ODEŠEL KAMARÁD ....

V noci ze soboty 20.6. na neděli 21.6.2026 zemřel po dlouhé vážné nemoci ve věku 83 let pan JAROSLAV BRÁBLÍK (* 7.3.1943),  rodák z Olomouce, emigroval v roce 1970 do Švýcarska, kde žil ve městě Ascona na břehu jezera Lago Maggiore . Po listopadu roku 1989 (sametová revoluce a konec komunismu v Československu) velmi často a rád navštěvoval Olomouc, Šternberk, Bystrovany a hlavně Prahu!

Bývalý aktivní závodník, sponzor chůze, dlouhodobě udržoval kontakty s chodci z Čech, Moravy a Slovenska,  jeden z největších propagátorů chodeckého sportu v Olomouci, kde od poloviny šedesátých let společně s Aloisem Lajčíkem a Václavem Dostalíkem vytvořili družstvo, které bojovalo o přední umístění v mistrovských a celostátních soutežích.

V polovině šedesátých let přestoupil do TJ Lokomotiva Olomouc, která mu vytvořila lepší podmínky přípravy a pro absolvování závodů po celém Československu, ale i k pořádání vlastního chodeckého závodu „Olomoucká dvacítka“, který drží a spoluorganizuje již od roku 1967 doposud. 3.7.1968  se na Olomoucké dvacítce výkonem 1:45:03hod  (20km) umístil na 3. místě. 26.10.1967 se taktéž účastnil 1.ročníku 50km závodu na dráze v Olomouci.

Jak v úvodu řečeno, patřil k největším propagátorům chodeckého sportu v Olomouci v poválečném období společně s Aloisem Lajčíkem a Václavem Dostalíkem, se kterými vytvořili družstvo, které bojovalo o přední umístění v mistrovské a celostátní soutěži. V polovině šedesátých let přestoupili tito chodci do TJ Lokomotivy Olomouc, která jim vytvořila lepší podmínky pro přípravu a pro absolvování závodů po celém Československu, ale i k pořádání vlastního chodeckého závodu. V roce 1967 tak dali hlavy dohromady se schopnými organizátory Jaroslavem Polákem a Františkem Dvořákem, aby založili “Olomouckou desítku“. Začali s vizí závodu, který by se každoročně opakoval a stal se populárním mezi našimi předními chodci. Za místo chodeckého závodu vybrali Smetanovy sady, dějiště mezinárodních květinových výstav, které spolu s ideálním okruhem v parkovém prostředí vytvořilo neopakovatelnou atmosféru závodu. Proto se brzy závod stal vyhledávaným nejen mezi našimi, ale i zahraničními chodci. První ročník v roce 1967 se konal za nepříznivého deštivého počasí, to však pořadatelům neubralo na elánu. „Zapršelo nám štěstí!“ oznamovali účastníkům olomoučtí a hned pro druhý ročník naplánovali utkání chodců města Olomouce proti chodcům z dánského Odense. Ty v roce 1968 přivezl do Olomouce legendární reprezentant Harry Kristensen. V utkání zvítězilo družstvo Olomouce ve složení Dostalík, Lajčík a Bráblík podle bodovacích tabulek vysoko 1919 ku 1561 bodu. Od roku 1968 byla potom mezinárodní účast na závodech v Olomouci častou záležitostí. Olomoučtí nezapomínali ani na mládež a již od prvního ročníku byly zařazeny do programu dorostenecké kategorie. Mladší dorostenci startovali zvlášť na 5 km, žáci na 1 km a starší dorostenci startovali spolu s muži na 10 km. V roce 1973 byl vedle chodeckého závodu konán poprvé i závod běžecký.

Jardu jsem znal z chodecký závodů od roku 1989 a když jsem přišel v roce 1991 za prací do Švýcarska, stal se mým velkým přítelem a pomohl mi zvyknout si na kapitalistický život, zcela odlišný od toho v tehdejším komunistickém Československu. Po mém návratu k chůzi v roce 2009 mě doprovázel na většině velkých chodeckých závodů nejen doma, ale hlavně v zahraničí, včetně toho legendárního v australském Perthu v listopadu 2016 (Mistrovství světa MASTERS). Od roku 2011 byl také členem našeho spolku SMOLA CHŮZE a nyní zůstává nejen v našich srdcích, ale i naším čestným členem! 

Byl to prima kamarád, vždy dobře naladěný, spolehlivý a přátelský člověk, vždy ochotný poradit a pomoci, který nikoho nezklamal.

Do konce jeho života jsme byli v trvalém kontaktu, naposledy letos na jaře v Olomouci (60.ročník Olomoucké dvacítky)........je mi velmi smutno.....a rozhodl jsem se věnovat mu 13.ročník Pražské chodecké hodinovky - 17.října 2026 a uctít tak jeho památku.

ČEST JEHO PAMÁTCE !!!

Josef Smola

Premiérový titul mezi muži bral Albert Kukla. Eliška Martínková se vrátila ziskem mistrovského titulu na 10.000m chůze na dráze.

RESULTS

Autorka článku: Lucie Nekulová

Zdroj Foto: ČAS

V pátek 12.6. hostil nádherný sportovní areál VUT Brno Pod Palackého vrchem 3. ročník MČR v chůzi na 10 000m mužů a žen, k tomu se mezi obou utkali dorost a junioři/ky na trati 5 000m.

První MČR se konalo v NMNM a bylo teplo. Loni V Benešově se teplo změnilo v peklo při 40°C a o ideálních závodních podmínkách se nedalo hovořit. Letos bylo vše jinak. Časový pořad byl výrazně příznivější. V rámci vícebojařského šampionátu se tentokrát chodci setkali již v pátek v podvečer. Pokud by bylo horko, bylo by již lépe. Krom časáku přálo chodcům i počasí a při závodě dospělých se dalo hovořit o ideálních podmínkách.

Nejdřív se na trať postavily dorostenky a juniorky. Do čela vyrazila dvojice juniorských reprezentantek Součková s Hromádkovou a s mírným odstupem kráčela odvážně Štefáčková.

Vedoucí dvojice budovala stále rostoucí náskok, děvčata si nedarovala ani metr, chvíli to zkoušela jedna, pak druhá, děvčata však šla stále bok po boku a po 4 km předešly ostatní juniorky o kolo a víc. V té době zkoušela útočit Hromádková, Součková však vždy útok zachytila, dotáhla se a zaútočila opět ona. Asi 300m před cílem přišel finální útok Hromádkové, soupeřka nedokázala na drtivý finiš reagovat a  Kateřina Hromádková (trenér Šnajdr) si dokráčela pro svůj první mistrovský titulu předevšim velký osobní rekord - 25:18:78. Dosud se ani nepřiblížila 26 min hranici! Klára Součková (tr. Bahenský) si na krk pověsila stříbrnou medaili, když svůj osobní rekord z minulého týdne při MU vylepšila o 18 sec na 25:26.47. Dívky předvedly nádherný souboj, ale bojovalo se i na dalších příčkách. Odvážně  zahajující Štefáčková bojovala ze všech sil, ale osamělý závod s větrem na protilehlé rovince i rychlejší úvod ji pomalu doháněl. S velkým úsilím se na ni v polovině závodu dotáhla Kokořová, děvčata se 2 kola přetahovala, načež Kokořová zúročila bohaté zkušenosti a dokázala svou soupeřku utrhnout. Bronz tak brala Eliška Kokořová (tr. Nejezchleba) v SB 28:22.21. Nela Štefáčková sice zůstala bez medaile, ale nedala svou kůži lacino, v posledním kole opět zkoušela útočit a na Kokořovou nakonec ztratila pouhých 5sec a brala bramboru (či čokoládu) v  novém OR 28:27.45.

I u dorostenek bylo nač koukat. Na čele kráčela zcela suverénně dvojice Maják - Mulačová, kdy Maják tahala první 3,5k tempo. Pak nastoupila Mulačová a Maják nedokázala reagovat, ten den to jednoduše nejelo. Emma Mulačová (tr. Šafránková) zvítězila v novém osobním rekordu 26:15.61 a připsala si na své konto po tom halovém i venkovní titul. Noemi Maják (tr. Filingr) brala stříbro za 26:52.16. Na bronzový stupínek vystoupala Veronika Zvonková (tr. Nejezchleba) taktéž v osobním rekordu 27:58:35. Ta dlouho bojovala se Sofií Proňovou, dokázala však jejímu tlaku odolat.

Pak do závodu vyrazila pětice dorostenců s juniorem Röslerem. Ten do Brna přicestoval i přes to, že mistrovská soutěž juniorů byla zrušena pro nízký počet přihlášených. Na rozdíl od Vejvančického mu zatím kvalitní čas na 5000m chybí a chtěl to změnit v Brně. Od začátku udával ostré tempo těsně nad hranicí  čtyř a půl minuty a kráčel si pro osobní rekord. K překvapení všech zainteresovaných diváků se Marek nejdříve poroučel do penalty zóny, aby byl 2 kola před cílem diskvalifikován. Ne každý se s jeho DQ ztotožňoval a tohle byla jedna z DQ dne, která vyvolala bouřlivou diskusi. Marek si tak na velký výkon musí počkat. Pokusit se o něj mohou s Vojtou při Hodinovce a v Zittau. Rádi je oba uvidíme.

S Markem závod napálila dvojice dorostenců z Duchcova Weis a Slaměník, s mírným odstupem kráčel Drdla. Weis začal na Röslera ztrácet dříve a vypadalo to, že je rozhodnuto. Jenže 3 kola před cílem se dokázal na svého kolegu dotáhnout, uviset jej a nakonec drtivě zaútočit. Jakub Weis bral titul ve vynikajícím obrovském osobním rekordu 23:11.94. Arnošt Slaměník (oba tr. Slaměník) získal stříbro v taktéž výborném výkonu 23:44.84. I u něj jde na dráze o OR, v Poděbradech se však dostal již pod 23min! Výborně závodil i Denis Drdla (tr. Musil / Řežábek). Ten předvedl závod snů, byl připraven fantasticky a zlepšil se o proti ligovému závodu v Radotíně o neuvěřitelných 130 sec na 24:28.05. Úžasné.

Pak nás již čekala desítka dospělých. Muži a ženy startovali ve společném závodě. A stejně jako u mladých jsme mohli sledovat velké souboje na mnoha úrovních. Na čele závodu se usadil Vítek Hlaváč následovaný trojicí Kukla - Zajíček - Gdula. Kukla trpěl. Před závodem obtížně mluvil, týden před tím vypustil start na Slovensku pro nemoc a prvních 5 kol bylo vidět, jak se to snaží prošťouchnout a prodýchnout. Moc mu to nešlo a v tu chvíli by na něj nevsadil nikdo. Za kluky se držel silou vůle jako na gumě. Po 4 km začal pomalu odpadat Gdula, jeho ztráta postupně narůstala, šel ovšem velmi dobrý závod. Po půlce závodu začal zaostávat i Adam Zajíček, který se posledních 14 dní věnoval školním povinnostem a výkon tak ani nemohl být optimální.

O vítězství se tak začal prát Kukla s Hlaváčem. A zpočátku tolik trápící se Kukla začínal mít navrh. Do závodu v tu chvíli promluvili rozhodčí. Vítek Hlaváč obdržel 3 návrhy na vyloučení a k překvapení přihlížejících si odkráčel odpočinout na minutku do PZ. Albert Kukla (tr. Černý) se zmateně otáčel a mířil tzv. na jistotu směr cíl. Za bojovný a soustředěný výkon bral seniorský titul v novém osobnímu rekordu 41:22.08. Stříbro vyválčil Vítek Hlaváč (sám sobě trenérem, 42:22.78) a bronz si na krk pověsil Adam Zajíček (tr. Benčík) - 43:12.97. Čtvrtý Lukáš Gdula taktéž navštívil penalty zónu a dokončil 3 vteřiny před Rudolfem Coganem. Ruda se zpočátku držel s nejlepšími ženami s jediným cílem - v hledáčku měl nový evropský rekord na

10 000m kategorie M50. Když tempo děvčat přestalo vyhovovat, šel si své a šel fantasticky. Za velkého povzbuzování a s perfektní technikou si po rekordu na pětku v Rumburku zapsal i ten desítkový. Nový ER M50 má hodnotu 44:08.11. Fantastické.

Na skvělé výkony z Kladna navázala celá řada mužů. Výkonnostní znovuzrození v tomto roce prožívají Malysa (46:32.45) s Hanykem (46:42.65), mezi ně se vměstnal další zdatný padesátník Nedvídek (46:36.11), rychlým časem překvapil Vojta Novák (47:29.38), obrovské letošní zlepšení potvrdil dvacetiletý Jiří Arnošt dalším OR (48:46.10). Všichni muži předvedli výborné výkony a nádherné souboje, z výkonů vyčnívá neskutečný Cogan.

V ženách nastoupila pouze pětice, ale o to zajímavější. Aktuální česká jednička Ema Klimentová tahala tempo, chtěla využít podmínek a cílila na velký osobní rekord. Na zádech si vezla vracející se Elišku Martínkovou, která proti Kladnu na nic nečekala a do závodu šla od počátku na plno.

Ema šla nádherně. V tu chvíli jsme myslela, že z hlediska technického provedení šlo o její vůbec nejlepší výkon, který jsem kdy viděla. A jsem o tom  i nadále přesvědčena. Bohužel si to nemysleli rozhodčí a k překvapení mnohých odešla Ema po půlce závodu směr PZ. Do čela se tak dostala Martínková, která v té době na Klimentovou mírně ztrácela. Eliška Martínková už šanci nepustila, bojovala ze všech sil a závod dokončila v novém dráhovém osobním rekordu 45:12.73. V cíli se mohla oprávněně radovat, neb je zpět a to ve formě. Koleno sice zůstává zatejpované, ale Eliška je evidentně natěšena na závody a kvalitní výkony. Ema Klimentová závod de facto jen došla pro stříbro - 48:14.53. Můžeme jen spekulovat, jaký čas byl v pátek v jejích silách. Alžběta Franklová (všechny tři tr. Čermáková) se po únavové zlomenině zatím nechytila, sice brala bronz, ale čas 50:36.64 určitě není to, co sama od sebe čeká. Životní desítku předvedla čtvrtá Michaela Říhová. Na Kladně jí OR unikl o jedinou sekundu, tady bojoval ze všech sil, nechala na trati vše a odměnou je jí zlepšení více jak o minutu na 52:35.04. Veliká gratulace do Plzně!

I přes několik překvapivých DQ, pohledem techniky byla většina závodníků bezproblémová a rozhodčí příliš práce neměli, což je jen dobře. Na MČR by atleti už chodit měli umět. Opět se potvrdila oprávněnost PZ. Bez ní by se poroučeli medailisté Klimentová - Hlaváč.  

Brno nabídlo závody s velkým Z. Nádherný areál a skvěle připravené závody umocnila smršť kvalitních výkonů. I ti výše nejmenovaní přijeli do Brna připravení na výbornou, ve výsledcích převažují OR či nejlepší sezonní výkony. Evropský veteránský rekord. Návrat Martínkové ve velkém stylu. Úžasné souboje nejen na medailových pozicích, celá řada osobních mini soubojů, tak si budeme pamatovat Brno. Díky pořadatelů, děvčatům na osvěžovačce, závodníkům i trenérům. V Brně to byl velký chodecký svátek.

Těšíme se na vás na podzim. Při Hodinovce a v Zittau na viděnou!

Závod juniorů a juniorek na 5.000m chůze na dráze

RESULTS

V sobotu 6.6.2026 se uskutečnilo letošní mezistátní utkání juniorů. Mezinárodní zkušenosti získávali ve vzájemných soubojích atleti ze 6 zemí - Česko - Chorvatsko - Maďarsko - Polsko - Slovensko - Ukrajina. Závod se konal v polské Ratiboři. V každí disciplíně startovali 2 reprezentanti, za ČR byly nominovány Kateřina Hromádková a Klára Součková, juniory zastupoval Marek Rösler a Vojtěch Vejvančický.

Pro mladé atlety všech kategorií jsou mezistátní utkání skvělou zkušeností. Při domácích startech závodníci bojují proti stále stejným soupeřům a jen málokdy je možnost utkat se se zahraniční konkurencí a zjistit, kde je výkonnostně svět. Mimo Poděbrady takovou možnost nabízí už jen 2 podzimní vrcholy chodecké sezony - Pražská Hodinovka SMOLA KONSTRUKCE v Radotíně a Lusatian race walking v německé Žitavě pořádané AC Rumburk. Oba závody by mladí neměli vynechat, takové zkušenosti jsou nenahraditelné.

Jako první odstartovala ve slunečný a teplý den děvčata. Vzhledem k soupeřkám se nedalo čekat, že by naše juniorky atakovaly první příčky. Přeci jen Ukrajinky, Polky i mladé Slovenky jsou výkonnostně jinde. Stylem start cíl zvítězila naprosto s přehledem ukrajinská chodkyně Veronika Tkachuk, která od začátku vyrazila v před, vybudovala si náskok, opakovaným pohledem přes rameno kontrolovala, že to s ní nikdo ani nezkusí a pak už si šla svoje. Zvítězila s obrovským náskokem kontrolovaným výkonem 23:07.79. Zlepšením o více než 40 sec proti svému výkonu z Dudinců překvapila mladá chorvatská závodnice Lucija Saračevič. Její nový osobní rekord má hodnotu 24:48.76. Slovenka Zámečníková o 1 sec neprolomila 25 min hranici a brala bronz.

Z našich děvčat se lépe vedlo českobudějovické Kláře Součkové, která závod dokončila na 7. místě a zapsala výrazný osobní rekord 25:44.55. Na 10. místě dokončila závod Kateřina Hromádková, i ji mohlo těšit nové osobní maximum 26:43.35. Obě děvčata předvedla osobní rekordy. Na špičku to nestačilo, ale nechtějme po závodnicích něco, co prostě není (zatím) v jejich silách. Předvést při repre akci OR se vždy počítá. 

Naši junioři jsou sice výkonnostně výše než děvčata, nicméně jejich soutěž byla taktéž neskutečně nabitá. Závod juniorů byl mnohem zajímavější, od počátku šla pospolu skupina 8 chodců, jako první však brzy odpadnul Rösler. Vejvančický se držel jako na gumě cca 1-2m zpět, ale tempo bylo hodně vysoké. Vojtova ztráta postupně narůstala, odpadávat začali Slováci, jeden z Poláků a Ukrajinec. Na čele se střídala dvojice Illia TYSHKEVYCH (UKR) a Przemysław JASIŃSKI (POL). V posledním kilometru si vítězství pohlídal Ukrajinec (20:54.10), Polák zůstal 6 sec zpět (21:00.19). Osobní rekord mohl těšit třetího Mažgúta ze Slovenska (21.11.57). Vojta Vejvančický dokončil v novém OR 22:16.94 (v hale zapsal o 1 sec lepší čas), kdy šel většinu závodu sám. Marek Rösler získal pro tým 4 body za 9. místo a zapsal svůj letošňák - 23:12.06.

Vejvančický tak může být spokojen na maximum, osobní rekord je osobní rekord a potvrzuje jeho postupný výkonnostní progres. Marek Rösler sice zaostal za OR o 9 sec, ale letošňák při MU zaslouží taktéž jen pozitivní komentář.

Junioři a juniorky mají své letošní dráhové MU za sebou. Jejich hodnocení musí být jen pozitivní. K absolutní špičce má nejblíže Vejvančický, který je o třídu výše proti ostatním a od loňska pokračuje ve výkonnostním růstu. Všichni však za kvalitní reprezentaci zaslouží pochvalu. 3 osobní rekordy a jeden letošňák. Velmi dobrá bilance, realisticky nejde chtít víc. Všichni chodečtí účastníci MU jsou navíc ročník narození 2008 a tak budou v této kategorii i příští rok.

Teď naše mladé chodce čeká v páteční podvečer dráhové MČR v Brně. Bohužel při zranění Mochala (únavová zlomenina) se přihlásili pouze 2 junioři, titul tudíž nebude udělen. Na to je třeba mít alespoň 3 atlety se splněným limitem na startu. Zda se bude chtít klukům trmácet přes celou republiku, uvidíme. Děvčata čeká regulérní závod. Bude zajímavé sledovat, jak se s konkurencí dorostenek a především s únavou poperou obě juniorky. Tím jarní sezona prakticky končí. Čekají nás dovolené, prázdniny, čas odpočinout a připravit se na podzim. Hodinovka a Zittau se bez poctivé přípravy samy neujdou. ?? 

Výborné výkony na skvělé trati Hlavní aleje vídeňského Prátru.  

RESULTS

Čtvrteční sváteční (v Rakousku Feiertag) dopoledne (4.6.26) ve Vídni bylo zalité sluncem a také skvělou náladou, díky dosaženým výkonům chodců a chodkyň na půlmaratonské skvěle připravené trati Hlavní aleje vídeňského Prátru:

Rudolf Cogan (ročník 1971) vytvořil nový evropský rekord kategorie MASTERS M50 na 5.000m chůze fantastickým výkonem 21:35,36!!! 

RESULTS

Autorka článku: Lucie Nekulová

Zdroj foto: AC Rumburk a Lucie Nekulová

V poslední květnový den se v Rumburku zalitém sluncem konal další ročník tradičního závodu Svátek chůze. A jak už to v Rumburku bývá, zkoušela se v Česku novinka.

Německý rozhodčí Kilian Wenzel vytvořil systém pro rozhodčí. Nesmírně jednoduchý, hezky česky de facto blbu vzdorný a především na rozdíl od jiných systémů, tenhle je dostupný zdarma. Ač v Německu již byl systém hojně využíván, v loňském roce prošel zatím nejtěžší zatěžkávací zkouškou v Zittau a fungoval bez jediného zádrhelu i ve chvíli, kdy bylo v soutěži na trati přes 100 atletů a atletek.  Po Zittau se systém rozhodli otestovat i před pár týdny ve Varšavě a bude použit i příští týden při závodě v Borském Mikuláši. A protože Zittau = Rumburk, dali jsme si i tu českou premiéru, tentokrát bez přítomnosti Kiliana. Co je k použití systému potřeba? Chytrý telefon. Naskenuje se kód a hurá na to. Odpadá nutnost běhající spojky, zápis je okamžitě k dispozici, statistiky taktéž. Rozhodčí nemusí nic dlouze vypisovat a může se více věnovat závodům. Paráda. Systém je dostupný v anglické a německé verzi, ale popravdě, pochopit to lze i dle barviček a obrázků. Kilianovi patří velký dík za chodeckou komunitu. Pokud budou rozhodčí ochotni vytáhnout z kapsy telefon a v případě nedostupnosti wi-fi signálu použít minimální množství vlastních dat, je tohle trefa do černého.

Toť k zábavě rozhodčích. A jaká byla ta závodní? Prvním startem dne byl očekávaný vrchol, závod na 5000m. Ruda Cogan po neúspěchu v Radotíně ohlásil útok na evropský rekord v kategorii M50. Rumburští borci nabídli pomoc a spolupráci a tak se v Rumburku bylo nač koukat.

Vojta Vejvančický plnil dle dohody roli zajíce a první 3000m udával přesně dané tempo. Pak plánovaně zvolnil a závod jen došel. V příštím týdnu jej čeká 5000m v rámci MU v polské Ratiboři a tak bylo potřeba jít s rozumem. Vojta si na velký výkon musí týden počkat, Ruda jej předváděl hned. Do posledních 2 km vcházel s náskokem cca 10 sec na cílený čas a bylo to to, co potřeboval. Ruda šel technicky výborně, předváděl soustředěný výkon a v cíli se odměnil novým OR, novým evropským rekordem M50, prostě skvělým časem 21:35.46. Svůj závod si šel od začátku Standa Borissov. I on je technicky prakticky dokonalý, ač jeho projev je od Coganova silového pojetí velmi odlišný. I jemu byl odměnou nový dráhový OR 22:22:47. Na třetím místě skončil volně docházející Vejvančický (23:00.73), který potěšil nejen Cogana svými tempařskými schopnostmi, ale především trenéra a sebe sama technickým provedením v době, kdy zajícoval. Tam nebyla chyba. O 4 sec zpět byl další padesátník Martin Nedvídek. Závod příliš nechutnal Marku Röslerovi, od začátku to nebylo ono, ale i u něj platí, že to byl jen kvalitní trénink. Marka taktéž čeká repre dres v Ratiboři a jistě si mentální nastavení a top formu schovává právě tam. Nejstarším účastníkem závodu byl berounský nezmar Jiří Kovanda (M80!), který dokázal dokončit pod 40min - 39:18.04.

Kdo čekal, že vrcholem soutěžního dne bude pokus o evropský rekord, ten se mýlil. Pánové šli výborně, to né že ne, nicméně všechny přítomné naprosto nadchla pětistovka atletického potěru.

Děvčata a jeden chlapec bojovali ze všech sil, pokoušeli se držet techniku a byli jedním slovem báječní. Pořadí a výkony tam nejsou tak důležité. Nejpodstatnější byla radost a neskutečné nasazení. Závod atletických přípravek vyhrála domácí Daniela Frisnietzová pěkným výkonem 6:48.17.

Na dvojce dívek se vydala do čela závodu žitavská atletka Margarete Heinzel, ale závod trošku přepálila a posledních 500m bylo hodně dlouhých. Jejího zpomalení využila domácí Alenka Kalubová, na soupeřku se dotáhla a jasně zvítězila svým prvním časem pod 12 min- 11:59.03.. Heinzel finišovala o 37 sec zpět a třetí místo vybojovala Karin Košvancová z AC Mladá Boleslav (14:11.41).

Nejpočetněji obsazenou trojku ovládla stylem start - cíl bezchybně jdoucí Noemi Maják (15:47.92). Druhé místo brala její maminka, paní Bertha, která si vyzkoušela trojku poprvé v životě a svým vysoce frekvenčním krokem protnula cíl v čase  17:16.30. Třetí byla Kateřina Policerová ze Spartaku Praha - 17:19.38. Čtvrtá skončila nádherně chodící mladoboleslavská Adéla Klavíková - 17:25.22. Pod 18 min se dostala ještě Lenka Borovičková výkonem 17:35.86.    

Jak již je v Rumburku zvykem, po závodech jednotlivců následovala půlhodinová štafeta dvojic. Dvojice se losují, štafet se seskládalo 10 a především u mládeže jde často o první velmi tvrdou lekci z opravdu rychlé chůze. Tohle je totiž super náročný tempový trénink, kdy ze sebe každý vydoluje poslední zbytky sil. Občas je vidno nějaké to technické zaváhání, kdy přeci jen v takové rychlosti jsou si mnozí méně jistí, ale rozhodčí, kteří ještě zbyli na místě, vždy jen upozornili a závodníci se rychle srovnali do správné techniky. A o tom ta štafeta je. Vyzkoušet si něco nového, posunout své limity a navázat nová přátelství. Zvítězil Ruda Cogan s Adélkou Klavíkovou před dvojicí Standa Borissov + Jarda Zeman. A bronz bral Marek Rösler, který si štafetový kolík předával s Ondrou Nedvídkem.

Zajímavý byl souboj matky a dcery Maják. Noemi vypálila do první čtyřstovky, jako by ji maminka honila. 1:42 je brutální čas. Maminka zapsala 2:03. Noemi pak pokračovala velmi rovnoměrně a uvážlivěji na úrovni 1:52 a šla dokonale. Tam nebylo co vytknout. Ukázala, že se na trojce i pětce zbytečně šetří. Tyhle mezičasy jsou velkým příslibem.

Rumburk nám přichystal další krásný závod. Odměnou byl pořadatelům evropský rekord dosažený na jejich stadionu, ale především nadšení a spokojenost všech závodníků. Tak snad za rok zase na shledanou.