Česká chodecká štafeta Martínková-Hlaváč se na OH těsně neprobojovala. Skvělý Zajíček vytvořil nejlepší český historický výkon kategorie U23 na 20km - 1:24:10! Morávek se na 20km vytrápil v čase 1:28:32. Výborná Klimentová se nominovala na MS U20 do Limy v obrovském osobním rekordu na 10km - 46:28. Kvalitní výkon v U20 na 10km předvedla i Franklová, taktéž v osobním rekordu - 49:04. A proč na tuto vrcholnou akci neodjel nominovaný trenér Piták, který měl za úkol dovést českou maratonskou štafetu na OH? Škoda, že za sebe neposlal adekvátní náhradu, možná to byl ten pověstný malý kousíček, který k vybojování OH nominace nakonec chyběl......  

RESULTS 10KM RACE WALK MEN

RESULTS 10KM RACE WALK WOMEN

RESULTS 20KM RACE WALK MEN

RESULTS 20KM RACE WALK WOMEN

RESULTS  MARATHON RACE WALK MIXED RELAY

Letošní první vrcholnou chodeckou soutěž, mistrovství světa chodeckých týmů, hostila o uplynulém víkendu turecká Antalya.

Turci neponechali nic náhodě a v loňském roce vyrazili na studijní cestu do Poděbrad, kde probíhalo ME chodeckých týmů.

V Turecku se pravidelně koná v lednu/únoru závod bronzové úrovně. Ten se řadu let odehrával na silnici u pláže Konyaaltı. V letošním roce se však přesunul k Expu a v Expu se, bohužel, konal i závod MS. Bohužel je zcela na místě. Výstavu nazvanou Expo pořádali Turci v roce 2016 a od té doby areál, který se nachází mimo město, chátral. A bylo to znát na každém kroku.

V sobotu, den před hlavním závodem, se Turci po vzoru Poděbrad rozhodli uspořádat testovací závod. Je otázkou, co testovali. Prvním zádrhelem se ukázala být již samotná registrace ke startu. Masters atleti a atletky brzy zjistili, že přes registrační formulář TAF se prostě nedá projít a systém je odmítne. Navíc propagace závodu byla nulová a většina zájemců o start to při problémech s registrací jednoduše vzdala. Za ty odolné to vybojovali Češi a po asi 3 týdnech od spuštění registrace byl systém konečně funkční!

V sobotní podvečer se pak masters atleti společně s mládeží (šel se i šampionát Turecka na 3 km žákovských kategorií) postavili na start. Ke štěstí všech na místo jako první dorazili opět Češi a naše mini výprava absolvovala uhádanou a ukřičenou anabázi, po které nakonec i turecká ochranka pochopila oč jde a pořadatelé umožnili závodníkům vyrazit do Svolavatelny. Štastlivci dorazivší po Češích ani netušili, co se odehrávalo o pár minut dříve. I tak někteří účastníci masters závodu označovali organizaci závodu slovy “Afrika”. Ukázalo se že testovací závod bude svérázný. Časomíra ještě nebyla plně funkční a tak se šel závod měřený na ruku na 2km dlouhém, ještě nedokončeném okruhu. Společný start s dětmi byl sice opožděn, ale nakonec se vyrazilo.

V Masters závodě zvítězil s přehledem Polák Lipiec, jeho čas bohužel neznáme, zpracovat výsledky stále ještě pořadatelé nezvládli. Druhé místo pro sebe získal Josef Smola a po zmatcích, kdy účastníkům začali rozdělovat medaile se zpožděním a vítěze zcela propásli, se dočkal i krásné a po tureckém dobrodružství opravdu zasloužené medaile. Původně slibované vyhlášení nakonec proběhlo pouze pro mládež a to jen mikrofonem, podium 12 h před startem závodu ještě neexistovalo. Je až s podivem, co dokázali Turci přes noc dodělat. Závodní trať byla, pohledem diváka, nekonečná. 1km rovinka tam a další kilometr zpět. Při závodě masters atletů fučelo, až se palmy ohýbaly, druhý den bylo počasí výrazně lepší. Okruh byl pro diváky téměř nedosažitelný. Fanoušci mohli sledovat asi tak 400m celé trati zbytek byl nedostupný. Tam, kde nebylo zázemí závodu, tam byl plot, ochranka eventuelně na druhé straně svodidla, plot a pole. Potencionální diváci často přijeli, chvíli okouněli a raději odjeli na pláž, neb ve zpustlém areálu prostě nebylo vůbec nic.

V 7h ráno byl okruh připraven pro start prvního závodu. V závodu juniorů na 10 km startoval v českém dresu Albert Kukla. Ten se k závodu kvalifikoval již v Dudincích, následně se zvládnul zlepšit skoro o 90 sec a v Turecku toužil osobáček vylepšit. K závodu nastoupilo 51 chodců. Zvítězil Australan Beacroft v rekordu své země U20 39:56. O pouhou sekundu zpět byl Číňan Shi.

Jak obrovský je rozdíl mezi evropskou a světovou chůzi se přesvědčil evropský šampion Weigel. I přes osobní rekord sub 41 minut skončil “až” 10. Albert Kukla do 6 km bojoval ve třetí desítce o OR, pak mu však zcela vypnuly nohy a propadl se na konečné 31.místo ve svém druhém nejlepším čase 43:29. Sám chtěl sice více, ale rozhodně nezklamal. Za ideálním poděbradským výkonem sice zaostal, ale potvrdil výkonnostní růst a stabilizoval výkonnost sub 44 min. Do příštího roku, kdy přejde do dospělé kategorie, se jedná o velký příslib.

V závodě žen jsme měly hned 2 zástupkyně. Závod juniorek rozešlo celé startovní pole čítající 49 chodkyň rozvážně. Tempo 4:45 udrželo většinu závodnic pohromadě.

Děvčata do toho začala pořádně šlapat až po 4 km. Vítězkou se stala Číňanka Yang (45:06) před dvojicí Španělek. Naše Ema Klimentová si přijela pro limit do Limy. Od začátku se pohybovala ve druhé desítce, dokázala reagovat na zrychlení závodu a odměnou jí bylo nejlepší umístění českého atleta / atletky při MS a především obrovský osobní rekord 46:28 a může si začít balit do Limy. Pro závod na dráze bude třeba zapracovat na technice, Ema měla opět 2 červené karty a je třeba tento pravidelný vzkaz rozhodčích brát v potaz. Především však Ema zaslouží velkou gratulaci ke kvalitnímu výkonu, OR a splnění limitu. Bravo!!!

Kvalitní výkon předvedla i Alžběta Franklová. Ta dokončila závod 25. v novém OR 49:04. Obě děvčata jsou výbornou vizitkou trenérky Čermákové. Tým jniorek byl po hříchu jediný, který česká reprezentace dokázala postavit. V soutěži družstev skončila děvčata 6 z 15 týmů.

Při 20 km závodu žen chyběla česká vlaječka. Při startu Martínkové ve štafetě bohužel aktuálně nemáme další ženu s odpovídající výkonností. Ďurdiaková letos ještě nestartovala a jediný výkon na 20 km z loňska by ji ke startu stejně neopravňoval. Zlato si na krk pověsila vítězka poděbradského závodu, peruánská kráska Kimberly Garcia Leon (1:27:12).

Po ženách se ke startu postavili muži. Vítěze nebyl nikdo jiný, než švédský viking. Česká jednička Vít Hlaváč soustředil síly na štafetu a na startu tak byli o 6 let mladší Morávek se Zajíčkem. Oba vyrazili de facto bok po boku a první 2,5 km se pohybovali v šesté desítce s totožnými mezičasy. Zatímco Zajíček dokázal následně zrychlovat, Morávek se obrovsky trápil a tempo již na třetím kilometru uvadalo. Závod nepřepálil, 5 km těsně nad 21 min je pro něj běžné, ale tohle nebyl jeho den. Ke cti mu slouží, že závod vůbec dokázal dokončit. Na ne příliš zábavné trati to musely být dlouhé kilometry. Morávek došel zklamaný na 61.místě v čase 1:28:32 a jistě získal velmi cennou zkušenost.

Zajíček předváděl jiný závod. Už na trojce šel s mírným náskokem, který dále zvyšoval. 10 km za rovných 41 minut znamená nový osobní rekord. Zajíček pak sice zvolnil, ale výkon 1:24:10 snese nejpřísnější měřítka. V horkém dni si vedl výborně. Svým výkonem zlepšil loňský nejlepší český historický výkon kategorie U23 Morávka z Espaa (1:25:33) a zařadil se na 9. místo českých historických tabulek. Bravo! I tak, stejně jako v loňském roce, se nad jeho výkonem vznáší černý mráček. Česká výprava 7 závodníků měla k dispozici v nominaci 2 trenéry, dvojici Čermáková - Piták. Piták ve výpravě reálně neměl jediného svěřence (byl mu připsán Hlaváč) a jeho nominace byla těžko ospravedlnitelná. Stejně jako do Espaa opět nezbylo místo na Karla Ketnera, který do Espaa i Antalye poslal 2 svěřence. Skandální na celé situaci je především to, že trenér Piták vůbec neodcestoval a jeho místo na občerstvovačce zabral junior Kukla, svěřenec nenominovaného Ketnera, který evidentně není vítán. Slovy klasika v podání legendárního Václava Postráneckého “Chce se mi zvracet”. Jak dlouho ještě budeme nominovat za pofiderní zásluhy a ne na základě toho, kdo má na startu své lidi?

Štafetový závod byl nejen o světovém rekordu, ale i o prvním skutečném testu nové disciplíny a OH kvalifikaci. Závod startoval hodinu po poledni a na trati v té době bylo opravdu pekelně. Prvních 22 týmů postupovalo přímo (5 nejlepších zemí mohlo mít 2 zástupce) a další 3 štafety se do Paříže nominují časem. Ke štafetovému startu se tak postavila většina elitních chodců a chodkyň. Závod zahájili muži 12 km úsekem. Vít Hlaváč procházel desítkou na své poměry v kvalitním čase 41:36 a předával po 12 km Elišce Martínkové z 36. pozice. Martínková šla na hraně svých možností, dostala českou dvojici do první 30 a tedy na postupové pozice (mnohé štafety před ní se z OH kvalifikace škrtaly), tempo na úrovni 4:25/km však bohužel nedokázala udržet v technických mezích. Přišly 3 červené karty za kontakt a Eliška tak putovala na 3 min do penalty zóny a pořadím se česká štafeta propadla na úrovni 40. místa. Vítek se snažil, ovšem při první červené kartě i on putoval na minutu do penalty zóny a tak předával Elišce na úrovni 37. místa. Stejně jako všechny závodnice, i Eliška šla druhou desítku o něco volněji, vrátit se do závodu po 45 minutové pauze je pro všechny nesmírně náročné a již technicky jistějším krokem dokázala závod dokončit na 34.místě. V rámci OH kvalifikace jsme byli 2 místa od postupu a bohužel v tuto chvíli česká štafeta není na OH ani časem. Česká dvojice je první pod čarou. Oba závodníci bojovali ze všech sil a připsali si alespoň nový národní rekord 3:08:52.

Celý závod byl ukázkou vůle, rychlého závodu a současně nutnosti jít co nejlépe technicky. Počet minut prožitých v penalty zone rozhodoval v mnoha případech. Kdo bude chtít v boji o pařížské medaile uspět, bude muset zvolit jinou taktiku, než se předpokládalo. Je lepší jít o minutu volněji a technicky jistě, než jít za hranicí a přijít o vše. To byl případ druhé francouzské štafety, brazilská dvojice přišla o titul mistrů světa a skončila až pátá doslova v posledních dvou okruzích, slovenská dvojice Úradník - Czaková  z jasného postupu a famózní 12 příčky předala postup dvojici Černý - Burzalová. A dalo by se pokračovat.

Heroický výkon předvedla kanadská štafeta. Nesourodá dvojice Dunfee - Lundman spoléhala na to, že Dunfee půjde super rychle o Olivia chodící mimo úroveň potřebnou pro OH zajde své maximum. Závodnice, která se zřídka dostane pod 49 min si však obrovskou vůlí v posledních metrech olympijský sen vybojovala.

Zvítězial italská dvojice  Fortunato - Trapletti v novém světovém rekordu 2:56:45. Vítězství jim přinesl především technicky dokonalý výkon.

Celkové hodnocení MS chodeckých týmů je z českého pohledu rozporuplné. Týmy jsme až na výjimku sestavit nedokázali. Výkony jednotlivců však musíme hodnotit ve všech případech kladně, neb Morávek závod dokázal dokončit a na to by si v polovině závodu vsadil málokdo. Ostatní předvedli buď výborné či velmi dobré výkony na hraně svých možností. Nevyšla kvalifikace na OH, což je jistě zklamáním především pro atlety samotné, při pohledu do startovních listin bylo jasné, že postup bude na hraně možností našich chodců. Je na čem pracovat, ale tým je mladý (až na Vítka, ten je již zkušený závodník) a je tam potenciál. Reprezentace na úrovni jednotlivců rozhodně zaslouží pochvalu.