SKVĚLÁ MÁRIA PERÉZ ZKOMPLETOVALA ŠPANĚLSKÝ CHODECKÝ DOUBLE NA 20KM TRATI - 1:26:51h. STŘÍBRNÁ AUSTRALANKA MONTAG V NÁRODNÍM REKORDU - 1:27:16. BRONZOVÁ HRDINKA ZÁVODU A NEJVĚTŠÍ CHODECKÁ BOJOVNICE ITALKA PALMISANO - 1:27:26h. ZKLAMANÁ ELIŠKA MARTÍNKOVÁ NA 27.MÍSTĚ - 1:34:02h.

Autorka článku: Lucie Nekulová  / Autor fotografií a náš zvláštní zpravodaj v Budpešti: Horst Kiepert

RESULTS 20KM RACE WALK WOMAN

Po sobotní závodní smršti, kdy chodečtí fanoušci zůstali s pusou dokořán a němém údivu po shlédnutí nejrychlejšího závodu v historii, se v neděli postavily na startovní čáru 20km závodu ženy. Počasí tentokrát ničemu nebránilo, brzký ranní start sliboval přijatelné podmínky i v pozdějších fázích závodu.

K závodu odstartovalo 47 chodkyň v čele s obhájkyní titulu Kimberly García León z Peru.

Českého fanouška mohla těšit i česká vlaječka díky startu Elišky Martínkové.

Hned od začátku vzala za tempo obhájkyně titulu, s ní držela krok australská favoritka Montag, číňanky Ma a Yang, španělská světová rekordmanka z delší distance Mária Peréz, olympijská šampionka Palmisano a Mexičanka González. Co jméno, to chodecký pojem. Z počátku se ve skupině snažila udržet další Peruánka Inka a kolumbijská reprezentantka Arenas. Oběma se však tempo na úrovni 4:20 stalo osudným, rychle nasbíraly návrhy na vyloučení a se závodem se postupně rozloučily.

Ostatní závodnice držely od začátku pár sekundový odstup, který postupně narůstal. Jediná Glenda Morejón, vítězka 35km závodu z MS v Ommánu, se do skupinky bojující o vítězství dokázala dotáhnout.

Tempo závodu diktovala León, ovšem její projev nebyl ani zdaleka tak suverénní, jako tomu bylo v Oregonu. Několika krizemi si prošla drobounká González, ovšem vždy se při pár metrové ztrátě dokázala do skupiny opět vrátit.

10km za 43:43. To je úroveň světové chůze! V druhé polovině závodu začala mít problémy obhájkyně titulu, naopak víc a víc tempo udávala Italka. Ta měla opakované problémy v zatáčce o 180º, kdy  jí boty evidentně podkluzovaly a jednou to skončilo pádem. Nenechala se tím však rozhodit a rychle se opět propracovala do boje o vítězství.

Na 16km zaútočila Mária Peréz. Ta po sérii diskvalifikací v předchozích letech výrazně zapracovala na technice a v letošním roce sklízí opravdu velmi sladké ovoce. Na šestnáctý kilometr v tempu 4:06 nedokázala reagovat ani skvěle jdoucí Montag, která však dík mezičasu 4:10 jasně sáhla po stříbrné medaili. O tu třetí se však vedla ještě bitva. Španělka se svým soupeřkám mohutně vzdalovala, stejně tak Montag. Palmisano byla nucena odolávat tlaku Morejón, ovšem její touha po medailích se dá srovnat snad jen s nasazením španělského vikinga Karlströma a Morejón byla záhy bez šance. Do závodu se ještě snažila promluvit García León, ale na skvěle jdoucí soupeřky tentokrát recept nenašla.

Obrovský náskok umožnil Peréz radovat se již dlouho před cílem, stihla i jedno objetí a volným krokem prošla plačící štěstím cílem v čase 1:26:51. Druhá Montag zlepšila vlastní národní (a kontinentální) rekord 1:27:16 a o deset sekund zpět prošla cílem po zraněních vracející se Palmisano v nejlepším výkonu sezóny.

13 žen dokázalo prolomit hranici 90min!

Česká závodnice k závodu nastoupila na divokou kartu ČAS. Měla sice splněna nominační kritéria WA, ovšem ČAS si po loňském roce nastavil potvrzující limity a ten byl v letošním roce nad síly české hvězdičky. Po 12. místě v Poděbradech si však již vrabci štěbetali o udělení divoké karty.

Eliška startovala povzbuzena výkonem z univerziády. Letošním výkonem byla ve startovní listině 34. a úspěchem by bylo cokoliv v první polovině startovního pole.

První kilometry se Eliška snažila držet tempo 4:32 a šla společně s šampionkou z Espaa francouzskou Stey. Po šestém kilometru, kdy se obě závodnice propracovaly na úroveň 30.místa, začaly zpomalovat. Co však bylo u Francouzsky v řádek 2-3 sekund (nakonec 18. - 1:31:20), u Elišky bylo horší.

Trápící se česká závodnice se občas pořadím posouvala především díky diskvalifikacím soupeřek.

V druhé polovině trati čelila i dvěma návrhům na vyloučení, ovšem tempo těsně pod 5min hranicí dávalo dobrou naději, že Eliška závod dokončí. Nakonec prošla cílem v nevýrazném čase 1:34:02 na 27. místě.

Elišce slouží ke cti, že po závodě velmi realisticky zhodnotila svůj výkon a nesáhla po výlmuvách na počasí a zdravotní stav které jí, jak už je u reportérky Čt zvykem, v rozhovoru de facto nabídla Žaneta Peřinová.

Je třeba říci, že Eliška nedělním výkonem oprávněnost divoké karty neprokázala. Neslaný nemastný výkon nevybočil z celé nevýrazné sezóny. Sama závodnice si spolu s trenérkou pochvalovaly tréninkový pobyt v Kolumbii. Otázkou je, zda tamní nadmořská výška nebyla prostě až moc. Stejně nevýraznou sezónu totiž zažívá i slovenský chodec Morvay, který byl v Kolumbii také (kratší dobu). Přitom oběma atletům nelze upřít pracovitost a nasazení.

Elišku tak může těšit z letošního roku alespoň medaile z Univerziády. A povzbuzením do další práce faktické srovnání s letošní medailistkou Montag. Tato studentka medicíny v roce 2019 získala taktéž stříbro na Univerziádě v Neapoli (Anežka Drahotová byla tehdy třetí). V té době měla Jemima OR na úrovni loňského Eliščina výkonu z Poděbrad. Od té doby ušla kus cesty, dokáže pravidelně zajít pod 1:28:00 a v neděli si na krk pověsila světové stříbro…