Vážené chodkyně, chodci, příznivci a fanatici Race Walking.

Máme za sebou rok plný velkých změn, improvizací, úsilí a zklamání z neuskutečněných závodů i radosti z těch, které se podařily.  Máme před sebou rok ještě větších změn, přeskupování sil ve světové atletice, změny chodeckých tratí, OH v jiném termínu, jiný trénink a závodění v době pandemie a i změnu ekonomiky a především změnu toho, co jsme považovali za náš pevný řád a svět.

V těchto změnách si zaslouží maximální uznání neutuchající aktivity skupiny Smola chůze v čele s Pepou Smolou a Hozou Reinem, posledním důkazem je organizace vánočného závodu v Praze na stadionu AC Praha, bohužel opět odvolaného z důvodů Covidu-19. A to všechno dělali a dělají bez nějakých výzev orgánů ČAS, bez Soutěžních a jiných komisí, za své. A podívejte se na fungující a živ stránky Smola Chůze! Myslím, že se ukazuje, jak životaschopné jsou malé aktivní skupiny a jak bezmocné jsou tradiční struktury fungující v normálních podmínkách. To neplatí jen u sportu.

V tomto roce se doslova na poslední den se podařilo stihnout Poděbrady Walking, v sobotu závody, v neděli odjez a v pondělí již oblíbený zákaz závodů. O světové úrovni organizace a skvělých výkonech bylo na těchto stránkách napsáno mnoho.  Na Slovensku se v mnohem menším rozsahu, zato se světovým výkonem Matěje Tótha, podařilo uskutečnit Dudinskou 50 a před koncem sezóny padesátku v Trnavě, kde po dlouhých letech podalo naše družstvo padesátkařů výkony, o kterých jsme dlouhá léta jen snili.

Přes všechna omezení šla česká chodecká špička výkonnostně nahoru, už to není jen o Anežce Drahotové, nebo jen o ženách, posazují se konečně další a za nimi je vidět mládež ale i naprosto špičkoví veteráni. Stačí se podívat na anketu Chodec roku na těchto stránkách. 

Za tím stojí profesionalita Ivoše Pitáka a podpora Smola chůze i úloha Katky Čermákové v Trenérské radě ČAS, kde vůbec nemá lehkou úlohu.  A nesmíme zapomínat i na další obětavce a opory, za všechny chci jmenovat alespoň doktora Petra Brandejského.

Sport, a zvláště vytrvalecké disciplíny, jsou koncentrovaný model života. Je to dost tvrdý model, kde se nic nedá dlouhodobě svádět na druhé, na nepřízeň osudu, na rozhodčí. Porovnání výkonu je jasné. Bez poctivé práce prostě není poctivý výkon. A bohužel tato rovnice neplatí bezpodmínečně, tedy že poctivá tréninková práce rovná  se  automaticky dobrý výkon. Je to jen nutná podmínka, nic víc.  Je zde tolik faktorů, tolik neznámých limit funkce, že se často stane, že i přes skvělou přípravu v tréninku se výkon nepodaří. Je to i model plný konfliktů, střetů vůle a těla, vize a okolního světa,  který vizi ignoruje nebo se jí bojí. Je to stejně jako v životě, kde na to ale máme dost času a ne jeden rok.

V tomto modelu je úspěch a neúspěch hned vidět, po každé sezóně, po každém závodě. Nejde nějak po česku obejít, okecat, ohnout, i když se o to řada lidí stále snaží.  V tomto modelu je také vidět každá pomocná ruka a hlava pro naši disciplínu, jak jsem již psal na začátku o pozitivních případech. Stejně tak, bohužel, jsou vidět a škodí případy negativní, zlá vůle, nebo jen lpění na funkci pro ni samu, bez skutečné pomoci a invenci pro naši disciplínu. 

Čeká nás podivný olympijský rok s velkým otazníkem, v našich podmínkách pak mistrovství Evropy v chůzi družstev v Poděbradech, také s velkým pandemickým otazníkem.  Moc bych si přál, aby se tyto vrcholy sezóny uskutečnily a k nim nezbytná řada dalších závodů, od veteránských, mládežnických až po M-ČR.

Dovolte, abych Vám popřál Vám a Vašim blízkým negativní testy a pozitivní náladu v Novém roce 2021. A jasný směr, dodržování pravidel, žádný pobyt v trestné zóně, žádnou DQ při závodě natož v profesním nebo soukromém životě.

Míla Lapka