Mirek Fliegl M65 na ME Masters na Madeiře zlatý i v horku na 30km chůze na silnici 3:13:42hod. 

Zde autentický pohled na třicítku, jak ji viděl a cítil Mirek Fliegl:

Čím víc jsem po čtvrteční desítce zrelaxoval, tím víc jsem se na sobotní třicítku těšil. Také proto, že všichni přihlášeni soupeři měli slabší výkonnost a mohl jsem jít podle sebe na pocit. Chtěl jsem jít tempo 6:15, na pohodu, závodit s kým se zrovna namane. Měřítkem byl pro mě Mirek Luniewski. Jenže jak se blížil start závodu začal jsem být nervózní, což se stupňovalo až do odchodu. Ve 13:05 nám měly jet k přístavišti 2 autobusy. Šli jsme se Sašou i s Vítkem. Autobus nepřijížděl, tak jsme šli radši ty 2 kilometry pěšky. Slunko notně pálilo. Ke startu jsme došli hodinu před výstřelem. Závodníci, kteří přišli dříve se ukrývali před slunkem ve stínu budovy. Nikomu se nechtělo v horku rozcvičovat. 30, respektive 20 km vyžadovalo šetřit se silami. Protažení ve stínu stačilo.

Startovní procedura byla obdobná jako na desítce, jen všech asi 25 mužů a za nimi stojících přibližně 15 žen startovalo v jedné vlně. Startoval jsem ze zadní řady, takže jsem měl o soupeřích přehled. Hned na začátku se vytvořila asi 7členná skupina, kterou uzavíral Mirek a z které velmi rychle utekl Francouz David Durand-Pichard. Zřejmě mu chyběly zkušenosti z takového závodu, protože už po kilometru měl 100 m náskok. Možná mu dělalo dobře, že byl hlavní hvězdou před ním jedoucí kamery. Bylo evidentní, že to přehnal. V druhém kole už zpomalil, v závěru 12. km jsem šel před něho, v cíli mu nadělil ¾ okruhu. Lákalo mě jít s čelní skupinou v kontaktu, ale zvítězilo mé rozhodnutí jít uvolněně na pocit. I tak byla první dvě kola o téměř půl minuty rychlejší. Mirek chodil 50 m přede mnou, což oběma vyhovovalo, protože nás oba občerstvovala jeho manželka, a podle domluvy měl přednost. Tím pádem vše v pohodě stíhala. Jenže v 5. kole zpomalil a kilometr před občerstvovačkou jsem ho došel. Při vědomí že nechci porušit domluvené jsem se držel 10 m za ním. Paní jsem řekl co budu v příštím kole chtít a šel jsem před Mirka. Stále se mi šlo dobře. Pravidelně jsem se osvěžoval (vodou na obličej, ruce a stehna, zbytek do kšiltovky) a občerstvovat. Energetické 75g gely: před startem, na začátku 8., 16. a 22. kilometru, mezi tím 6x jonťák, na začátku 18. km silný roztok kuchyňské soli.

Asi 8 km před cílem mě začala bolet pravá kyčel a závod začal bolet. Nicméně stále jsem byl schopen být rychlejší než soupeři, i ti kteří nebyli o kolo zpět. Asi 4,5 km před cílem jsem došel Mirka Luniewského. Byl na ručník, už šel skoro jako turista. Povzbudil jsem ho, ať se sebere a nevzdává to. Došmajdal to téměř půl hodiny za mnou. V předposledním kole už jsem toho měl také dost, přesto jsem šel před Španěla Jose Fructuose Calva, který vypadal ještě dobře. Na začátku posledního kola mi hodně pomohlo, že na mě křičeli Němci Borsch ať se narovnám a Udo Schaeffer ať zapojím víc ruce podél těla. V posledním kilometru jsem sebral všechny síly, ani bolest kyčle jsem nevnímal, a těšíc se do cíle jsem zrychlil. Když jsem 300 m před cílem uviděl cílovou bránu tak mě to nakoplo k pěknému finiši, od otočky do cíle (80 m) už jsem letěl.

Jednotlivá kola jsem šel v časech 12:03 - 12:03 - 12:17 – 12:21 – 12:38(to jsem došel Luniewského) - 2:34 – 12:52 – 12:58 – 12:50 – 13:10 – 13:24 – 13:30 – 13:56 – 13:52 – 13:15. Již ve 3. kilometru jsem dostal od stejného rozhodčího jako při desítce napomenutí za koleno. Proto hlavně v druhé polovině závodu jsem se před ním vytáhl nahoru a šel maximálně uvolněně a švihově, čímž jsem na 50 metrech znatelně zrychlil. Další příklad toho, jaký vliv má na sportovní výkon psychika.

Nejvíce mě potěšilo že, ač čas 3:13:42 nebyl z těch kterými bych se mohl chlubit, jsem obsadil 3. místo v absolutním pořadí.

Pro doplnění uvádím, že po běžné, spíše lehčí snídani kolem půl deváté, jsem měl k obědu ve 12 hodin krupičnou kaši ze 4 deci mléka a po ní kávu s Milou. Strava toho dne a následné občerstvování a osvěžovaní se mi jeví jako optimální.

Výsledky / Results:

30 km WALK RACE - MEN

20 km WALK RACE - WOMEN

A my závěrem dodáváme:

ono připravit se v této sci-fi covidové sezóně na závod, když nejde nic dopředu plánovat a do poslední chvíle nevíte, zda-li se Vámi vysněný závod vůbec bude konat a nebude zrušen, vyžaduje opravdu velkou dávku trpělivosti, odhodlání o psychice nemluvě a teď si k tomu přidejte veteránský věk, kdy všechno, co Vám jde za mlada, tak nějak snadno, automaticky a téměř bez problémů, tak ve veteránech je tomu právě naopak. A tohle Mirek dokázal skloubit, tak, že i pohled na celkovou výsledkou listinu a jeho 3.místo celkově ze všech statečných je opravdu parádní.

Mirkovi upřímně gratulujeme!