OLOMOUCKÁ DVACÍTKA JIŽ PO 57. MISTROVSKOU 20 OPANOVALI MARTÍNKOVÁ A HLAVÁČ.

Autorka článku: Lucie Nekulová / Autor fotografií: Honza Nekula

VÝSLEDKY / ERGEBNISSE:

MČR 20 KM CHŮZE / TSCHECHISCHE GEHEN-MEISTERSCHAFTEN 20 KM

CELKOVÉ 20 KM a 10 KM CHŮZE / GESAMT  GEHEN 20 KM und 10 KM

CELKOVÉ KOMPLET / GESAMT KOMPLET

Již 57.ročník tradičního chodeckého závodu hostila o uplynulém víkendu ve Smetanových sadech Olomouc. Závod se letos konal nejen jako bronzový závod WA, ale i MČR a první kolo extraligové soutěže. Přes původní plán nakonec nebyla při závodu uplatněna penalty zóna.

Po deštivých dnech se počasí umoudřilo, občas svítilo sluníčko, příjemnou teplotu kazil jen občasný vítr.

Den zahájily soutěže dětí na 1km. Atletický potěr bojoval srdnatě a snad jim atletické nadšení vydrží i do dalších let. Bohužel chůze není zařazena v žákovských soutěžích družstev a tak nám nejspíše bez závodních možností utečou děti k jiným disciplínám.

Na trojce žáků a žákyň padla celá řada osobních rekordů, první prošel cílem frýdecko-místecký Šimon Václavík v OR 16:07 a o 2minuty porazil slovenského veterána Ondreje Malíka. Ten zdolal Miroslava Myšku, dalšího borce z líhně trenéra Nejezchleba o 5sec. Mezi děvčaty porazila Slovenka Lasicová jen o 7sec frýdeckou Elišku Říhovou, na paty jim šlapala taktéž ve velkém osobáku plzeňská Aneta Dojčárová. Cílem 3km závodu prošla i olomoucká legenda - Václav Dostalík (ročník 1940) v čase 26:18. Obdivuhodné.

Na 5km distanci zvítězil stylem start - cíl další frýdečák Vojtěch Novák (venkovní OR 24:52). Na toho v závěr dotíral ostravský trenér Ketner. Třetí místo bral věkem ještě žák turnovský Ondřej Plecháček. V závodě žen na 5km nastoupila z přihlášených závodnic pouze pražská Ema Kyselicová a o 18sec jí utekla hranice 30min.

Závod mužů na 10km měl jediného favorita. Původně do 20km závodu přihlášený Ir Brendan Boyce pro prodělanou nemoc změnil plány a nastoupil raději na poloviční distanci. Suverénní vítězství si zajistil krásným technickým provedením v čase 42:37. Za ním si pro další zlepšení OR z Rumburka došel Albert Kukla. Tomu velmi prospívá spolupráce s ostravskou tréninkovou skupinou Karla Ketnera, jde nahoru výkonnostně i technicky, výkon z Rumburka zlepšil o více než minutu na 47:33. O další zlepšení se bude jistě pokoušet hned tento týden v Satalicích a pokud mu unikne nominace do Poděbrad, bude to jen škoda pro českou chůzi. Třetí došel o více jak 10min zpět hranický Petr Havránek.  Poprvé pod hranici 60min a hned výrazně, se dostala vítězka 10km  závodu - Tereza Pittnerová z Vrchlabí (58:09). Druhá došla rumburská Kačka Nedvídková již v čase nad 61min, třetí pak byla nestorka české chůze Martina Netolická z Liberce.

A pak již k 20km závodu nastoupilo 12 mužů (z toho 7 do MČR) a 11 žen (8 do MČR). Vedení se okamžitě ujala trojčlenná skupinka Hlaváč - Gdula - Saulgriezis (Lotyšsko). Z této trojice jako první odpadnul Lukáš Gdula, přes kterého se přehnal Jaromír Morávek, který se odpoutal od Adama Zajíčka. Morávek však byl záhy diskvalifikován a dokonal tak svůj olomoucký diskvalifikační hattrick. Něco málo přes 6km mu příliš sil nesebralo a tak se zdravě naštván rozhodl následný den startovat na MSR Slovenska, což mu Slováci obratem povolili. Po nočním přejezdu předvedl v Banské Bystrici de facto bezchybný závod a došel si nejen pro poděbradský limit své věkové kategorie, ale i pro nejlepší český výkon - 1:28:40. Limit pro ME22 má na dostřel a můžeme se tak těšit na jeho a Zajíčkův výkon v Poděbradech. O kolo později již šel přes trápícího se Lukáše i Adam Zajíček. Zhruba na 10km začal Vít Hlaváč ztrácet na sebejistě jdoucího Lotyše, pro český titul si však kráčel s přehledem. Jeho styl vypadal technicky velmi dobře, k překvapení všech se však na tabuli návrhů začalo povážlivě červenat. Během závodu tak reálné hrozbě DQ čelil Hlaváč i Gdula, většina závodníků obdržela alespoň jedno napomenutí. Po cca 11km napodobil DQ Morávka veterán Martin Nedvídek (kolena) a po druhém olomouckém DQ v řadě nejspíše nebude mít do budoucna příliš chuti na tento závod cestovat. To samé platí i pro Morávka. Musím říci, že můj manžel pořídil cca 1000 fotografií ze závodu. A nad DQ, ale i třeba napomínáním pro de facto perfektně jdoucího Hlaváče, se nestačíme divit.

Vítězem závodu se stal lotyšský závodník Saulgriezis, který skoro o minutu porazil úspěšného obhájce mistrovského titulu Víta Hlaváča (AC TEPO Kladno, tr. Větrovcová). Výkon 1:28:51 však nejspíše není z těch, za který by se Vítek pochválil. Na druhém místě v rámci MČR došel Adam Zajíček (Atletika Poruba, tr. Ketner) v druhém nejlepším kariérním výkonu - 1:30:04. I on čelil červeným terčíkům.  Třetí místo pak utrápeně uhájil Lukáš Gdula (AC Hvězda Pardubice, tr. Čermáková), ovšem s výkonem 1:37:03 rozhodně nebude spokojen.

Mne osobně pak v cíli nadchnul výkon veteránského sponzora chůze Pepy Smoly. Ten v cíli seděl dlouho zcela vyčerpán, neb na MČR závodil tak, jak se v rámci MČR má. Ne na jistotu, tréninkově, na pohodu, ale výkonem na hranici vlastních možností. Radost se dívat.

V závodě žen byla jediná favoritka. Eliška Martínková (USK Praha, tr. Čermáková) se první kolo a půl snažila držet mužské trojice Nedvídek-Rízek-Kolář, ovšem jejich tempo neudržela a v tréninkovém tempu si došla pro suverénní vítězství. Čas 1:41:36 však neptaří k těm, které bychom si v souvislosti se sedmou z ME v Mnichově chtěli pamatovat. O další medaile od začátku bojovaly věkem ještě juniorky Klimentová - Franklová. Obě děvčata ukázkově spolupracovala a střídala se v diktování tempa, v poslední čtvrtině závodu pak nastoupila Ema Klimentová (AK Šternberk, tr. Sadil/Čermáková) a výkonem 1:48:54 si došla pro stříbrnou medaili. Třetí pak došla Alžběta Franklová (SK Jeseniova, tr. Korbel/Čermáková) výkonem 1:50:02. Pro obě juniorky jde o první start na 20km distanci a nejspíše startovaly především pro body do extraligové soutěže. V dresech extraligového klubu také k soutěži nastoupily a mohou tak jen poděkovat férovosti závodnic za nimi, neb pokud by další závodnice podaly protest, nejspíše by uspěly. I takový Vít Pavlišta se v roce 2018 medaile z MČR, pro špatně zvolený dres, nedočkal.

Výkony juniorek nabízejí srovnání s rokem 2020, kdy v rámci covidového MČR nastoupily tehdy také prvním rokem juniorky Martínková se Zikmundovou. Martínková brala tehdy bronz v čase pod 1:43, na Zikmundovou zůstala bramborová medaile za čas 1:45:21. O rok později skončila tehdy čerstvá juniorka Klára Hlaváčová za výkon 1:49:38 čtvrtá. Třetí tehdy v Olomouci byla (9min za druhou juniorkou Martínkovou) Zikmundová výkonem 1:48:26. Výkony části ostatních závodnic byly značně ovlivněny absolvováním 35km závodu před 3 týdny v Dudincích. Klára Hlaváčová (V Dudincích stříbrná) se trápila od prvních metrů a nakonec závod nedokončila. Bojovný výkon předvedla Štěpánka Pohlová i v OR jdoucí Nelly Bugárová ( v Dudincích 3 a 4), které však také cítily v nohou delší distanci. Pod metu 2h se dostala i Johana Petříková a Michaela Bakliková.

MČR je tak úspěšně za námi. Link na fotogalerii ze závodu bude v příštích dnech umístěn na fcb stránce Závodní chůze v ČR.

Na závěr si však ještě dovolím jednu sportovně nesportovní poznámku. Od doby, kdy jsem se před dvěma lety vrátila do ČR a začala občas navštěvovat závody v chůzi, pravidelně slyším stížnosti mladších závodnic. Ne na kvalitu trati, délku distancí či výkony rozhodčích. Ale na chování a komentáře mnohých mužských veteránských závodníků, funkcionářů a rozhodčích. Sexistické komentáře do dnešní doby opravdu nepatří. Kdo znechuceně právě zvedá obočí s povzdechem, proč sem tahám nějaké to americké “woke”, zamyslete se, zda by někdo z vás stál o to, aby veteránští závodníci vašim dcerám či vnučkám na startu komentovali zadečky, nebo nabízeli prohřátí hezkých stehýnek, když je taková zima. Závodnice těm pánům, kterých se to týká, neřekne nic ne proto, že by jí podobné poznámky lichotily, ale protože je uvedena do trapné situace a rozhodně z ní nemá radost. Pánové si za pár let vzpomenou, jak potkali na daném závodě (a nemyslím tím jen Olomouc) kamarády, předvedli dobrý výkon a pod., dotčené závodnice si však místo závodu i za 30 let budou pamatovat, že tam bylo nějaké úchylné prase s otravným komentářem. Pánové, pokud se domníváte, že podobné poznámky přece nikdy nikomu nevadily, mýlíte se. Jen si o tom dnešní náctiletá děvčata dovolují víc a víc mluvit. Po diskusi s celou řadou atletek minulosti, mi všechny potvrdily, že podobné komenty se vyskytovaly napříč disciplínami a byly pro ně urážlivé, trapné a pamatují si je dodnes. Ti, kteří nechápou, jak s děvčaty slušně hovořit a co před nimi říci, zamyslete se, než něco prohodíte, zda by podobný komentář zazněl, pokud by vedle vás stál dívčin otec.

A tak na závěr použiji dnes již okřídlené “Slušnost nade vše”. Stejně, jako by se někteří mladí závodníci a závodnice měli naučit pozdravit při příchodu na stadion, mnozí starší závodníci by měli vážit svá slova.