210330 Jared TallentAustralan Jared Tallent patří beze sportu k nejvýznamnějším chodeckým osobnostem posledních patnácti let. Cenný kov na čtvrtých olympijských hrách v řadě však nezíská. Kvůli zranění se rozhodl v šestatřiceti letech ukončit kariéru.

Tallent debutoval na mezinárodní úrovni při mistrovství světa do 17 let v maďarském Debrecenu v roce 2001. Už o sedm let později se pak stal vůbec prvním australským atletem, který získal dvě medaile na jedné olympiádě. Na hrách v Pekingu 2008 si došel na trati 20 kilometrů pro bronz a na padesátce vybojoval stříbro. O čtyři roky později se stal dokonce olympijským šampionem, když v Londýně triumfoval v dosud platném olympijském rekordu 3:36:53, což je také hodnota jeho osobního maxima. K tomu byl sedmý na dvacítce. Na olympijských hrách v Riu de Janeiru pak nestačil na padesátce pouze na vítězného Slováka Mateje Tótha a odvezl si z Brazílie stříbro.

Zářil také na světových šampionátech, kde získal třikrát za sebou stříbrnou medaili, a to na MS 2011 v Tegu, 2013 v Moskvě a 2015 v Pekingu. Dvakrát vyhrál v letech 2012 a 2016 chodecký světový pohár a v sezóně 2010 se v Novém Dillí se stal šampionem Commonwealthu. Čtyřikrát ovládl hry Oceánie a sedmkrát národní mistrovství. Na trati 20 kilometrů má osobák 1:19:15. „Jsem hrdý na to, čeho jsem v atletice dosáhl. O tom, že získám medaile na olympijských hrách jsem ani nesnil, když jsem začínal s chůzi a získat je na třech olympiádách za sebou, to je něco, na co nikdy nezapomenu,“ nechal se slyšet.

V nadcházejících týdnech chtěl usilovat o účast na svých čtvrtých olympijských hrách. Tuto snahu mu však znemožnilo svalové zranění. „Plánoval jsem, aby bylo Tokio mojí labutí písní, ale už dlouho mě trápí zranění podkolenní šlachy, kvůli kterému nemohu startovat na australském šampionátu, který mohl být poslední možností k tomu, abych se kvalifikoval na hry. Takže se smíšenými emocemi oznamuji svůj odchod do atletického důchodu,“ uvedl v oficiálním prohlášení.

Nezapomněl také poděkovat všem, kteří se na jeho úspěšné kariéře podíleli. „Díky atletice jsem získal mnoho cenných přátelství a jsem za ně vděčný. Rád bych poděkoval své rodině i přátelům za podporu, stejně jako trenérům Darilovi Bigginovi, Brentu Vallanceovi a Adamu Didykovi, kteří mě v průběhu kariéry vedli. Velký dík patří také profesorce Louise Burkeové z australského institutu sportu. Velké části mých úspěchů jsem dosáhl díky znalostem, které se mnou sdílela. Bez tohoto týmu bych nic z toho nedokázal,“ dodal.