Spoluviníkem slabé výkonnostní úrovně zejména chodecké mládeže je nejen úroveň výběru a přípravy, ale bohužel i způsob rozhodování při naprosté většině českých chodeckých závodů!!!!

V Nymburce se po MS konal trenérský seminář a při diskuzi o tom, jak zlepšit výkonnostní úroveň našich chodeckých mládežníků jsme narazili na jeden obrovský – systémově léta neřešený problém.

Moto: Při chodeckém EP v Alytusu prohlásil náš nejlepší závodník kat.U23 Vítek Hlaváč: „U nás v Čechách provozujeme úplně jinou disciplínu a jiný sport, než pak vidím při velkých mezinárodních chodeckých soutěžích“.

A jsme u pojmenování problému. Technika chůze - téma se netýká pouze trenérů – potažmo závodníků, je to především otázka kvalifikovaných rozhodčích. Pokud nebudou rozhodčí dostatečně prakticky vyškoleni, nelze závodníky učit technice, kterou je možné vidět na světové úrovni, neboť v mnoha případech u nás dojde k diskvalifikaci závodníka, který se snaží tuto techniku praktikovat. Naprostá většina českých rozhodčích toleruje při pomalém pohybu nedopnutá kolena a trestá plynulý rychlý pohyb s mírným (okem nepostřehnutelným) „náskokem“ na dopnutou nohu.

Tedy se u nás rozhoduje přesně naopak, než je trend mezinárodního rozhodování. Čeští rozhodčí (povětšinou důchodového věku) nutí zejména mladé závodníky k technice padesátých až sedmdesátých let minulého století.

A samozřejmě trenéři z oddílů, kteří jsou pak hodnoceni podle bodů do soutěží družstev ev. získaných mistrovských mládežnických medailí se přizpůsobují trendu českého rozhodování a učí mladé chodecké svěřence techniku, kterou se prostě rychle chodit nedá. A vlastně tyto mladé chodce si „technicky zkazíme“ většinou už navždy, protože pozdější přeučování techniky je zoufalou a většinou neúspěšnou snahou.

Neobstojí argument, že třeba Anežka Drahotová nemá problémy ani u nás. Protože všichni rozhodčí ji znají a vědí, že velké soutěže prochází „čistá“, proto ani zde ji nenapomínají. To je ale důsledek „dobré pověsti a jména závodníka“. Např. Lukáš Gdula, který všechny DQ a naprostou většinu napomínání na mezinárodní scéně má za nedopínání kolen je u nás neustále napomínán za kontakt, což je v jeho případě spíš úsměvné.

Pokud si zpomalíte záběry z OH, MS, ME apod., samozřejmě je u všech špičkových chodců zdokumentovaná krátká letová fáze. Prostě časově okem nepostřehnutelná ztráta kontaktu je při plynulém závodním pohybu nutným doprovodným jevem.

Závodní chůze NENÍ pochod! A přece není v zájmu rozvoje chůze u nás v Čechách, abychom talentované závodníky, které se snažíme připravit na mezinárodně slušný výkon, nenechávali kromě Poděbrad startovat na domácích závodech.

Tímto se nesnažím snížit úroveň rozhodování. Ale byl bych moc rád, kdyby i u nás konečně nebyla tolerována nedopnutá kolena, nedopínání jedné nohy, poskakování a kulhání – hlavně, že závodník jde pomalu! A na druhou stranu by rozhodčí měli ustat se snahou o zpomalování a ztrátu plynulosti pohybu z důvodu minimální letové fáze, lidským okem nepostřehnutelné!

Možná by nebylo na škodu, aby všichni rozhodčí rozhodující chůzi, si povinně prohlédli například krásně nasnímaný společný 20km chodecký závod mužů a žen z ME 2018 v Berlíně. Jsou tam i zpomalené sekvence, jasný rozbor toho, že NIKDO ze závodníků se „letové“ fázi nevyhne.

Doufám, že tuto úvahu přejdou s nadhledem a pochopením nemnozí zkušení chodečtí rozhodčí (typu například Petra Brandejského, Míly Lapky, Zdenka Simona, Franty Páryse), u nichž vnímám i snahu své v chodeckém rozhodování méně zkušené kolegy před závody instruovat a problematiku vysvětlovat.

Prosím o to, aby rozhodčí, kteří chůzi rozhodují a rozhodovali, nebrali toto jako útok na své kompetence a nepodloženou kritiku. Byl bych Vám jen vdělčný, když se nad přečteným zamyslíte a pomůžete ve zkvalitnění tohoto úseku nelehké práce. Už proto, že vím, že toto práci nikdo nevykonává s úmyslem poškodit či ublížit. A vím, že bez Vaší pomoci a pochopení se neobejdeme!

A věta na závěr. Opravdovým českým problémem není krátká ztráta kontaktu při plynulém přechodu chodeckého kroku, ale ztráta kontaktu s mezinárodní chodeckou technikou i množstvím a způsobem přípravy běžným v chodecky úspěšných zemích!!!!