Kam se potácí česká chůze?

Přemýšlel jsem, jak mám nadepsat svoji úvahu nad stavem české chůze a nenapadl mě výstižnější nadpis. A buďme rádi, že díky Anežce se zatím stále ještě potácíme. Protože nebýt Anežky, už bychom se dopotáceli.

Začneme tedy tím, co se podařilo. ME v Berlíně. Poměrně „hodné“ limity letos na berlínský start poslaly nebývale početnou atletickou výpravu. Mezi nimi naštěstí nechyběli dva zástupci naší disciplíny Anežka Drahotová a Lukáš Gdula.

Po loňském trápení je Anežka, naše chodecká jednička, opět zdravotně v pořádku a po bloku víc než solidně odejitých závodů, uzavřela jaro 6.místem (2.Evropanka) časem 1:28:40 na MS týmů v čínském Taicangu. V Berlíně se znovu odhodlaně poprala s mezinárodní konkurencí, nebojácně bojovala o vítězství a její způsob závodění, to byla prostě fantazie. Španělka Perezová bohužel byla v koncovce lepší, ale stříbro Anežce rozhodně slušelo a o české chůzi bylo slyšet. Lukáš odevzdal svůj lepší standard a pochválit ho musím zejména za opakované „návraty“ do závodu potom, co se mu nevyhnuly ve velkém vedru, které Lukáš zrovna nemiluje, krize.

Těžko se ale můžeme za celkový stav naší disciplíny chválit. Před ME totiž proběhla mládežnická měření sil MS týmů juniorů, ME17, MS19 i další soutěže a nejenže jsme zde neměli jediného zástupce, my svojí českou, byť mistrovskou medailovou úrovní, ani náhodou nedohlédneme na minimální výkonnost potřebnou k netragickému mezinárodnímu vystoupení. Už dubnové MU v Poděbradech nám nastavilo zrcadlo, ale my si radši stále budeme nalhávat, že s mládeží pracujeme dobře a vše je v nejlepším pořádku.

V ČR se nám sice v žáčcích a dorostu tak nějak zvedají počty startujících, ale způsobem a formou tréninku, který je většinově k vidění, prostě není možné mezinárodně konkurovat, tím méně uspět.

Jak se však dá uspět?

Naprosto chybí tlak na výkonnostní složku přípravy i všeobecnou tělesnou připravenost. Z české chodecké přípravy a závodění se má situace zlepšit?

Zcela vymizela tvrdost. A toto je výsledek. Pokud nedojde k systematizaci přípravy a tlak na výkon nevznikne,….. situace se nezlepší!!!!

My se přece nechceme podřizovat centralizaci, nechceme mladé závodníky „předčasně“ tlačit do výkonu a hlavně, na české chodecké scéně je naše výkonnost dostatečná. Těch bodů pro družstvo. Úžasné – v naší disciplíně jsou pro dospělé družstvo užiteční žáčci, důchodci, invalidé. Všichni body získají. Takže hlavně nic neměnit! Je to uzavřený kruh. Opravdu chceme jít cestou, která výkonnostně srovná úroveň české chůze například s rakouskou?!

Zlobte se na mě nebo ne, ale výborně vystihl naši situaci doktor Petr Brandejský na chodeckých stránkách při hodnocení M-ČR žákovských kategorii. Není možné se chválit za tristní výkonnostní úroveň na našich mistrácích i ligových závodech, pochválit závodníky a trenéry za výkony, které jsou spíš úsměvné a vůbec si nepřipustit, že co se týká reprezentace – vědomě pácháme sebevraždu! Bohužel závodníci i trenéři jsou spokojeni s medailemi z M-ČR. Hlavním zájmem přitom je, aby si trenéři svoje rádoby hvězdy udrželi a ony nezačaly trénovat podle not někoho jiného.

No vážně – přece hlavně přiměřeně a nepřetrénovávat to. Přece víme, že všechny ty řídké výjimky z reality české chůze posledních let (desetiletí) v čele s Anežkou, jsou dány nepřiměřeným a odborně zcela nevhodným vedením. Ale protože tím správným a odborným vedením se nám již dlouhé roky nedaří nikoho ani na dohled evropské úrovně dostrkat, ocitli jsme se nejspíš ve slepé uličce……

Proto jsou tyto argumenty nepřesvědčivé, účelové a mají jediný cíl – odvést pozornost od vlastních nulových výsledků v porovnání s Evropou a světem. V atletice se slovy nevítězí, při závodech rozhoduje výkon. Proto také trenérská rada ČAS přestala na tato moudrá slova o přetrénovanosti, o výkonech, které přijdou za 5 – 10 let, slyšet. Nepřišlo nic. Nepřišlo často většinou ani setrvání u atletiky a chůze jako takové, třeba na rekreační úrovni – na rozdíl od skvělé generace veteránů, z které bychom si mohli vzít příklad, co to znamená přinášet oběti pro naši disciplínu a dělat chůzi s nadšením a srdcem. Je jen škoda, že věk se nedá zastavit!

Otázka tedy zní, jak a kudy dál?

Pokusím se centralizovat chodeckou přípravu v systému mládežnické reprezentace ČR i SCM. Jinou cestu nevidím. Mladým závodníkům je nutné ukázat možnosti, které v nich jsou a cíle, kterých mohou při troše talentu a poctivé práci dosáhnout. Možná někdo vidí cestu chodeckého restartu jinak. Jestli někdo takový je, rád se připojím. Pokud váš program bude jasný a směřující k zlepšení situace, rád zreviduji svoji dosavadní cestu.

Zbytečných sezení a nikam nevedoucích diskuzí při různých chodeckých setkáních jsem absolvoval hodně. Už nechci ztrácet čas a smířlivě se tvářit na odborníky, za kterými sice jsou nulové výsledky, ale kteří snahu o centralizaci na cestě ke zlepšení výkonnosti bojkotují a jakýkoli mezinárodní výsledek českého chodce v lepším případě ignorují, v tom horším pomlouvají, vymýšlejí si nesmyslná obvinění, udávají a snaží se uškodit, kde mohou. Proč to dělají? Protože to je nastavené zrcadlo jejich vlastní práci a schopnostem. Tento povyk není dán tím, že jsem za chůzi zodpovědný zrovna já. To by postihlo každého, kdo bude mít evropské a světové plány, výsledky. Je to často obyčejná česká závist a obavy že na ně bude vidět jinak než jen ve srovnání malého českého rybníka.

Pokud se trenér bojí snít velké sportovní sny, nikdy tyto sny nebudou snít jeho svěřenci. Protože v životě i ve sportu platí: „Dokážeme jen to, co si umíme reálně představit“.

Dokázali jsme se postupně dopracovat k situaci, že v systému přípravy budoucích reprezentantů máme minimum mládežníků chodců a nulový počet profesionálních, nebo poloprofesionálních trenérů. K tomu nedošlo vinou špatného vedení ze strany ČASu, ani vinou špatného nastavení kritérií. Za to si můžeme my – chodci!

Vážím si práce mládežnických trenérů a ani nevíte, jak rád bych spolupracoval a postupně navazoval na vaši práci. Na koho z českých trenérů jsem mohl a v současnosti mohu v chůzi navazovat? Nechci brát trenérům jejich hvězdy, pokud to opravdu hvězdy budou. Nebojím se mezinárodní ani světové konkurence, kéž by v našem prostředí vyrostla centra, kde se budeme dohadovat, kdo je lepší z hlediska možnosti opravdu uspět na OH nebo ME a mohli se dohadovat o tom, že limity splnilo více lidí, než je možné vyslat a co s tím uděláme!

Nejde dohromady (nejde časově ani organizačně zvládnout)  u jednoho trenéra, v jedné skupině nabírat malé, pracovat s velkou skupinou a zároveň tahat lidi ve špičce. Proto je snaha sportovních institucí systém nastavit tak, že většinou každou etapu dělá někdo jiný. To, že si závodníky vybírám poměrně záhy (kritika mnohých) je dáno jediným. Když jsem čekal do 18. - 19. let, přišli mi všeobecně sportovně, fyzicky a hlavně psychicky nepřipravení závodníci.

ME v Berlíně nám v očích svazu i sportovní veřejnosti zase trochu pomohlo. Vzpomeňme si ale, jak jedinci mezi námi dokázali celkem úspěšně ničit potenciál, který nám předchozí roky hlavně Anežka přinášela………udávání, pomluvy, špinění jejích výkonů, úspěchů a jména i mezi atletickou omladinou, trenéry a rodiči. Kam až tato závist a nenávist povede, před čím se zastaví? Ani tituly, ani světové rekordy v tomto případě nestačí a nemohou ji ochránit.

Je to smutná realita neschopnosti a ješitnosti, skrytá za fasádu spravedlnosti a konání vyššího dobra.

„BIG DREAM = HARD WORK“ – heslo, které je napsáno v Livignu ve sportcentru. Realizace velkých snů se ve vytrvalostním sportu může (a bohužel také nemusí) podařit pouze mnohaletou tvrdou prací.

Úspěch je o práci, odhodlání a prioritách! A moc bych jej ostatním trenérům chůze přál. Vyrostla by konkurence, výkony a prestiž a budoucnost naší disciplíny. Nestačí však jenom chtít. Je nutné přijmout, že se za výjimečnost platí. Pracovně i životně (trénink, životospráva včetně stravy, škola, omezená zábava apod.).

Často hledáme důvody, proč a co nelze, proč to a ono není možné. Trenér i závodník musí hledat cesty, kudy za daných podmínek a event. problémů, by to mezi mezinárodní elitu šlo! Důvodů a omluv, proč to nejde a nepůjde, najdeme vždy dost, ale tudy cesta nevede. Když něco opravdu chci, zařídím si věci okolo tak, aby to šlo.

Takže rozhodnutí a zodpovědnost za to, kam míříme, leží v našich rukách. Pokud by to měl být směr Rakousko, přijde mi zbytečné, jakkoli ztrácet čas prací kolem české chůze!

Při semináři vedoucích trenérů a trenérů složek přípravy talentované mládeže v říjnu v Nymburce jsem se odhodlal vzít i mládežnickou chůzi pod své centrální vedení.

Kromě 2 dospělých reprezentantů Drahotové a Gduly už existuje jen pár mládežníků s určitou nadějí, že by mohli zmenšit náš odstup od chodeckého světa a Evropy. Pokusím se zkoordinovat a spojit víkendové mládežnické srazy i tréninkové tábory se závody a s tréninkem našich dvou špiček. Myslím si, že může mládežníkům pomoci, když uvidí, jak trénují chodci, kteří už nejsou ani ve světě jen do počtu.

Postupně vyberu asistenta, který bude za chodeckou mládež ČASu zodpovídat.

Nejlepším a nejpracovitějším z mladých nabídnu i účast na zahraničních závodech a tréninkových táborech.

Pokusím se, aby prostředky zařazených chodců do SCM byly využity pouze na společné akce pod centrálním vedením. Seznam těchto akcí vypracuji do 10.11.2018.

A na konec: Pro ty z vás, kteří četli a hlasovali pro Vizi chůze 2020 to není nic nového. Neměníme svoje názory ani svůj směr. Vysvětlujeme a přes velký úspěch Anežky vidíme věci reálně. Vize je o budoucnosti. Proto hledíme dá. Bez výmluv,  bez závisti.

ZÁVODNÍK musí přijmout fakt, že být průměrný, není normální. A trenéři druhý fakt, že 10 průměrných závodníků, nenahradí špičkového!

Když jsem vyhledával závodníky – mladé chodce a studoval jejich výkonnost, vystrašila mě nejen úroveň jejich chodeckých výkonů, ale zejména tristní úroveň výkonů běžeckých.

Seznam mládežníků se splněnými výkony pro zařazení do SCM:

Žáci: Adam Zajíček, Kateřina Nedvídková,

Dorosty: Eliška Bočková, Eliška Martínková, Jana Zikmundová,

Junioři: Vojtěch Libnar, Rostislav Rožnovský,

Seznam dalších, kterých jsem si všiml a kterým bych za určitých podmínek byl ochoten „dát šanci“:

Žáci: Jaroslav Morávek, Eva Klimentová, Kryštof Alexa, Antonín Sekerka, David Špok,

Dorosty: Dušek Petr,

Pokud někdo zde opomenutý máte chuť a odvahu, doplňte se do seznamu sami a kontaktujte mě. Protože základní výkonnostní úroveň i všech jmenovaných je taková, že stojíte všichni na téměř stejné startovní čáře! Myslím, že ještě nikdy jsme nebyli v mládežnických kategoriích takto dole. Proto rád dám šanci každému, kdo v sobě najde chuť opravdu závodit a trénovat.

Všechny jmenované žádám, aby mě kontaktovali a domluvili si způsob komunikace a ev.spolupráce.

Ivo Piták mobil:603473318, email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Přílohy: tabulky chůze mládež