Chodkyně Tereza Ďurdiaková zvolila pro letošní přípravu krok do neznáma v podobě soustředění v Keni. Jak se Terce v Keni dařilo na to se jí vyptávala Lucie Nekulová.

Zimní příprava je za námi a chodci už netrpělivě očekávají start nové závodní sezóny. Čeští reprezentanti se letos připravovali pro ně v netradičních destinacích. Do Kolumbie vyrazila Eliška Martínková (rozhovor s ní vyšel na webu ČAS a ještě asi zajímavější rozhovor o podmínkách lze přečíst na webu atletika.sk - povídání s M.Morvayem), do JAR spolu se Slováky odcestoval Vít Hlaváč a občas se připojil k silné německé skupině pravidelně tam trénující. Z hlediska chůze nejexotičtější destinaci navštívila Tereza Ďurdiaková a prožila několik týdnů v keňském Itenu.

Ač je Keňa Mekkou běžců, pro chodce je, na rozdíl od Kolumbie, velmi novou destinací. Mnohé atlety tak zajímá, jak se Terce v Keni dařilo a tak naše elitní atletka souhlasila odpovědět na pár otázek Lucii Nekulové ohledně přípravy v Keni. Zde jsou:

1, Proč jsi se rozhodla pro soustředění právě v Keni?

Keňa mě dlouho lákala. Už jako běžkyně jsem po ní pokukovala. Je to pro mě netradiční destinace a lákalo mě si vyzkoušet skromné podmínky života. Jsme z Evropy zvyklí na leckdy zbytečný luxus a uspěchaný život. Někdy jsou chvíle, kdy mě to unavuje. Když mám těžké tréninky, tak potřebuji dost odpočívat a mám ráda klid a okolo sebe žádný stres.

2, Jak snášíš vysokou nadmořskou výšku v Itenu?

Je to vhodná otázka. Každý si myslí, že je přímá úměra pobyt v nadmořské výšce a zlepšení výkonu. Ale každý na výšku reaguje jinak. I po pěti týdnech zde se občas nemohu dodechnout. Špatně odhadnuté tempo při náročném tréninku Vás téměř zničí a regenerace ve výšce je následně poměrně dlouhá. Únava mi přijde hlubší a někdy byste rádi utekli dolů do nížin, anebo rovnou domů:)

3, Jaké tam jsou pro tebe tréninkové podmínky z pohledu elitní chodkyně? Běžci si opakovaně pochvalovali množství hliněných cest na trénink, k tomu jezdili na silnici na speciální tréninky. Jaké to tam je pro tebe?

Je tady spousta hliněných cest, ale i spousta asfaltových cest. Trošku mi to připomíná kopcovitý terén v Tatrách. Na dlouhou rovinu se jezdí asi 10 km na Moiben. Stopnete si motorku, kterých je tu na každém rohu spousta a v přepočtu za 35 Kč se (bez helmy) necháte odvést do Moibenu. Pokud chcete, aby motorkář absolvoval celý trénink jako pacemaker s Vámi, tak zaplatíte v přepočtu 300 kč. Nezáleží ani na délce tréninku. U mě to byl za tuto částku trénink dlouhý téměř 4 hodiny. Jinak ráda i poklusávám, takže šetřit nohy na hliněných cestách je velmi vhodné a příjemné. Z hotelu máme volný vstup na tartanový stadion, který je vzdálen 2,5km. Pro jiné návštěvníky je prakticky nemožné se na stadion dostat a musí jezdit do Eldoretu. Na stadion můžete doběhnout, či po cestě dojít, anebo si stopnete motorkáře.

4, Kde a jak bydlíš? Ze sociálních sítí se ví, že jsi se i s parťákem stěhovala… Kolik Čechů je letos v zimě na místě? Máte možnost se potkat?

Nejprve jsem bydlela v tzv. keňských podmínkách. Jeden pokoj, postel, věci na zemi. Jenže nám chyběla kuchyň a celkově se nám zvolené ubytování nelíbilo. Například Jirka Homoláč to měl daleko lepší a přitom levnější (10eur/noc). Okolo ubytování měl všude trávu, místnost kde se dalo vařit. V areálu byla masérna a celkově tam bydlelo spousta profi Keňanů. V kombinaci s jídlem naše ubytování vycházelo docela draho a nebyla možnost si uvařit sám. Neměli jsme kontakty, a tak jsme se rozhodli pro ubytování v hotelu, který nabízí Evropský standart. Takže jsme zažili 1/2 pobytu keňských podmínkách a 2/2 pobytu si užíváme v hotelu. Čechů je tu celkem dost a Iten je poměrně malá vesnice, takže se potkat není problém.

5, Jaká je pro tebe keňská strava?

Naštěstí v hotelu nemusím řešit vůbec nic. Máme jídlo 4x denně a naprosto mi vyhovuje. Je lehké a dobře stravitelné. Máme i typické keňské speciality (ugali, čapáti, zelí, rýži, Nyama Chomu (pečené hovězí nebo skopové maso). Chybí mi tu sýr, ale lze koupit v nedalekém městě Eldoretu. Asi tam koupíte téměř vše, včetně klasické pizzy apod. Asi bych raději doladila před závodem ve svém klasickém prostředí se svým obvyklým jídlem, ale pro trénink je to jídlo opravdu lehké a dietní.

6, Trénuješ sama, nebo máš občas možnost trénovat s někým? Čeští maratonci často trénovali s Keňany, jak to máš ty jako chodkyně?

V tomto období nepotřebuji chodit ještě úplně do kvality, tak není problém si většinu tréninků odtáhnout sama. Ale na klíčové tréninky jsem měla pomoc. Zaplatila jsem si motorku, což mě vyšlo cca na 300kč a motorkář byl se mnou 4hodiny. Hodně mi ale pomohl hlavně Michal Stanovský. Maratonec, zaměstnaný taktéž ve Victorii a společně tu v Keni spolu bojujeme. Na pár běhů jsem se vnořila do keňské skupinky, která se o mě hezky starala a neustále někdo zjišťoval, jak jsem na tom a zda je tempo v pohodě.

7, Jak vůbec reagují Keňané na chůzi? V posledních letech začínají sklízet úspěchy i na poli sportovní chůze, ovšem pro většinu Keňanů to asi bude velká neznámá.

Byl by tu velký potenciál z Keňanů udělat dobré chodce. Pro ně je to zdroj příjmů, pokud by se našel někdo, kdo by tu vytvořil velké skupiny, tak by do toho určitě šli. Keňané rádi běhají společně a osamocené tréninky pro ně nejsou. Chtělo by to začít u dětí a vytvořit stejné skupiny jak na běhu. Pár chodeckých jedinců tu je, ale nepodařilo se mi s nimi bohužel potkat. Keňané se často ke mně připojí a zkouší určitý úsek se mnou. Je to docela legrace. Všichni jsou zde přátelští, a dokonce i já si tu našla keňské kamarádky. Oni jsou tu prostě zvyklí se shlukovat do skupin a trávit společně čas.

8, V Keni jsi bez trenéra, letěla jsi s daným tréninkovým plánem, nebo jen s hrubou představou a upravujete plán dle možností a toho, jak se cítíš? Dohlíží na tebe občas někdo ohledně technického provedení?

Ano jsem tu bez trenéra, protože jsem s ním většinu roku a zde mám pocit že tohle soustředění je spíše o hrubé práci. Jela jsem sem s tréninkových plánem, který ale není dogma a denně ho konzultujeme přes telefon. Například po střevní viróze se plán musel prostě překopat a upravit. Michal mě i natáčí na video a videa posílám Ivošovi přes Whats App.

9, Často používáš v tréninku kolo, nechybí ti vedlejší tréninkové prostředky? Jakou máš možnost doplňkových sportů, posilování, regenerace?

Máme tu docela příjemné fitness centrum, které je vybavené cyklo trenažery na dostačující úrovni a kardio stroji. V sálech probíhají skupinové posilovací lekce, které jsou převážně určené pro profi běžce z Keni, ale hoteloví hosté se mohou kdykoli přidat. Musím říci, že stabilizační core teda Keňané moc nemají:) Ale na jejich obranu - ty lekce nejsou vůbec jednoduché… Před odletem do Keni jsem najezdila celkem slušnou kilometráž, tak zde kolo až tak nepotřebuji. Každopádně v Itenu je ale možnost si za 200kč/den, nebo 5000kč/ měsíc, půjčit krásné MTB a trasy na ježdění jsou zde super. V hotelu jinak máme k dispozici 25m otevřený plavecký bazén. Dokud nepřišlo období dešťů, tak byl na plavání moc fain.

Co se týká regenerace, tak mě osobně stačí masáže, které jsou tu na úrovni 10/10 bodů a stojí v přepočtu od 100kč - 300kč. V hotelu máme i rehabilitační přístroje a fyzioterapeuta. K dispozici je i finská sauna.

10, Splnila Keňa tvé představy? A s čím jsi vůbec do Keni odlétala?

Odlétala jsem sem s vidinou klidné přípravy bez stresu. Keňu jsem chtěla navštívit a podívat se jak se zde trénuje. Je to naprosto jiný svět. Konkrétně v Itenu se většina věnuje pouze běhu a je tu i za tím jediným cílem-běhat a být nejlepší.

11, V Itenu se ti podle všeho líbí. Budeš si chtít svůj africký pobyt v budoucnu zopakovat? V čem nalézáš výhody a nevýhody pobytu z hlediska chodkyně?

Ráda bych se sem vrátila v období listopadu a prosince, protože Michal zde má Mistrovství světa neslyšících v přespolním běhu a společná příprava nám vyhovuje. Dalo by se na vysokohorské soustředění pak krásně navázat dalším pobytem například v Alpách nebo jiném středisku. Z hlediska chodkyně tu není možnost tvořit velké skupiny, ale nejsem na ně zvyklá z Čech, tak je ani příliš nevyhledávám. Osobně mi stačí jeden sparing a nebo i krizově opravdu zaplacený motorkář nebo přímo keňský vodič v přepočtu za 86kč/trénink. Mě osobně chybí pouze krytý bazén a delší otevírací doba místní posilovny.

12, První závodní start tě čeká v Dudincích, bezprostředně po návratu z Keni. cesta je vcelku dlouhá, jak jsi ji zvládla cestu tam a nebojíš se únavy z náročného cestování?

Únavy se upřímně bojím hodně, ale kdo se bojí nesmí do lesa:). Už teď víme, že nám změnili let, takže do Vídně přiletíme o 5 hodin později, než bylo v původním plánu. Nejlépe se mi vždy závodilo zhruba 10tý den po návratu z hor, takže tohle je taková zkouška a zároveň premiéra. Překvapilo mě, že cesta do Keni nebyla zdaleka tak náročná, jak jsem čekala. V podstatě strávíte jednu noc v letadle a ráno jste na místě. Dostanete v letadle dvě jídla, kouknete na film a cesta docela příjemně uteče.

13, A na závěr jedna s náhledem do tvého volného času. Je pobyt čistě sportovní, nebo máš občas prostor i na nějaké to africké dobrodružství?

Nakonec musím zhodnotit pobyt jako čistě sportovní. Nebylo to ale v plánu. Ze začátku jsem chtěla výlety na Safari, ale byla jsem týden v horečkách a se střevními problémy. Nakonec to během jednoho dne vyřešily keňské léky, které jsem měla mít hned od začátku. No poučení pro příště. Ale nechala jsem si zde dvakrát krásně zaplést vlasy za minimum peněz a odpoledne strávené s keňskými ženami bylo docela příjemné. Slečna, která mi vlasy zaplétala má půlmaraton běžený 1:09 a zrovna se připravuje na maraton ve Francii.

Terko díky a všichni ti určitě přejí nejen splnění nominačních kritérií, ale i další vylepšení českého rekordu. Nejlépe v Poděbradech.  🍀