Vize chůze 2020 začíná přinášet výsledky. Míla Lapka, 29.12.2019.

Tentokrát mám pohled na Silvestrovskou halu zevnitř závodu, takže nemohu komentovat výkony všech závodníků, kteří by si to jistě zasloužili. Tím více ale mohu ocenit práci pořadatelů a hlavně účast závodníků. Pokud jsem správně počítal, v hale se předvedlo 67 chodkyň chodců ve všech věkových kategoriích, od 2000m po 5000m. A to nešlo o body, ani o kvalifikace. Šlo prostě o vhodný termín a dobrou příležitost si v zimním objemovém tréninku zazávodit, zkusit rychlost bez tepláků, čepice a rukavic.  A když k tomu připočteme nezávodící trenéry, rozhodčí  a další příznivce chůze, náhle tu máme kolem na jednom závodě před koncem roku na stovku lidí, kterým chůze není jedno.

A nejde již jen o počet, tento cíl Vize chůze se postupně daří plnit i na jiných závodech, i když ne v tak přesvědčivých číslech jako se projevilo v Jablonci. To důležité se skrývá za výkony prvních 3 – 5 závodníků v každé kategorii. A to je výkon, konečně rychlá chůze v hale, výkon, kdy reprezentanti prostě profesionálně předvedou, proč jsou reprezentanty, ať už jde o Anežku Drahotovou, Lukáše Gdulu, nebo Víta Hlaváče. A na druhé straně je to také síto, které ukáže, že pouze poctivá práce zaměřená na výkon někam vede a veškeré naděje bez poctivého přístupu a profesionální přípravy jsou jen planými řečmi. Ukázalo se, že veteráni se dokáží připravit sami a lépe a bez zázemí, než repre- naděje, kolem kterých se vytváří sice rozruch, ale ten nezamaskuje vlastní trenérskou nedostatečnost a váhu ve smyslu hmotnosti jim spíše přidává a na výkonu ubírá.

Ve všech kategoriích se objevily v podstatě dvě skupiny závodníků, nestejně velké: ti, co umí chodit frekvenčně, jak se dnes ve světě chodí a ti co kráčí sice relativně rychle, ale nevyužívají energii odrazu přes boky pro dokračující nohu, ale naopak je dopad na patu dokračující nohy brzdí. Když se pozorně podíváte, je to krásně vidět, a to je rozdíl mezi kráčením a závodní chůzí. Samozřejmě existuje ještě skupina tak na pomezí těchto dvou, tam je to dáno malou fyzickou kondicí, proč nevydrží frekvenčně až do cíle, nebo jinými faktory.

S tím souvisí osvěta a práce rozhodčích chůze. Nebyl jsem v Jablonci RCH, takže mohu komentovat jen z vnějšku. Na 5000M byla velká shoda jak na 3 tak na 2 červených kartách a nikdo nerozhodoval individuálně mimo, což je dobrým vysvědčením. Ostatní záznamy jsem neviděl a z výsledků se to vyčíst nedá – to je asi moje jediná kritická připomínka pořadatelům - zaznamenat počet červených do výsledků. Měl jsem pocit, že si RCH bez ohledu na svůj věk začínají většinou zvykat na to, že se prostě dnes chodí jinak, lehce a frekvenčně, a kráčivý styl není vzorem, ale nedostatkem, nikoli snad z hlediska pravidla 230, ale z hlediska techniky a výkonu.

S tímto poznáním budeme nadále ve Vizi chůze pracovat a to konkrétně obnovíme dříve zaběhlou praxi Národního panelu RCH na mistrovské závody, abychom si nelikvidovali mladé nadějné závodníky a nedocházelo k tomu, že se u nás bude chodit jinak než je tomu ve světě. Jablonec naznačil, že je to možné. Nevím nakolik je to zásluha Františka Páryse, a nakolik nově vyškolených RCH a osvícených RCH ,ale určitě Františkovi mu patří dík za zvládnuté závody z pozice nejhlavnějšího rozhodčího (vrchníka chůze).

A aby byla Silvestrovská hala dokonalá a hodna svého jména, začalo stylově sněžit.

Budeme se těšit na pokroky příští sezónu, na to, že skupina frekvenčních chodců a výkonů se bude rozšiřovat a dostaneme se v naší disciplíně zase o pořádný chodecký krok dále.