ŠPANĚLKA PÉREZ OZDOBILA PODĚBRADY SVĚTOVÝM REKORDEM NA 35KM Z JINÉ PLANETY 2:37:15.

ŠPANĚL MARTIN 2:25:35 A NĚMEC LINKE 2:27:05 VYTVOŘILI NÁRODNÍ REKORDY NA 35KM.

FANTASTICKÉ VÝKONY A OSOBNÍ REKORDY ČESKÉHO DUA ZAJÍČEK 1:26:37 + MORÁVEK 1:27:33 NA 20KM!!!!!  SKVĚLÁ JUNIORKA KLIMENTOVÁ KRŮČEK OD BRONZOVÉ MEDAILE NA 10KM 48:15!!!!! BRAVO, BRAVO, BRAVO!!!!

Mistrovství Evropy chodeckých tým je minulosti. Náročný poděbradský víkend proběhnul za krásného slunečného počasí, kdy po deštivé týdnu přišel teplotní šok a posun o cca 13º.

Přípravy finišovaly sobotní testovacím závodem na 3000m a 5000m. Po ořezaném covidovém ME, kdy byla účast garantována pouze 30 vybraným závodníkům, byl tentokrát pohled do startovní listiny radostnější.

V závodě na 3000m předvedl skvělý výkon a velký osobní rekord Dan Mochal z Liberce. Svěřenec trenéra Páryse dlouho držel stříbrnou příčku za slovenský reprezentantem Bátovským, v posledních 400m se však na slovenského soupeře dokázal dotáhnout a rozhodně si šel pro obrovský osobák - 14:02, kdy svému tuhnoucímu soupeři dokázal nadělit ještě 8sec. Taktéž v osobní rekordu došel na třetím místě Ondřej Plecháček z Turnova - 14:38.  Pořádající oddíl zastupoval Vojtěch Vejvančický na čtvrté místě v nové OR 16:02, což je sice za očekáváním trenéra Reina, ovšem vzhledem k práci v předchozích hodinách odvedené, se to cení.

FOTOGALERIE ZÁVOD 5KM a 3KM

V závodech na 5000m byl sice nejrychlejším Čechem v cíli veterán Lukáš Pazdera (skvělých 22:31), z hlediska budoucnost české chůze nás však může těšit především výkon frýdeckého Vojtěcha Nováka. Ten poprvé zaútočil na hranici 24min, o minutu zlepšil jarní čas z Holešova a připsal si skvělých 23:29. Zmínku zaslouží i velezkušená Míla Reinová z AC Rumburk, která taktéž po dvou dnech příprav poděbradského závodu neváhala a neohroženě vyrazila na závodní okruh.

Testovacích závodů se zúčastnilo celku 87 chodců a chodkyň, 3 závodníci byli diskvalifikování, Standa Marek nejspíše po své premiéře v tzv. penalty boxu zdárně dokončil svůj další poděbradský závod.

Neděle pak už patřila mistrovskému závodu. Již v 7:30 se na start postavili závodníci na 35km a v obou kategoriích bylo na co se dívat. Přes rostoucí teplotu pomáhaly stromy na kolonádě udržovat alespoň přijatelné podmínky a na kolonádě se odehrávaly bitvy v pravdu rekordní. Světový rekord o půl minuty pro Márii Pérez (ESP), to byl jasný vrchol dne. Nádherně jdoucí Španělka dala zapomenout na roky technických problémů a nádherným stylem si s neuvěřitelnou lehkostí došla pro čas 2:37:15.

Ani muži však nezůstali pozadu. Álvaro Martín (ESP) i druhý Němec Linke si došli pro národní rekordy. Rychlý poděbradský okruh přinesl záplavu osobních rekordů i nejlepších výkonů sezóny. Evropští chodci přijeli do Poděbrad skvěle připraveni a ukázali nesmírně atraktivní podívanou.

Bohužel českých zástupcům se nedařilo. Ani v jednom závodě jsme neměli tým a tak byla pozornost upřena na 2 závodníky. Na divokou kartu startující Terezu Ďurdiakovou a Víta Hlaváče. Tereza bohužel oprávněnost divoké karty nepotvrdila, od začátku šla těžkopádně a po pomalých 20km ze závodu odstoupila. Účast v Budapešti je tak pryč, nominační období pro závod na 35km končí 30.5. Po poděbradském fiasku by měla být další divoká karta utopií.

Při Tour de France závodníci nebojují jen o legendární “maillot jaune”, ceněným titulem je i „Prix de la combativité“. Titulem muže, který projevil největší bojovnost i zarputilost ducha, se po nedělním dopoledni může s klidem pyšnit i Vít Hlaváč. Ten k závodu nastoupil s jasný cílem a to pokusit se o potvrzovací limit pro MS. Ten byl nesmírně daleko, zadní stehenní sval, který Vítka trápí celé jaro, se ozval tak, že nebylo nikoho, kdo by to neviděl. Od 10km Vítek doslova tahal nohu za sebou, škobrtal a každý krok bolel asi úplně všechny kolem. Během závodu dokonce 2x zastavil, ale závod s obrovský sebezapření dokončil. I proto, že již věděl o odstoupení Terezy a chtěl, aby alespoň jeden z českých závodníků viděl cíl. Klobouk dolů. Aby si to trápení užil, nechala jej časomíra projít se na kolonádě o kolečko víc. Sezóna tak pro Vítka prakticky skončila. Nastal čas doléčit zranění a získat postupně možnost vrátit se tam, kam podle loňské sezóny nepochybně patří.

Následně se k závodu na 20km postavily ženy. Sice bylo krátce před polednem, stále ještě se však část závodu dala absolvovat v akceptovatelné počasí. I tak nebyl závod superrychlý.

Vítězná Řekyně Ntrismpioti zašla 1:29:17 a o pouhé 2 sekundy porazila po zraněních a operacích vracející se šampionku ze Sappora - Italku Palmisano. Třetí v cíli byla předloni kolabující Portugalka Cabecinha, která stejně jako vítězka oslaví letos 40 narozeniny! Pod elitní hranici 90min se dostala ještě Lyudmila Olyanovska, kterou čeští chodci dobře znají dík Pepovi Smolovi, který ji přivedl na Pražskou hodinovku.

V rámci ME startovala z českých žen pouze Eliška Martínková, která chtěla splnit především limit pro Univerziádu. Po prvních rychlých kilometrech odpadla ze skupinky, bojovala sama, v druhé polovině závodu se výrazně trápila, avšak i dík DQ soupeřek ev. jejich odeslání do penalty zóny se posunula pořadím výrazně dopředu. To Elišku nakoplo a v posledních kilometrech trati se dokázala skvěle vrátit do tempa a nakonec dojít na 12 místě v třetím nejlepším čase kariéry 1:33:02. Účast na Univerziádě má tak pojištěnou, limit pro MS je však stále 62sec daleko. Dle trenérky Čermákové se o něj pokusí při účasti na ME 22 v Espoo. U kvalitního výkonu může pouze mrzet, že pro českou závodnici je vrchol sezony jinde, než domácí ME. V Poděbradech by však o medaili mohla uvažovat stěží, v Espoo bude možná bojovat i o titul. A na konci sezony je medaile to, co se počítá nejvíce.

Další české závodnice startovaly pouze v ráci otevřeného závodu a příliš se jim nedařilo. Bakliková ze závodu odstoupila, Borovičková byla diskvalifikována, v čase 1:58:31 viděla cíl Nelly Bugárová, Johana Petříková se neskutečně vytrápila, závod jí vůbec nesednul,, ale odmítla se vzdát a došla do cíle v čase 2:07:59.

V závěru ženského závodu se již poděbradská kolonáda změnila v opravdové peklo a do něj vyrazili ke skvěnu závodu muži. Horký a dusný den nenahrával rychlým časům a celá řada závodníků se nedokázala s víkendovou změnou teploty vypořádat, ze závodu odstoupili, ev. šli hluboko pod své možnosti. To však neplatilo o vítězi Francescu Fortunatovi který prolétl tratí za 1:18:59 a nedal tak šanci obhájci vítězství Persymu Karlströmovi - 1:19:27. Neskutečný výkon předvedl na 10. místě Portugalec Vieira. Čas 1:22:08 jsme u nás neviděli cca 20let, Portugalec to dokáže i v 48. letech!!!!

České barvy zastupovali svěřenci Karla Ketnera. V posledních týdnech se kolem jejich skupiny vyrojila celá řada dehonestujících tvrzení, nečestná hra se hrála i na půdě svazu, kdy povolat si závodníka na kobereček 5 dní před ME opravdu není normální… Kluci se však nenechali rozhodit a ukázali, jací jsou bojovníci. V opravdu náročných podmínkách šli velkou část závodu bok po boku. V poslední čtvrtině se Zajíček odpoutal od Morávka a došel si pro skvělý osobní rekord i nejlepší letošní český výkon 1:26:37.  Za ním bojoval Jaromír Morávek a i on se mohl právem radovat z dalšího osobáku - 1:27:33. Výkon obou borců v daném počasí byl fantastický, navíc podtržený splněným limitem pro ME 22 v Espoo. Velmi pěkné technické provedení pak ukázalo, že spolupráce se Slováky v Tatrách, kdy společně pilovali techniku, se vyplatila.

Další čaští muži získali možnost startu pouze v rámci Permitt meetingu. A byla to škoda. Pokud by z našich třetí nejrychlejší v cíli Nedvídek byl klasifikován v rámci týmů, rozhodně bychom neskončili poslední. Dokázali bychom porazit LTU, HUN a FRA. Na kdyby se však nehraje, česká reprezentace tým postavit nedokázala.

Martina tak alespoň může těšit fakt, že po olomoucké diskvalifikaci došel v nejvyšší soutěži bez jediného návrhu a dokončil tak svou první letošní dvacítku. Motivací k další práci je jistě výkon desátého Portugalce. Rosťa Kolář v horkém počasí došel v čase 1:41:35. Lukáš Gdula po návštěvě penalty zóny ze závodu odstoupil a Albert Kukla taktéž závod nedokončil.

Pak již k 10km závodu nastoupili junioři. Tam bohužel divokou kartu Albert Kukla nezískal, ač mu k limitu chybělo pouhých 12sekund. Nastoupil tak k závodu na 20km, kde chtěl jít rychlou desítku a pak závod pomalu dokončit. Ovšem v 18 je takový úkol v horkém počasí opravdu obtížný a Albertovi se, nepřekvapivě, vůbec nedařilo. O vítězství na desítce se bojovalo v časech pod 43 min, zvítězil Ital Giampaolo za 42:16.

Na závod juniorek se již počasí umoudřilo, sluníčko přestalo pálit a kolonádou vanul osvěžující větřík. Juniorky tak vyhrály v teplotní loterii o perfektní závod. Do 10km závodu zasáhlo jediné české družstvo ve složení Klimentová - Franklová. Obě závodnice napálily první kilometr ve vedoucí skupince v čase 4:32 a většina z nás trnula, co se bude dít dál. A děly se věci. Ema Klimentová sice zvolnila, ale i tak držela fantastické tempo a poté, co musela jedna z Italek do penalty zóny, dokonce získala možnost bojovat o bronzovou příčku. Skvěle jdoucí Francouzska jí však nakonec nedala šanci a Ema došla čtvrtá. Obří osobní rekord 48:15, nejlepší český výsledek dne, splněný limit pro juniorský šampionát v Jeruzalémě. Bravo.

Druhá Češka v cíli Alžběta Franklová na přepálený začátek přeci jen doplatila. Prvních 5km v OR 24:22 dávalo naději i na čas pod padesát, ale pak začal být kilometrový okruh delší a delší. Alžběta nakonec došla ve vylepšené OR za 51:06. Český tým skončil na čtvrtém místě.

Hodnocení letošních Poděbrad je tak velmi rozporuplné. Absolutorium zaslouží Zajíček s Morávkem a Klimentová. Skvělé osobní rekordy (u kluků ve velmi náročných podmínkách) podtržené splněním nominačních kritérií pro ME. Kvalitní výkon Martínkové s nominací pro Univerziádu i osobní rekord Franklové. Vítek Hlaváč má svou vlastní kategorii. Neuspěl, ovšem předvedl výkon, který se tabulkám zcela vymyká. Opravdu špatný závod pak měla Tereza Ďurdiaková.

Celkově tak lze české vystoupení hodnotit výborně v rámci osobních výkonů. Z hlediska ME chodeckých týmů však česká reprezentace zcela propadla. Neschopnost postavit družstvo ve většině závodů jinak hodnotit nelze. ME chodeckých týmů máme přiděleno hned na tři ročníky, bohužel jsme tomu nepřizpůsobily českou atletickou infrasktrukturu a není tak odkud brát ani pro soutěž v roce 2025.

Na závěr pak patří obrovský dík všem, kteří se na přípravě závodu podíleli. Za chodce je to především tým kolem Jana Reina z AC Rumburk.