:) Ale na jejich obranu - ty lekce nejsou vůbec jednoduché… Před odletem do Keni jsem najezdila celkem slušnou kilometráž, tak zde kolo až tak nepotřebuji. Každopádně v Itenu je ale možnost si za 200kč/den, nebo 5000kč/ měsíc, půjčit krásné MTB a trasy na ježdění jsou zde super. V hotelu jinak máme k dispozici 25m otevřený plavecký bazén. Dokud nepřišlo období dešťů, tak byl na plavání moc fain.

Co se týká regenerace, tak mě osobně stačí masáže, které jsou tu na úrovni 10/10 bodů a stojí v přepočtu od 100kč - 300kč. V hotelu máme i rehabilitační přístroje a fyzioterapeuta. K dispozici je i finská sauna.

10, Splnila Keňa tvé představy? A s čím jsi vůbec do Keni odlétala?

Odlétala jsem sem s vidinou klidné přípravy bez stresu. Keňu jsem chtěla navštívit a podívat se jak se zde trénuje. Je to naprosto jiný svět. Konkrétně v Itenu se většina věnuje pouze běhu a je tu i za tím jediným cílem-běhat a být nejlepší.

11, V Itenu se ti podle všeho líbí. Budeš si chtít svůj africký pobyt v budoucnu zopakovat? V čem nalézáš výhody a nevýhody pobytu z hlediska chodkyně?

Ráda bych se sem vrátila v období listopadu a prosince, protože Michal zde má Mistrovství světa neslyšících v přespolním běhu a společná příprava nám vyhovuje. Dalo by se na vysokohorské soustředění pak krásně navázat dalším pobytem například v Alpách nebo jiném středisku. Z hlediska chodkyně tu není možnost tvořit velké skupiny, ale nejsem na ně zvyklá z Čech, tak je ani příliš nevyhledávám. Osobně mi stačí jeden sparing a nebo i krizově opravdu zaplacený motorkář nebo přímo keňský vodič v přepočtu za 86kč/trénink. Mě osobně chybí pouze krytý bazén a delší otevírací doba místní posilovny.

12, První závodní start tě čeká v Dudincích, bezprostředně po návratu z Keni. cesta je vcelku dlouhá, jak jsi ji zvládla cestu tam a nebojíš se únavy z náročného cestování?

Únavy se upřímně bojím hodně, ale kdo se bojí nesmí do lesa:). Už teď víme, že nám změnili let, takže do Vídně přiletíme o 5 hodin později, než bylo v původním plánu. Nejlépe se mi vždy závodilo zhruba 10tý den po návratu z hor, takže tohle je taková zkouška a zároveň premiéra. Překvapilo mě, že cesta do Keni nebyla zdaleka tak náročná, jak jsem čekala. V podstatě strávíte jednu noc v letadle a ráno jste na místě. Dostanete v letadle dvě jídla, kouknete na film a cesta docela příjemně uteče.

13, A na závěr jedna s náhledem do tvého volného času. Je pobyt čistě sportovní, nebo máš občas prostor i na nějaké to africké dobrodružství?

Nakonec musím zhodnotit pobyt jako čistě sportovní. Nebylo to ale v plánu. Ze začátku jsem chtěla výlety na Safari, ale byla jsem týden v horečkách a se střevními problémy. Nakonec to během jednoho dne vyřešily keňské léky, které jsem měla mít hned od začátku. No poučení pro příště. Ale nechala jsem si zde dvakrát krásně zaplést vlasy za minimum peněz a odpoledne strávené s keňskými ženami bylo docela příjemné. Slečna, která mi vlasy zaplétala má půlmaraton běžený 1:09 a zrovna se připravuje na maraton ve Francii.

Terko díky a všichni ti určitě přejí nejen splnění nominačních kritérií, ale i další vylepšení českého rekordu. Nejlépe v Poděbradech.  🍀