Španělský pár Alvaro MARTIN -  Maria PERÉZ se stává vítězem OH v novém světovém rekordu 2:50:31h v premiéře nové OH chodecké disciplíny: "Maratonská chodecká štafeta smíšených párů". Stříbro vybojovala pro Ekvádor dvojice PINTADO - MOREJON za 2:51:22h a bronzovou medaili si z Paříže odváží australský pár COWLEY - MONTAG za 2:51:38h

Český pár HLAVÁČ - MARTÍNKOVÁ se do cíle nedostal. Trápící se Martínková olympijský závod vzdala zhruba 5km před cílem. 

RESULTS

Ve středu 7.8. se k historicky prvnímu startu v chodecké štafetě postavili chodci a chodkyně v 7:30 ráno. Nová chodecká disciplína, která vzbuzovala vášně, přilákala opět davy diváků, oblast pod Eiffelovkou se proměnila v jednu velkou chodeckou párty. Opět šlo jen obdivovat, jak dovedli organizátoři využít krás Paříže a vytvořit dech beroucí kulisy.

Mezi 25 štafet se výborným výkonem dokázali v Dublinu kvalifikovat i Vít Hlaváč s Eliškou Martínkovou, kdy sice postoupili jako poslední, ale podle času byli 12.

Závod otevřeli muži úsekem v délce 11.395 m a o tempo se staral Evan Dunfee. Tempo závodu bylo vysoké, 10 km šli ti nejlepší za 38:10 - 38:15. Opravdu výborně kráčel i Vítek Hlaváč. Ten letos výrazně zrychlil, po loňském zranění se vrátil ve velké formě a i do Paříže přijel skvěle připraven. První úsek štafety předvedl osobní rekordy na 5 i 10km. A desítka za  40 min, kdy se proti letošní silnice zlepšil o víc jak 90 sec a proti dráze o 26 s, to už je vysoká kvalita. Vítek sám sebe bere jako “dálkoplaze”, ale tyto časy napovídají, že není třeba nad dvacítkou lámat hůl. V Dublinu šel 10 km o 50 sec volněji a česká štafeta tak měla našlápnuto na výbornou. Češi předávali na 22. místě v kontaktu s další trojicí.

Samotné předávky nabídly zajímavou podívanou. Muži si se ženami plácli a ještě je povzbuzovali plácnutí do zad či na rameno. Jak soudržná skupina chodci jsou ukázal např. Francouz Quinion, který povzbudil svou partnerku a pak se tam radoval spolu s jedním z Autsralanů. Srdečnost, radost a čisté nadšení provázela celý závod. První úsek vyhrálo Německo (Linke), na nejlepší pětici ztráceli v tu chvíli 20 sec Australané.

I ženy šly velmi ostře Do vedoucí skupiny se propracovala Montag (AUS) i Peruánka García Leon.

Eliška Martínková se trápila a vypadalo to, že naváže na nevýrazný výkon z individuálního závodu. Nakonec se ukázalo, že průměrný výkon by byl vlastně zlatý. Tempo postupně klesalo až k 5 minutám a při pohledu na Elišku byla vidět odevzdanost i to, jak moc jí závod nechutná. Poslední km byl dokonce 5:06 a to už není tempo, které by divák na OH čekal.

Při předávce bylo patrné, že se muži o pauze zvládli převléci do suchého. Na čele nechyběla Čína, Austrálie 1, Peru, Španělsko a Ekvádor, drobně zaostávalo Mexiko a Itálie. Italská evropská šampionka z letošního roku Palmisano potvrdila svým výkonem, že ty dva letošní vrcholy jí prostě nesedly. První zvládla na výbornou, při OH už se nenacházela v optimální formě.

Při úseku mužů postupně čelily trestným minutám obě štafety Číny i indický tým. S nejlepším Španělskem (Martín) dokázal držet krok pouze OH vítěz Pintado z Ekvádoru. Stano (ITA) se dotáhnul na třetí místo, ztráta na zlato činila již skoro 50 sec. Dalších 20 sec zpět byla Austrálie a o zápletku tak bylo postaráno. Česká štafeta byla na 22. místě, za námi byli pouze penalizovaní Indové, horší z australských týmů a druholigový tým Turecka složený z náhradníků, neb turecká dvojice šla již závod jednotlivců s antibiotiky a na štafetu to nebylo. Vítek dělal, co šlo. V druhém úseku šel lehce pomaleji, T se i tak pohybovalo mezi 4:05 a 4:10. Při svém olympijském vystoupení se předvedl jen v tom nejlepším světle. Týmová soutěž však není o jednotlivcích. Každý tým je jen tak silný, jako jeho nejslabší článek.

V posledním úseku se Peréz odpoutala od ekvádorčanky Morejón, která šla jistě pro stříbro.

Obrovskou touhu po dalším bronzu předvedla Montag, brzy se dotáhla na Palmisano, šla přes ni a stahovala náskok Morejón. Ta však už byla moc daleko, navíc je to závodnice nejvyšších kvalit.

Martínková se dál trápila a v polovině posledního úseku z olympijského závodu odstoupila.

Česká štafeta tak zapsala DNF, což na OH vidět nikdo nechceme. Zda to opravdu nešlo dojít, či byla demotivace tak veliká, ví jen Eliška. Závodnice poté mluvila o proležených posledních dvou dnech i zranění, se kterým se pere po celou sezonu. V sezoně si i přes zmiňované zranění zašla OR na 20 km, na desítce předvedla dokonce rekord národní. Bohužel na nejdůležitějším závodě v roce na tyto výkony nenavázala, byla jim na hony vzdálena v obou startech. Faktem však je i to, že bez Elišky by štafeta na OH nebyla. Náhradnici nemáme, pokud se Eliška necítila dobře, opravdu není koho postavit. Juniorka Klimentová má sice dobrou desítku, ale dvě desítky za sebou je jiná káva a spekulovat tak o náhradnici je zbytečné. Pokud někomu přijdou dané věty příliš tvrdé, Eliška je profesionální sportovkyní a tam musí být hodnocení jiné než u hobby atletů. Hodnotit pozitivně DNF na Hrách nejde a pokud se neleze po čtyřech, na OH to nepatří. Nelze nevzpomenout kiwiho Walshe, který poskakoval v koulařském kruhu po jedné noze a přesto nastupoval  k dalším pokusům… Je po sezoně, přes start na OH neskončila sezona slavně, je čas jít dál, odpočinout si, vyzdravit tělo i duši a pomalu začít s přípravou na sezonu 2025, kde nás čeká další evropský šampionát družstev v Poděbradech.

V novém světovém rekordu 2:50:31 se vítězi OH stali Španělé Martín - Peréz. Zde udělali pořadatelé významnou chybu, kdy v prvních minutách nepustili muže do cíle za chodkyněmi.

O pár minut později si to všichni vynahradili. Pro stříbro došla o 51 sec zpět dvojice Morejón - Pintado z Ekvádoru a druhý bronz si na krk pověsila Montag  z Austrálie společně s Rhydianem Cowleym o dalších 16 sec zpět.

Poté, co proťali první 3 štafety cíl, bohužel na celé čáře prohrál český fanoušek. On už komentář expertů ve studiu hodně pokulhával co se odbornosti týče a bylo znát, že hlavní expertka už je z chodeckého prostředí dlouho pryč, znalosti k nové disciplíně nebyly. Po finiši prvních tří Čt utnula přenost a divák přišel o fantastické divadlo a show, kterou chodci předvedli. Kdo měl k dispozici jiný přenos, mohl sledovat naplnění OH myšlenek o sounáležitosti a spolupráci v praxi. Obrovská radost mezi chodci napříč národy, užívající si fanoušci, srdečně se objímající muži a ženy, kteří si společný týmový závod obrovsky užili a následně si mohli vychutnat úžasnou atmosféru. To byla skutečná Óda na radost, co kamery zabíraly. Velmi vzdálené od chladných objetí sprinterů i běžců na stadionech, co většinou vídáme. Peréz s Martinem vzali vlajku a dali si čestný kilometr před aplaudujícími fanoušky, Peréz předtím přivlekla do cíle skupinku 3 dětí, které prostě přehodila přes zábradlí, nadšená mládež se vyfotila s medailisty a byla odvedena k rodičům. Bouchalo se šampaňské, ale i utíraly slzy a vyvolával se úsměv na tváří zklamané a vyčerpané partnerky… Hned 14 štafet se dostalo pod 3 hodiny, domácí hrdinové Quinion - Beretta dokončili 11. v národním rekordu.

Dynamická nová disciplina se předvedla v nejlepším světle. Fantastická atmosféra, týmová práce, výborné chodecké výkony. Přesně tuhle show chůze životně potřebovala. Jaký bude další osud nové disciplíny, je otázka. Pokud by se přidala při velkých soutěžích k ostatním dvěma chodeckým distancím, rozhodně by to bylo přínosem. I běžci na 400m se už naučili běhat MIX, který tradicionalisté často odsuzují, ale fanoušci velmi oblibují.

Chodecké závody v Paříži byli nádherné! Merci Paris!