EVROPĚ NA 20KM CHŮZE PO ZÁSLUZE KRALUJÍ FANTASTICKÁ ITALKA ANTONELLA PALMISANOVÁ A SKVĚLÝ ŠVÉD PERSUS KARLSTRÖM!!! TAK ZÁVODÍ HVĚZDY NA VELKÝCH SOUTĚŽÍCH!!! MOLTO BRAVISSIMO!!!!!

RESULTS 20KM RACE WALK WOMEN

RESULTS 20KM RACE WALK MEN

Druhý vrchol letošní sezony, alespoň pro evropské atlety a atletky, začal od 7.6. v hlavním městě italské metropole. Řím přivítal závodníky 30ºC teplotami.

První sada medailí se rozdávala na ženské chodecké dvacítce. Italové vsadily na to, že první titul jim zkusí získat domácí hvězda Palmisano, olympijská šampionka.

Po mnoha letech se chůze opět vrátila na atletický stadion. Start závodu byl “ve stínu” hlavního stadionu, okruh se točil kolem ikonického rozcvičovacího stadionu, který obklopuje celkem 36 soch. Okruh byl ve všech místech, která byla přístupná veřejnosti, obsypán diváky a chodkyně se mohly těšit na skvělou atmosféru.

 Tempo od počátku diktovala Antonella Palmisano. K naší radosti se ve vedoucí skupince držela i naše závodnice Eliška Martínková. Ta nastupovala do závodu povzbuzena skvělými výkony ze Slovenska (psali jsem zde (https://smolachuze.cz/index.php/cs/755-slovensky-chodecky-dvojboj-p-t-s-banska-bystrica-zahoracka-20-25-26-05-2024 ).

Po 20 minute byla vedoucí skupinka již jen osmičlenná. Palmisano a Trapletti zastupovaly Itálii, 2 Ukrajinky - Olyanovska / Sobchuk, Španělky Garcia - Caro/ Montesinos, Francouzka Beretta a naše Martínková. Eliška šla velice chytře, schovaná mezi soupeřkami. Palmisano jen vyjímečně pustila někoho před sebe, od začátku se šlo ostře sub 4:30/km. Brzy začala odpadat Sobchuk, naopak se postupně dotahovala francouzská šampionka z ME U23 Stey.  Desítkou procházela vedoucí skupina v mezičase 44:35.  Po 11 kilometrech zařadila vyšší rychlostní supeň Palmisano, ostatním poodešla a donutila skupinku pronásledovatelek jít na samé hraně jejich možností. Tempo 4:25 se stalo osudným naší závodnici. Eliška nedokázala udržet techniku, během kilometru velmi rychle nasbírala 3 červené a další žlutou a odporoučela se do penalty zóny. Šance na skvělý výsledek i OR byla pryč.

Suveréně vedoucí Palmisano si dokráčela pro evropský titul za výkon 1:28:08. Druhé místo získala nejstarší z Italek Trapletti. Ta sice ze skupinky bojující o medaile střídavě odpadala, ale dokázala se vždy vrátit a nakonec utrhnout i trpící španělku García-Caro. Obě závodnice si ještě před odchodem do tunelu vedoucímu na stadion převzaly vlajky svých zemí. Zatímco u Italky byla pozice vcelku jasná a stříbro za 1:28:37 bylo jasné, u García-Caro zcela selhala nejen závodnice, ale i její tým. Nikdo ji neupozornil, že Ukrajinka Olyanovska a Francouzska Moutard jsou blízko a ztrácejí pouhých 8 - 10 sec. Moutard již Španělku stáhnout nedokázala, ale obrovská touha rekordmanky Pražské Hodinovky Olyanovské po medaili přiměla Ukrajinku k heroickému finiši. Obrovská frekvence, ve které letěla Lyudmila po modrém mondu, byla fascinující. Doslova v posledních 10m se přehnala přes nic netušící Španělku, pro kterou je čtvrté místo velikou lekcí.

Naprosto absurdní protest následně podala španělská výprava. Vrchník chůze může DQ kohokoliv v posledních metrech závodu či těsně po jeho dokončení. Nestalo se tak. Přesto Španělé poukazovali na zpomalené záběry, kde byla Ukrajinka ve vzduchu a žádali diskvalifikaci. A okatě přehlíželi fakt, že ve vzduchu je při “slow motion” i jejich chodkyně. Bohužel tato kauza je opravdu nepříjemnou kaňkou a podaný protest rozhodně neposlouží naší disciplíně.

Eliška Martínková dokázala závod, na rozdíl od ME v Espoo minulý rok, dokončit. Po pobytu v penalty zóně zvolnila, chodila kilometry na úrovni 4:39 a v tomto tempu již dokázala kráčet bez rozporu s pravidly. V cíli zapsala 11. příčku a čas 1:31:58. Sama závodnice se po závodě chválila za schopnost udržet se s nejlepšími. Bohužel s ní nejde souhlasit. 3 červené karty navazují na situaci z velkých akcí, kde v minulosti měla problémy a bohužel jsou jen navázáním na výkon z MS chodeckých týmů. Tam náš tým bojující o OH nasbíral 4 trestné minuty za 4 terčíky. 3 min odstála v PZ Eliška, minutu pak Vít Hlaváč. Bohužel však čtvrtá karta nebyla jeho, ale Elišky, přišla však ve chvíli, kdy už si Vítek převzal štafetu. Před druhou šancí o kvalifikaci naší štafety, která se odehraje 22.6. v Dublinu, bude naše dvojice pod velkým tlakem. Zvláště v podání Elišky bude lepší jít volněji a netlačit tak na pilu. Nasbírat červené karty a ztratit mnohem víc při vysokém tempu se nemusí vyplatit.

 Hned následující den v sobotu se ke svému startu postavili muži. Z evropské špičky nechyběl vůbec nikdo. A nikdo také nepochyboval o tom, kdo bude bojovat o vítězství. Švédský viking Persy Karlström nenechal nikoho na pochybách o tom, kdo je současným králem nejen evropské chůze. Mezi 10 - 15 km se sice snažil utahat Persyho španělský mladík McGrath, vítěz loňských “třiadvacítek” v Espoo, ale Švéd dokázal každý nástup stáhnout a po 15 km šel suverénně do čela. Evropské zlato si Persy pověsil na krk za výkon 1:19:13. O 18 sec zpět prošel cílem McGrath, obrovský talent světové chůze. Z bronzu a další medaile pro Itálii se mohl radovat Francesco Fortunato za 1:19:54.

Nejzajímavější představení závodního dne předvedla trojice bojující o 4 - 6 místo. Trojice Bordier - Quinion (oba FRA) spolu s finským chodcem Partanenem postupně nasbírala 6 rovnoměrně rozdělených karet a závěrečný souboj tak byl více než otevřený. Rozestup 4 vteřin mezi třemi chodci nabídl drama posledního kilometru. Nejlépe se vedlo Bordierovi, který nadělil Partanennovi 7 sec. Ve snaze udržet se soupeřů nezvládnul techniku  Quinion a zaúřadovali rozhodčí. Pří příchodu na stadion v tmavém tunelu byla postavena PZ č. 2 a tam se Quinion odporoučel. Mohl jen sledovat, jak kolem něj procházi další a další chodci. Nakonec dokončil v čase 1:22:38 na 12. místě.

Zajímavou perličku předvedl slovenský chodec Černý. Ten v obrovském finiši na stadionu dolétl na záda Španěla Garcíi, který prvních 11 km kráčel ve vedoucí skupině. Pak přišla obrovská krize a Španěl byl rád, když závod končil. Kontroloval si vnitřní dráhu, když se kolem něj na šachovnici z vnějšku prohnal Černý a na tisíciny Španěla porazil. Narozdíl od své týmové kolegyně však Španěl (ne)bojoval jen o 13.místo, jehož ztráta mrzí méně, než ztráta bronzové medaile.

Výborný výkon předvedl Vítek Hlaváč. Ten prožívá životní sezonu a potvrdil to i v Římě. 19. místo sice není díra do světa, ale Vítek předvedl výkon 1:23:53, což je jen 15 sec za jeho OR z letošních Poděbrad. Vítek potvrdil letošní zlepšení a jeho výkony z dvacítky jsou obrovským příslibem pro podzimní a jarní závody na 35 km. Český rekord 2:32:50 se již teď otřásá v základech a Vítek může směle pomýšlet na metu hluboko pod 2:30:00.

Vystoupení českých chodců je tak velmi rozporuplné. Nebýt 3 karet, zasloužila by Eliška obrovskou pochvalu. Ovšem opakující se problémy s technikou bohužel nevybízejí k optimismu. Do OH, které Elišku čekají, je ještě čas něco s tím udělat. Pro štafetu to moc dobrá zpráva není. Přesto budeme naší dvojici držet v Dublinu pěsti a přát jim, aby to vyšlo. Štafeta je jako formát hodně zajímavá a byla by škoda, pokud by naši chodci pod Eiffelovkou chyběli. Výkon Vítka je na 1. Atak OR na hlavní akci roku je skvělý a účast v Paříži by si za loňskou bojovnost v Poděbradech a letošní výborné výsledky zasloužil. Českým barvám by prostě Paříž slušela. Za necelé 2 týdny uvidíme, jak celá kvalifikace dopadla.

Závod potvrdil trend posledních let. Počasí nepočasí, chodí se rychle. Kdo se nedokáže se sluníčkem vyrovnat, nemá šanci. Nejlepší to umí za každého počasí. Tam zaslouží pochvalu naše Martínková. V minulosti neskrývala, že jí vyšší teploty nesedí. Opakované tréninkové kempy v teple na Kanárech však nejspíše napomohly tomu, že se Eliška naučila v horku závodit.  Velké akce se konají v létě a je třeba se s tím smířit. Komu se to nepodaří, nemá šanci. Doba, kdy se šlo v Dohá “pomalu” směr cíl jsou definitivně minulostí. S tím, jak jsou chodci nastaveni dnes by qatarský závod vypadal hodně jinak.

V Římě jsme viděli krásné závody. Ale byl to pouhý předkrm před tím, co nás čeká za 2 měsíce v Paříži. Je na co se těšit.