ČESKÁ CHŮZE PŘED MISTROVSTVÍM EVROPY V CHŮZI DRUŽSTEV, Poděbrady 16.května 2021

Zpravodaj 1/2021 sportovní CHŮZE 

 ZPRAV titul

Jubilejní 55.ročník Olomoucké dvacítky 10.dubna 2021 bude zároveň Mistrovstvím ČR v chůzi na 20km mužů i žen a Mistrovstvím ČR veteránů. Již podesáté! pod patronací SMOLA KONSTRUKCE s.r.o.

I když je tvorba termínové listiny chůze 2021 stále jěště v pořádně těžkých porodních bolestech vzhledem k tomu, jak špatně pracují stávající kompetentní lidé. Přesto jedna věc je jistá, vzhledem k tomu, jak intenzivně pracují noví kompetentní lidé a tou je termín jubilejního 55.ročníku Olomoucké dvacítky ve Smetanových sadech v Olomouci, který se tentokrát opravdu půjde jako "dvacítka" a zároveň jako Mistrovství ČR v chůzi na 20km můžů i žen a zároveň jako Mistrovství ČR v chůzi veteránů. A další výbornou zprávou je to, že nebude časový limit pro projití 15.kilometrem, jak tomu bylo doposud na Poděbradech. Tím pádem je závod otevřený opravdu všem a kvůli tomu ho také pořádáme.

Samozřejmě ke všemu výše uvedenému došlo po dohodě s Českým atletickým svazem a v kontextu toho, že v Poděbradech se letos 16.května bude konat vrcholná mezinárodní chodecká akce - Mistrovství Evropy v chůzi družstev (dále pak to samé i v letech 2023 a 2025). A souběh s MČR v Poděbradech tak není možný.

Zároveň předpokládáme, že závod bude nominačním kritériem a  možností pro definitivní nominaci (širší nominaci by měla zveřejnit v nejbližších dnech šéftrenérka chůze Kateřina Čermáková, tak, aby oslovení závodníci měli dostatek času na přípravu) do chodeckých družstev ČR mužů, žen, juniorů, juniorek právě pro nadcházející Mistrovství Evropy v chůzi družstev 16.května 2021 v Poděbradech.

Jsme již podesáté! organizátorem a generálním partnerem mezinárodních chodeckých závodů „OLOMOUCKÁ DVACÍTKA“:

Na tomto historickém a tradičním závodě velmi úspěšně spolupracujeme od jeho 45. ročníku, který se konal v roce 2011, tedy již deset let!

Závod „Olomoucká dvacítka“ ve Smetanových sadech v Olomouci má dlouholetou tradici..

DSC 4437 Ol. 20 2019

Historicky první ročník se datuje k 27. 8. 1967 a velice rychle si tento závod získal na popularitě. K největším propagátorům závodu v poválečném období patřili Alois Lajčík,  Václav Dostalík a Jaroslav Bráblík. Tito závodníci patřili mezi přední československé chodce. V polovině šedesátých let jim TJ Lokomotiva Olomouc vytvořila podmínky pro pořádání vlastního chodeckého závodu. Ve spolupráci s organizátory Jaroslavem Polákem a Františkem Dvořákem se jim v roce 1967 podařilo uskutečnit první ročník.

Za místo závodu vybrali Smetanovy sady, dějiště mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc, které spolu s ideálním okruhem v parkovém prostředí vytváří neopakovatelnou atmosféru závodu. Proto je závod vyhledávaný nejen našimi, ale hlavně i předními zahraničními chodci.

Pravidelně se závodu účastnili dnes již legendy československé a mezinárodní chůze: Jozef Pribilinec, Pavol Blažek, Roman Mrázek, Juraj Benčík, Alexander Bílek, Václav Dostalík,  Ivo Piták, Miloš Holuša, Jaroslav Makovec, Miloslav Lapka, Jana Smolová-Zárubová, Dana Vavřačová, Viera Toporek z Rakouska, Gunhild Kristensen z Dánska.

V novodobé éře se závodu pravidelně účastní nejlepší čeští závodníci Lukáš Gdula, Vít Hlaváč, Martin Nedvídek, Anežka Drahotová, Zuzana Schindlerová, Lucie Pelantová účastnice olympijských her a samozřejmě celá další česká a slovenská chodecká obec, soupeřící se špičkovou mezinárodní konkurencí .závodníků ze Slovenska, Polska, Litvy, Itálie aj. Závodů se zúčastňuje i jeden z nejlepších současných chodců světa, olympijský vítěz a mistr světa Matej Tóth ze Slovenska. Velký důraz klademe na žákovské a dorostenecké kategorie, abychom podpořili zájem o chůzi naší nejmladší generace, aby se stala motorem rozvoje sportu v naší společnosti.

Trať závodu je vedena ve Smetanových sadech, na ideálním, rovném a současně certifikovaném okruhu, dle pravidel ČAS a IAAF, na kterém je tedy možno dosahovat světových výkonů a limitů na velké mezinárodní akce jako jsou Olympijské hry, Mistrovství světa či Evropy.

V blízkosti tratě se nachází hotel Flora, který skýtá ideální ubytovací kapacity. Letos byl otevřen hotel další. Město Olomouc má napojení na mezinárodní letiště Vídeň, Brno, Bratislava, Ostrava.

Co se týče organizační stránky závodů, je zajištěna místním atletickým klubem, který má bohatou zkušenost v pořádání MČR, MČR 22, MČR žáků, MČR ve vícebojích, MÚ, ale i velkých světových akcí v podobě MS postižených.

Generálním partnerem akce je společnost SMOLA KONSTRUKCE s.r.o. 

Přestupy chodců, prosinec 2020

Vážení přátelé, zasílám prosincové přestupy chodců. S pozdravem P. Brandejský 

PF new 1PF new 3O půlnoci si připiji na nový rok a s tím starým se s díky rozloučím. Na poslední den roku mám docela detailní plán, uvidíme, co se stane ve skutečnosti. Plány jsem totiž měl i na prvních šest měsíců roku letošního, nezbylo z nich ale skoro vůbec nic. Byl to rok změn, zcela nových zkušeností, s řadou karambolů ztrát a pro mě osobně velmi hektický. Že jsem došel až na jeho konec, považuji za úspěch. Plány na ten nový mám, ale vyslovím raději jen přání. Přeji si jistoty, které jsme letos neměli - zdraví, práci a peníze. Když k tomu budeme mít štěstí, lásku a otevřené hranice, zase můžeme začít spřádat plány. Snad nám aspoň některé vyjdou. 

Josef Smola

Česká chůze hledá cestu mezi úspěšné země z pohledu Evropy a světa.

Poslední dva roky prochází naše disciplína turbulentním obdobím. Tak jako vše v současném nejen sportovním světě ji ovlivňují problémy plynoucí z epidemie. Dále dochází i k jejím organizačním změnám nejen v rámci IAAF, ale také v našem domácím (českém) prostředí.

K napsání příspěvku mě přivedl poslední článek s uveřejněnými žebříčky na těchto stránkách.

Pořadí závodníků asi tak nějak zhruba vystihuje realitu (udivila mě pouze absence Jardy Morávka v celkovém pořadí), ale vyhlašovat v dnešní době moji osobu jako nejlepšího trenéra rozhodně nevystihuje práci posledních let, pokud se nechceme vracet do minulých dekád a chceme hodnotit současnost. Protože to dnešní „blýskání na lepší časy“ má zcela jiný základ, než (i několik světově vynikajících) výsledků jedinců z minulých let.

Ten největší rozdíl proti nedávnému způsobu práce má jméno SPOLUPRÁCE. Kdysi jsem prohlásil, že pokud někdo zná lepší cestu ke špičkové sportovní výkonnosti a chodeckým výsledkům, že se rád vedoucího trenérského postu vzdám a budu pomáhat dál, podle svých schopností. Faktem je, že s jedinci se mi dařilo a z pohledu mezinárodní scény tito jedinci do počtu rozhodně nebyli. Myslím, že posledních 20 let jsme vždy měli v českém dresu reprezentanta, za jehož výsledky jsme se nemuseli stydět. Ale širší základnu a systém, v kterém by se „táhlo za jeden provaz“ se mi rozhodně tvořit nedařilo. Všechny snahy vycházely naprázdno, a i když výsledky jedinců byly vynikající, nedokázal jsem nikdy vytvořit právě ten systém a návaznost. Vím, že svému pokračovateli ve funkci chodeckého trenérského šéfa jsem nechával nelehký úkol.

V posledních 2 letech jsem absolvoval mnoho tréninkových táborů a desítky společných tréninků pod taktovkou nové šéftrenérky Kačky Čermákové. S údivem a s rostoucím respektem jsem sledoval její způsob práce i talent k diplomatickému jednání na všechny strany „nahoru i dolů“. Sledoval jsem, jak získává pozici a respekt na atletickém svazu, sledoval jsem její komunikační schopnosti směrem k trenérům a je skvělé, jak se s ní závodnický chodecký kolektiv donedávna složený z jedinců zaměřených na sebe, mění ve spolupracující partu. Udivil mě koncepční, nekompromisní a přitom bezkonfliktní přístup, který začal být většinou závodníků všech generací (i trenérů) přijímán a uvědomil jsem si, že sám chci a umím její vedení respektovat. To, že se s určitou dávkou nedůvěry a nepochopení potýká u starší (spíš funkcionářské) generace mě mrzí, ale asi je to daň za odvahu a mládí a to, že sportovně nevyrostla mezi chodci.

Nebyla to moje „slabost“, nebo bázlivost, která mě vedla k předání otěží. Bylo to jen věcné vyhodnocení vzniklé situace, kdy se na české chodecké scéně objevil ambiciózní mladý trenér s obrovským tahem na výkon, ochotný se učit a prakticky trenérsky růst, který ale měl diplomaticko-organizační schopnosti, které mně chyběly a chybí. Katka je člověkem na svém místě! Hledá a umí hledat a podpořit jedince, kteří chtějí a jsou ochotni jít takzvaně na hranu, přitom umí tvořit spolupracující kolektiv a tlumit eventuální konflikty. Přitom je mladá, neopovrhuje zkušenostmi a umí využít to, co už dříve se ukázalo jako funkční. Pro špičku umí využít funkční minisystém, který dlouhé roky funguje. Česká chůze má velkou kliku, že se někdo takový v jejím středu objevil. A to, že nebyla „vychována“ chodeckým prostředím mi připomíná moje začátky, kdy si velmi dobře pamatuji, jak mi byl „vyčítán“ nejen nechodecký, ale i neatletický původ. (A ve stejné situaci byl třeba Jirka Šorm, který jako jeden z mála dovedl pracovitost a výkony z mladých chodců doslova vydolovat).

A jsme u toho, proč se necítím být současným nejlepším chodeckým trenérem. Na tuto pozici mě postavilo nesprávné pochopení současné situace. Roky jsem hledal blízkého spolupracovníka, kterého bych mohl „profesionalizovat“. Obrovskou oporu trenérsky (už desítky let) mám v Jirkovi Šormovi, který ale pro nové vedení svazu byl „neprůchodný“.

Nedávno se (i díky reorganizacím na ČASu) dostala do našeho vedení schopná, pracovitá a chytrá mladá ženská, která může dlouhé roky koncepčně pracovat, a já jí mohu ještě pár let účinně pomáhat. Snaží se stavět systém, v kterém z množiny spolupracujících výkonnostně slušných chodců budou ti nejodhodlanější a nejlepší mít možnost do „světa a Evropy“ zasáhnout. Jsem rád, že jí mohu v tomto úsilí k něčemu být a že zatím jsem potřebnou a platnou součástí vznikajícího celku. V té poslední době se už rozhodně nedá říct, že já stojím trenérsky za výsledky většiny chodců z čela ankety. Jde o týmový výsledek pracovní spolupráce, kdy je nemožné kvantifikovat míru trenérské zásluhy na něm. Hlaváč, Gdula, Ďurdiaková, Morávek, Martínková, Zikmundová a za nimi řada dalších talentovaných mládežníků…Viděl jsem i naprosto pohodový vzájemný způsob komunikace Kačky s Anežkou Drahotovou, která stále je kartou s nesmírným reprezentačním potenciálem. Dnes to není o nějaké „přetahované“ o závodníky a zásluhy. Není zcela jedno, jestli poměr zásluh třeba v tom současném trenérském tandemu je 50%:50%, nebo 55%:45% a podobně? Na základě spolupráce vznikla úspěšná skupina a přidávají se k ní další. To není málo a je to něco, co tu léta chybělo…

Proto nechci, aby v této skupině se rozlišovalo, kdo má jaký podíl na výsledku. Kdo v té dané chvíli víc pracuje s jedním, nebo druhým závodníkem. Ať se to líbí, nebo nelíbí, tato skupina je nyní jasnou páteří reprezentace a bez rovnocenné spolupráce by byly její výkonnost a výsledkový potenciál výrazně nižší. Proto prosím – berte všichni tuto skupinu jako funkční celek. Nic víc, nic méně.

Doufám, že jsme v české chůzi využili ten „divný“ rok k reorganizaci vedení reprezentace a vytvořili základ reprezentačního týmu, který by českou chůzi mohl důstojně reprezentovat i na domácí půdě, protože v letech 2021, 2023 a 2025 budeme pořádat Mistrovství Evropy chodeckých družstev na skvělé poděbradské trati. A věřím, že uspějeme nejen zde. Katce se daří rozpohybovat systém, který mně se léta nedařil vybudovat. Ona je dnes tím tmelícím faktorem, v kterém se i mně lépe trenérsky pracuje. Je mi dobře v pozici člena týmu, který vede člověk, u kterého chápu, kam směřuje a co je jeho cílem!

Dnes bych si možná zasloužil ocenění za dřívější výsledky, ale jsem si jistý, že současným nejlepším trenérem, který stojí za  nadějnými výsledky, je TÝM – vedený právě tou mladou holkou!

Popsal jsem situaci jen z pohledu trenérského zabezpečení a je samozřejmé, že bez toho, aby mládežničtí trenéři do systému pouštěli další závodníky, bez podpory rodičů, bez systému závodů a jejich pořadatelů, dobrých rozhodčích, bez spousty dalších obětavců kolem té naší disciplíny, se určitě také neobejdeme.

Do Nového roku 2021 a i do dalších let chci Vám všem popřát zdraví, pohodu, nadhled a té naší disciplíně pochopení nás všech zúčastněných, že záleží jen na nás, jak budou mezinárodní chodecké výsledky vypadat. A že by byla škoda dnešní šanci prohospodařit.

Ivoš Piták - bývalý dlouholetý šéftrenér chůze😊

Vážené chodkyně, chodci, příznivci a fanatici Race Walking.

Máme za sebou rok plný velkých změn, improvizací, úsilí a zklamání z neuskutečněných závodů i radosti z těch, které se podařily.  Máme před sebou rok ještě větších změn, přeskupování sil ve světové atletice, změny chodeckých tratí, OH v jiném termínu, jiný trénink a závodění v době pandemie a i změnu ekonomiky a především změnu toho, co jsme považovali za náš pevný řád a svět.

V těchto změnách si zaslouží maximální uznání neutuchající aktivity skupiny Smola chůze v čele s Pepou Smolou a Hozou Reinem, posledním důkazem je organizace vánočného závodu v Praze na stadionu AC Praha, bohužel opět odvolaného z důvodů Covidu-19. A to všechno dělali a dělají bez nějakých výzev orgánů ČAS, bez Soutěžních a jiných komisí, za své. A podívejte se na fungující a živ stránky Smola Chůze! Myslím, že se ukazuje, jak životaschopné jsou malé aktivní skupiny a jak bezmocné jsou tradiční struktury fungující v normálních podmínkách. To neplatí jen u sportu.

V tomto roce se doslova na poslední den se podařilo stihnout Poděbrady Walking, v sobotu závody, v neděli odjez a v pondělí již oblíbený zákaz závodů. O světové úrovni organizace a skvělých výkonech bylo na těchto stránkách napsáno mnoho.  Na Slovensku se v mnohem menším rozsahu, zato se světovým výkonem Matěje Tótha, podařilo uskutečnit Dudinskou 50 a před koncem sezóny padesátku v Trnavě, kde po dlouhých letech podalo naše družstvo padesátkařů výkony, o kterých jsme dlouhá léta jen snili.

Přes všechna omezení šla česká chodecká špička výkonnostně nahoru, už to není jen o Anežce Drahotové, nebo jen o ženách, posazují se konečně další a za nimi je vidět mládež ale i naprosto špičkoví veteráni. Stačí se podívat na anketu Chodec roku na těchto stránkách. 

Za tím stojí profesionalita Ivoše Pitáka a podpora Smola chůze i úloha Katky Čermákové v Trenérské radě ČAS, kde vůbec nemá lehkou úlohu.  A nesmíme zapomínat i na další obětavce a opory, za všechny chci jmenovat alespoň doktora Petra Brandejského.

Sport, a zvláště vytrvalecké disciplíny, jsou koncentrovaný model života. Je to dost tvrdý model, kde se nic nedá dlouhodobě svádět na druhé, na nepřízeň osudu, na rozhodčí. Porovnání výkonu je jasné. Bez poctivé práce prostě není poctivý výkon. A bohužel tato rovnice neplatí bezpodmínečně, tedy že poctivá tréninková práce rovná  se  automaticky dobrý výkon. Je to jen nutná podmínka, nic víc.  Je zde tolik faktorů, tolik neznámých limit funkce, že se často stane, že i přes skvělou přípravu v tréninku se výkon nepodaří. Je to i model plný konfliktů, střetů vůle a těla, vize a okolního světa,  který vizi ignoruje nebo se jí bojí. Je to stejně jako v životě, kde na to ale máme dost času a ne jeden rok.

V tomto modelu je úspěch a neúspěch hned vidět, po každé sezóně, po každém závodě. Nejde nějak po česku obejít, okecat, ohnout, i když se o to řada lidí stále snaží.  V tomto modelu je také vidět každá pomocná ruka a hlava pro naši disciplínu, jak jsem již psal na začátku o pozitivních případech. Stejně tak, bohužel, jsou vidět a škodí případy negativní, zlá vůle, nebo jen lpění na funkci pro ni samu, bez skutečné pomoci a invenci pro naši disciplínu. 

Čeká nás podivný olympijský rok s velkým otazníkem, v našich podmínkách pak mistrovství Evropy v chůzi družstev v Poděbradech, také s velkým pandemickým otazníkem.  Moc bych si přál, aby se tyto vrcholy sezóny uskutečnily a k nim nezbytná řada dalších závodů, od veteránských, mládežnických až po M-ČR.

Dovolte, abych Vám popřál Vám a Vašim blízkým negativní testy a pozitivní náladu v Novém roce 2021. A jasný směr, dodržování pravidel, žádný pobyt v trestné zóně, žádnou DQ při závodě natož v profesním nebo soukromém životě.

Míla Lapka