- Redaktor
Skvělý výkon a osobní rekord Emy Klimentové na 20km chůze 1:32:58 na letní Univerziádě v německé Bochumi.
Autor článku: Lucie Nekulová, Autor ilustračních foto: Jan Nekula
V neděli 27.7. se v německé Bochumi u břehů Kemnader See uskutečnil závod v chůzi na 20 km jako součást Univerzitních sportovních her.
Českou chůzi zastupovala Ema Klimentová, svěřenkyně trenérky Čermákové a Adam Zajíček, kterého vede bývalý reprezentační chodec Karel Ketner.
Při minulé Univerziádě si stříbro na krk pověsila Eliška Martínková a bylo tak nač navazovat.
Chodce po horkých dnech přivítalo sychravé ráno, teplota byla 17°C. Okruh na březích jezera v parku byl velmi členitý, okruh se kroutil, součástí byl i malý kopeček.
První odstartovali muži v 8h ráno, ženy vyrazily o minutu později. Našlapaná startovka hned s několika chodci s OR pod 1:20:00 byla bezesporu nejkvalitnější v historii závodu a Zajíček byl v přetěžké pozici. V prvním kilometr se balík mužů držel pospolu, tempo udávali Japonci. Občas šlo zahlédnout ve skupině na konci balíku Adama Zajíčka a při pohledu na něj bylo patrné, že tohle nebude Adamův den. Což se bohužel následně potvrdilo. Adam začal brzy odpadat, závodem se trápil na úplném chvostu závodního pole v tempu, které jej nemohlo uspokojovat a po 10 km přes 45 min účinkování v závodě ukončil. Pro Adama tak pokračuje ne příliš ideální sezóna, ale každý rok nemůže být posvícení. Snad jej neúspěch neodradí a na podzim a v příští sezóně se vrátí zdráv a s energií, na kterou jsme u něj byli zvyklí. Budeme se na něj těšit v Zittau a v Praze!
Tempo závodu udávali Japonci, držel se s nimi Ital Cosi, Číňané, Ukrajinec Rushchak, Turek Demir, čerstvý držitel titulu z ME U23 a oba Australané. Skupina se postupně natahovala, 5km bylo ještě volnějších nad 20min (20:35), ale pak už se šlo na plno. 10 km protnuli nejlepší v čase 40:19, což je 5km za 19:44. Pro představu, při halovém MČR na 5000m šla dvojice Hlaváč - Morávek o cca 6 sec pomaleji! Sudenti se dál nešetřili, na čele závodu se začal objevovat Ital Cosi a všichni soupeři začali odpadat, na 15 km se sním držel již pouze Japonec Tsuchiya a o 5 sec zpět byla ukrajinsko-japonská dvojice. Cosi se nemínil Japonci vzdát, 2 km před cílem vyrazil do trháku a finišoval s 20 sec náskokem ve vynikajícím čase 1:19:48. Japonec Tsuchiya o pouhé 2 sec odolal drtivému finiši Ukrajince Ruschaka, který po celý závod nepůsobil svěžím dojmem, ale jak už to u závodníků z východu bývá, prostě tu medaili strašně chtěl. Hned první čtveřice se dokázala dostat pod úroveň předchozího FISU rekordu Rusa Krivova z roku 2013 1:20:47!
Pozoruhodný výkon předvedl Australan Beacroft, nejmladší závodník na startu (r.n.2007, vítěz je ročník 2001). Skončil na 10. místě v novém OR 1:22:37! Obrovský talent světové chůze.
Ženy vystartovaly přesně o minutu po mužích a na rozdíl od mužů se pole hned natáhlo. Na startu nechyběla obhájkyně titulu Turkyně Meryem Bekmez. Ta se činila ve vedoucí skupince, jít spolu s Číňankami a Australankou ji brzo omrzelo a ostře ostatním nastoupila. Rychle budovala náskok a její pozice vypadala zdánlivě neotřesitelně. Brzy začala předcházet pomalejší z mužů a průběžně kontrolovala dění za sebou. Po 5 km měla náskok 30 sec (22:05) a 10km za 44:13 ukazovalo na vynikající čas. Naposledy v Číně se šlo přeci jen pomaleji, v tamním počasí se není co divit. Ćíňanky s Australankou zůstávaly ledově klidné a čekaly na svou chvíli. Po hodině závodu zavelely k útoku Číňanky a rychle se k Meryem dotáhly. Australanka také přirychlila, ale pořád brala bronz Turkyně. S tím, jak Číňanky zrychlovaly, musela reagovat i Australanka a po 15 km byla náhle maličká Turkyně až čtvrtá. To ji zlomilo a nedokázala na drtivý nástup závodnic reagovat.
Číňanky se v čele dlouho neohřály. Australanka Elizabeth McMillen se rychle dotáhla a dlouhým krokem se svým asijským soupeřkám postupně vzdalovala. Cílem prošla ve vynikajícím čase 1:28:18, kterým vyrovnala FISU rekord Rusky Kirdyapkiny z roku 2015. 14 sec ztratila čínská závodnice Jinlin Jing, bron získala další Číňanky Haiying JI za výkon 1:29:14. Obhájkyně titulu Bekmez dokončila čtvrtá (1:30:00).
Emu Klimentovou jsme v průběhu závodu nemohli příliš vidět, režie se věnovala vedoucím mužům a ženám. Občas se objevila v záběru a tehdy pozorný divák nestačil koukat. Ema měla dosud zapsán čas na úrovni 1:38:00 z Poděbrad a v závodě visela za zády Slovenky Hanky Burzalové, závodnice kvalifikované na MS v Tokyu s OR 1:31:48! Ema potvrdila fantastickou formu z ME v Bergenu, držela se Burzalové a před 15km šla dokonce před ni. Tempo bylo skvělé, 5km mezičasy mluví jasně - 23:07 / 23:15 / 23:14 / 23:22.
Ema předvedla perfektní závod, skončila v TOP 10 na 9.místě v obrovském osobním rekordu 1:32:58! Opravdu neskutečný výkon této mladé závodnice. Potěšitelné je i to, že závod absolvovala bez jediného napomínání.
Pro mladé reprezentanty tak hlavní sezona skončila. Z velkých akcí nás čeká v září MS a tam má v tuto chvíli jistou letenku Vítek Hlaváč. V rankingu je dostatečně vysoko i Morávek, tomu však chybí kvalifikační limit ČAS. Zda dostane, vzhledem k věku divokou kartu, uvidíme za pár týdnů.
Na naše reprezentanty se, krom finále extraligy a rámcových závodů, budeme těšit v Zittau, kde si mohou vyzkoušet půlmaraton či maraton a při Hodinovce v Praze. Tam loni Klimentová smutnila, ne a ne prorazit metu 12 km/h. S letošní formou to, milá Emo, bude formalita. Už teď se těšíme. Na viděnou na podzim!
- Redaktor
Daniel Mochal se na Evropském olympijském festivalu mládeže v makedonském Skopje blýsknul pátým místem i osobním rekordem v závodě na 5km chůze na dráze.
Autor článku: Lucie Nekulová, Autoři foto: Jan Nekula a Martin Nedvídek
Již 17. ročník Evropského olympijského festivalu mládeže (EYOF) hostilo ve dnech 20. - 26.7. 2025 makedonské Skopje. Nominační kritéria byla tradičně přísná - jeden zástupce státu na disciplínu při splnění výkonnostního limitu. Limit dokázal v Poděbradech o jedinou sekundu zdolat Dan Mochal z Liberce, svěřenec Františka Páryse. Limit následně potvrdil i při mezistátním utkání v Brně na začátku července. Závody nebyly snadné, ve Skopje teploty šplhaly ke 40°C na slunci. Stejně jako při ME U23 bohužel zely tribuny prázdnotou a mládežnické naděje budou doufat, že si třeba jednou vyzkouší skutečnou bouřlivou olympijskou atmosféru.
Dan Mochal nebyl jediným zástupcem české chůze, který se na ovále představil. S terčíky se na závodní dráhu postavil v týmu mezinárodních rozhodčích Martin Nedvídek z AC Rumburk. A přivezl si ze severo makedonského města netradiční zážitky.
Jako první startovali chodci ve středu 23.7.. Tým rozhodčích si před závodem musel proškolit pomocníky, neb chůzí byli organizátoři zcela nepolíbeni. Závodníci sice obdrželi pomyslná startovní čísla, ale na číslech samotných se nacházelo pouze jméno. Rozhodčí jim tak nechali dopsat propiskou ke jménu čísla od 1- 13, aby mohli rozhodovat. Náš závodník nesl hrdě 1 a budiž mu motivací do let příštích, aby ji jednou měl na velké mezinárodní scéně u jména i po závodě. Talent i potentciál rozhodně má.
Od začátku byl na čele závodu technicky skvěle jdoucí italský závodník Nicolo Vidal, se kterým se držel Španěl, Ir, Ukrajinec a Řek. Skupinka se postupně rozpadala a pozice Itala byla jasná. Je obdivuhodné, jak skvěle mají italští závodníci zvládnuté technické provedení. A pro nás může být potěšitelné, že společně s Italem byl jediným dalším čistým chodcem právě Dan Mochal.
Pro zlato si došel Ital ve skvělém čase 20:22.43. 13 sec na něj v osobním rekordu ztratil Španěl Gabriel Gonzalez, jehož provedení však postrádalo lehkost a flexibilitu vítěze. Z bronzu se mohl radovat Ukrajinec Tarasiuk, který se taktéž dokázal dostat pod 21 min (20:55.71).
Dan Mochal (na ilustrační foto se start. číslem 35) se držel ve skupince s maďarským závodníkem Davidem Ligetim, trojkou procházeli v čase těsně pod 13 min. Dan předvedl vynikající výkon, Ligetiho, který jej porazil při MU v Brně, si doslova namazal na chleba a v cíli zapsal skvělý osobní rekord 21:36.94 a vynikající 5. místo. Tímto časem současně překonal český rekord Jardy Morávka (SMOLA CHŮZE PRAHA) z roku 2020 o plných 10 sec! Blahopřejeme.
Závod chodkyň se šel o 2 dny později. Děvčata startovala až v půl osmé večer a v rozpálený den to bylo velmi náročné. Zde jsme bohužel žádnou zástupkyni neměli, ale i tak bylo nač se dívat. Z českého pohledu byl hvězdou Tv přenosu rozhodčí Nedvídek, kterému za zády finišovala dálka dívek, tudíž byl náš pan rozhodčí v Tv častěji než většina závodnic.
Dívky se vesměs prezentovaly velmi dobře zvládnutou technikou, stejně jako u chlapců došlo k jedné diskvalifikaci. V druhé polovině závodu se z vedoucí skupiny utrhla zástupkyně galského kohouta Daphne Gautierez Fernez, která si rychle vybudovala jasný náskok a i když byl její projev v posledních 3 kolech unavenější a technicky byla na hraně možného, dokázala si to pohlídat a jejích posledních 100 m by se mělo pouštět závodníkům jako výukový materiál, jak to má vypadat. Tam to byla jiná závodnice, každý krok byl dokonalý a v cíli si na krk mohla pověsit medaili za výkon 22:49.08. Druhá byla skvěle jdoucí Italka Adamo o 34 sec zpět a bronz brala v osobním rekordu Řekyně Gerou (23:34.98).
EYOF je pro mladé atlety skvělou zkušeností a motivací. Není třeba jej hned vyhrát. Je o nabírání zkušeností a to se zde dařilo. Z českého pohledu se Dan Mochal prezentoval nejlepším možným způsobem. Jemu i trenérovi náleží velká gratulace. A všichni se budeme těšit, co přijde příště.
DÁMY a PÁNI ROZHODČÍ CHŮZE:
- Redaktor
RESULTS
Autor článku: Lucie Nekulová / Foto: ilustrační
Norský Bergen hostil ve dnech 17. - 20.7. ME U23. Fanoušky české chůze mohlo těšit, kolik zástupců české chůze se dokázalo na šampionát probojovat. 3 muži naplnili max možnou kapacitu, mezi ženami pak nechyběly 2 naše závodnice.
Chodecké soutěže se šly v posledních 2 dnech. Norsko čelilo nezvykle vysokým teplotám a tak se museli atleti a atletky vypořádat s 30°C horkem. Ukázalo se, že rozpálené benešovské MČR bylo právě tím potřebným tréninkem, neb starty obou kategorií byly de facto před polednem. Celé ME se bohužel potýkalo s nulovým zájmem veřejnosti a tribuny zely prázdnotou.
Závodní pole žen čítalo 23 atletek. Hned od počátku se startovní pole velmi natáhlo, ve vedoucí skupině byla obě naše děvčata. Cca po dvou kilometrech zbyla na čele devítičlenná skupinka, na jejímž konci se držela Ema Klimentová. Alžběta Franklová byla v další skupince, která se však brzy rozpadla a Bětka tak šla převážně osamoceně. Vedoucí skupině diktovala tempo italská hvězdička Mihai, spíše vyjímečně se na čele občas objevila Delahaie z Francie. Nejlepší ženy šly technicky opravdu nádherně, ladností pohybu se vyznačovala především Mihai. Ta svým zvyšujícím se tempem po polovině závodu roztrhala vedoucí skupinku na dvě a na čele zůstala čtveřice, i ostatních soupeřek se však Italka zkoušela zbavit. Ema Klimentová bojovala o 7. - 9. místo. Když měla finišující Mihai do cíle ještě 600 m, přehnala se kolem skupinky Klimentové, Ema nezaváhala, pověsila se za Italku a rychle poodešla svým soupeřkám. S Mihai se udržela něco přes půl kola, to jí však stačilo na to, aby si upevnila své postavení. Mihai zvítězila ve vynikajícím čase 43:49.55, 17 sec před Francouzskou Delahaie. I bronz brala, o dalších 11 sec zpět, Italka Gabriele. Ema Klimentová se prala s horkem i soupeřkami a závod dokončila na vynikajícím 6. místě (finálové umístění) v absolutním osobním rekordu 45:41.33.. Blahopřejeme! Ani Alžběta Franklová se neztratila. V novém dráhovém osobním rekordu 47:54.47 si došla pro 13. místo a se svým prvním šampionátem může být velmi spokojena.
V poslední den šampionátu nastoupili ke svému závodu i naši muži. Na veleúspěšné představení z Espaa 2023 se měla pokusit navázat dvojice Zajíček - Morávek, doplněná o 2 roky mladšího Alberta Kuklu. Pro starší dvojici to však byl velmi odlišný šampionát. Ve Finsku se závodilo ještě na trati 20 km, pak však došlo v chůzi k velkým změnám a kategorie U23 nově chodí desítku. Chůze se tak vrátila do kontaktu s ostatními disciplínami a na dráhu, je teoreticky více vidět, což závodníci jistě ocení, když občas dorazí na atletiku diváci. Pro současné juniory pak bude tato změna velkou pomocí, neb ty už čeká pouze 5000m a přechod mezi muže na dvacítku bude drastický. Evropanům s tímto přechodem pomůže právě kategorie U23.
K závodu nastoupilo početné startovní pole 33 mladíků. Hned od začátku diktoval ostré tempo Frederic Weigel, který držel mezičasy na hranici 4:01/km! V početné čelní skupině chyběli naši borci, kteří si šli s odstupem své tempo a táhli další skupinku. Tempo udával Morávek, který šel svoje, neplašil a spoléhal na svůj závěr i to, že si někteří zacouvají. Bohužel záhy začal odpadat Zajíček a o kus zpět byl Albert Kukla. Ze závodu brzy odstoupil mistr světa U20 Yildiz (TUR), vedoucí skupina se trhala, na tabuli se povážlivě červenalo a Morávek se pomaličku prokousával vpřed. Až do 6 km byl závod velkým sólem mladého Weigela. Nějakou dobu šel dokonce sám, po 6 km jej však začali stahovat pronásledovatelé a na 7km šel poprvé do čela Turek Mazlum Demir doprovázený dvěma Italy a Španělem. Weigel náhle nebral ani medaili. Ne že by zpomalil, držel skvělé tempo, ovšem ostatní zrychlovali. Kilometr před cílem se s Turkem držel již jen Ital Brigante. Cca 450 m před cílem Turek zabral, rychle nabral potřebný náskok a šel si pro vítězství. To by ovšem nesměl 200 m před cílem předcházet španělského chodce Callada. Ten naprosto nepochopitelně došel k přesvědčení, že bojuje o zlato, začal finišovat a v cíli se radoval ze zlata. Zlatý Turek i Ital byly následně lehce v rozpacích, než se pořadatelé rozkoukali a poslali Španěla ještě na jedno kolečko. Aby měl blázinec v cíli větší grády, třetí došel do cíle jiný Španěl, Martinez, který porazil Weigela o 3 sec, přičemž zklamaný Weigel se na čtvrtém místě jako první nedostal o 90 set pod 40 min. Španěl se neradoval dlouho, jeho drtivý a s pravidly se příliš nepotkávající finiš byl potrestán třetí červenou kartou, k času přičítal trestnou minutu a Weigel se najednou mohl radovat z bronzu. Martinez skončil celkově 7.. Jarda Morávek předvedl vynikající závod a své umístění z Finska vylepšil o jednu příčku. Stejně jako Klimentová prošel cílem na 6. místě v novém OR 40:31.92 a do českého rekordu Vítka Hlaváče z loňska mu chybí pouhé 4 sec! Snad tento vynikající výkon pohne misku vah o jeho účasti na MS v Tokyu správným směrem. Za letošní sezonu by si start v Japonsku více než zasloužil. Jardo, bravo!
Adam Zajíček neprožívá tak povedenou sezonu. Loni se trápil v zimě Morávek s covidem a ovlivnilo to jeho výkonnost po celý rok. Letos si svou porci neduhů vybral Adam, kterého celé jaro omezovala bolavá pata a na výkonnosti to je znát. Přesto se dokázal kvalifikovat, stabilizovat výkonnost a drží vysoký standart. Na výkon z Espaa však vzhledem k okolnostem navázat nedokázal. U jeho jména svítí 16. místo a čas 42:36.41. Albert Kukla při své premiéře na velké akci došel 22., vylepšil si výrazně “dráhový letošňák” a za OR na 10 000 m z loňského roku zaostal o pouhých 6 sec. V rozpáleném Bergenu rozhodně více než solidní výkon.
Norsko tak čeští chodci opouštěli se vztyčenou hlavou. Všichni podali kvalitní výkony a závodníci i trenéři zaslouží potlesk a gratulaci. Emu Klimentovou a Adama Zajíčka čeká v neděli 27.7. závod na 20 km na Univerziádě v Německu. Budeme fandit.
Co říci závěrem? Za Vítkem Hlaváčem a Lukášem Gdoulou zela dlouho výkonnostní propast. V posledních letech však dorostla silná generace, která nám všem dělá radost, kluci Vítka úspěšně prohánějí a to je dobře. Jejich zdravé soupeření je všechny posouvá dál. K tréninku se pomalu vrací Martínková, kterou všichni rádi opět uvidíme na závodní trati. Je čas začít přemýšlet nad generací příští. Bez soutěže družstev v mládežnických kategoriích bude chůze vždy jen o jednotlivcích, ze kterých se talenty rodí snad zázrakem. Teď je však čas na gratulaci. Nejen závodníkům, ale i trenérům. Katce Čermákové, která pečuje o obě ženy, Karlu Ketnerovi, který se stará o Zajíčka s Kuklou a svého času trénoval i Morávka a Dominiku Černému ze Slovenska, pod jehož trenérská křídla se schoval Morávek a za poslední rok vyrostl tréninkově i lidsky. Blahopřejeme a jen tak dál!
- Redaktor
Stav po čtvrtém závodě Poháru dr. Petra Brandejského 2025 / Stand nach dem vierten Wettkampf im Gehercup dr. Petra Brandejskeho 2025:
MPB 2025 průběžné pořadí po 4_kole_women
MPB 2025 průběžné pořadí po 4_kole_men
Pohár bude pokračovat až na podzim a sice v Žitavě (5.kolo) a ukončen bude tradiční Pražskou chodeckou hodinovkou v Praze - Radotíně 1.11.2025 (6.kolo).
Die nächsten Pokalrunden werden erst im Herbst fortgesetzt und zwar im Zittau (5.Runde) und Finale des Gehrcupes wird im Rahmen des traditionellen Pragerbahngehen in Prag - Radotin am 1.11.2025 durchgeführt (6.Runde)!!
- Redaktor
Odešel pan Alois Lajčík
Za těmito prostými slovy se skrývá velká symbolika.
Odešel pan chodec (* 3. 10. 1940), olomoucký rodák, který začal svoji sportovaní kariéru v roce 1956 při náborových závodech, pořádaných legendárním běžcem Jaroslavem Slavíčkem a od té doby jej sportovní chůze neopustila a on nikdy neopustil sportovní chůzi v barvách AK Olomouc. To mu však nebránilo do poslední chvíle nevynechat Běchovice, tradiční běžeckou desítku, a řadu dalších závodů.
Odešel pan organizátor, neúnavný motor Olomoucké dvacítky, kterou v roce 1967 založil spolu s Václavem Dostalíkem, Jaroslavem Polákem a Jaroslavem Bráblíkem. Na olomoucké kolonádě Smetanových Sadů se za dlouhá léta svého konání stal tento závod velmi oblíbeným a v roce 2024 ještě rozhodoval 58. ročník.
Odešel pan rozhodčí, který přes veškerou laskavost a toleranci měl do poslední chvíle chodecké oko a postřeh a jehož rady k technice byly jak z učebnice. Stal se rozhodčím chůze IAAF a rozhodoval na MS v Aténách 1997, ME v Budapešti 1998 a řadu dalších významných závodů včetně Poděbrad a Dudinců.
Odešel pan trenér. Jako trenér I. třídy, absolvent tříletého kursu FTVS v Praze vychoval celou řadu úspěšných chodců, mistrů republiky a reprezentantů - V. Dostalík, J. Klimeš, V. Dostál, M. Svoboda a další.
Odešel především pan Alois Lajčík, dobrý člověk, laskavý kamarád, parťák a nadšenec, bez kterého si Olomouckou dvacítku nedovedu představit. Pro mne osobně odešel čestný člověk, legenda, což jsme my tehdejší reprezentanti na jeho masérském stole na soustředěních sice tušili, ale nedovedli ještě plně ocenit.
Odešel v poledne ve čtvrtek 3. 7. 2025 ve věku nedožitých 85 let a od té doby nás bude jistě laskavě ale přesně a čestně, jak bylo v jeho povaze, rozhodovat a soudit z chodeckého nebe společně s dalšími legendami české chůze. Budeš nám chybět, Lojzíku!
Čest jeho památce!
Míla Lapka
- Redaktor
Do 4.kola MPB se budou započítávat všechny tratě ze sobotního závodu 5.7.2025 (tj. 1 000 m, 2 000 m, 3 000 m a 5 000 m chůze) s vyjimkou půlhodinovky dvojic. Nebudou se započítávat výsledky z pátku 4.7.2025 (1 000 m a 1 míle chůze), z důvodů, že by v rámci jednoho a téhož kola někdo mohl mít dva bodované starty. V době, kdy jsem dával dohromady propozice 3.ročníku MPB, nepadla žádná zmínka o tom, že svátek chůze v Rumburku bude dvoudenní.
František Párys - koordinátor soutěže
Für die 4.Runde des Gehercupes MPB werden alle Bewerbe vom Samstag 5.7.2025 gezählt (d.h. 1 000 m, 2 000 m, 3 000 m und 5 000 m Bahngehen) mit Ausnahme Gehstaffel. Im Gegenteil es werden keine Bewerben für Gehercup MPB vom Freitag 4.7.2025 gezählt!
Frantisek Parys - Koordinator des MPB Gehercupes
- Redaktor
Závod v Rumburku je zároveň 4.kolem Poháru Mudr. Petra Brandejského / Wettkampf in Rumburk zählt gleichzeitig als 4.Runde des Gehcupes Dr. Brandejsky.
- Redaktor
Jaroslav Morávek si v pekleném vedru (35ºC) došel pro svůj první seniorský titul Mistra ČR a to i s 35km v nohách! V ženách získala titul Ema Klimentová.
Po loňské úspěšné premiéře mistrovského klání dospělých kategorií v chůzi na 10 000m, kdy tento závod ozdobil Vít Hlaváč novým národním rekordem, se letošní rok konala mistrovská soutěž ve stejném duchu jako ta halová. Chodci si dali dostaveníčko na jednom stadionu společně s vícebojaři a jako tradičně obsadili dráhu v neděli. A i když už zjara hned trojice chodců hovořila o touze překonat národní rekord, termín konání rychlým časům nenahrával. Bohužel v neděli 15.6. bylo v Benešově u Prahy opravdu pekelně a jednoznačně šlo zatím o nejteplejší den letošního roku. Ač je symbióza s víceboji vcelku úspěšné, pro další roky by alespoň u startu nejdelšího závodu bylo třeba upravit časový rozvrh ideálně na 8 h ranní. Start závodů na 10 000 m chvíli po polední je regulérním hazardem se zdravím závodníků i rozhodčích a děvčat na osvěžovací stanici. Ano, nezapomínejme na to, že tým rozhodčích pod vedením rumburského Martina Nedvídka odvedl spolu s technickou četou neskutečnou práci. Nahuštěný časový rozvrh de facto nedovoloval ani odskočit si do stínu a tito dělníci atletiky strávili na rozpáleném stadionu více jak 3 h v kuse! Při věkovém průměru našich rozhodčích, kdy padesátiletý Nedvídek je vlastně benjamínkem, jde o obdivuhodný a nedoceněný výkon. Pro samotné závodníky byl benešovský stadion opravdovou trefou do černého, neb pod tribunou je nádherný tréninkový tunel a závodníci tak mohli být alespoň před závody ve stínu a přijatelném prostředí.
Poté, co vícebojaři dokončili běhy přes krátké překážky, uvolnila se dráha chodcům. Po 11 h ukazoval teploměr na slunci pouhých 35ºC. Při společném startu dorostenek a dorostenců čekalo závodníky/ce 12,5 koleček beze stínu. Osvěžovací stanice se studenou vodou na polévání a houbičkami byla připravena na výbornou, ale 35ºC je 35ºC. První dva / dvě v cíli si řekli o nominaci na MU U 18. Mezistátní čtyřutkání CZE - HUN - POL - SVK se bude konat 29.6. v Brně
Od začátku závodu se ujala vedení trojice Mochal - Plecháček - Rösler. S odstupem tradičně výrazněji rozvážněji začal Vejvančický. Liberecký Dan Mochal od začátku závodu vedl a až do cíle před sebe nikoho nepustil. Cílil sice na čas pod 22 min, ale v horkém dni může být s výkonem 22:53.69 spokojen. Jeho vítězství však nakonec bylo méně přesvědčivé, než se čekalo.
V polovině závodu vedl s náskokem 6 sec, 2 kola před cílem byl jeho náskok na úrovni 30 sec. Jenže mladoboleslavský Marek Rösler se nechtěl spokojit s bronzem, přejel tuhnoucího Plecháčka a Mochala mohutně stahoval. V cíli je nakonec dělilo necelých 10 sec. Zapsal osobní rekord 23:03,97. Bronz uhájil turnovský Ondřej Plecháček 23:20.36. Na toho v průběhu závodu ztrácel rumburský Vejvančický až 40 sec, nakonec sice opět vykopal bramboru, ale na medaili hodně stáhnul a finišoval v osobním dráhovém rekordu 23:34.42. V horkém dni předvedla nejlepší čtveřice skvělé představení a výborné výkony.
Mezi dorostenkami byla jasnou favoritkou frýdecko-místecká Eliška Říhová a od počátku šla svůj závod a za čas 26:59.78 si na krk pověsila další zlatou mistrovskou medaili. O další medaile bojovala dvojice Maják - Vaňková, aby je postupně předešla berounská Emma Mulačová. Tato novicka mezi chodkyněmi se od prvních závodů prezentuje velmi dobře zvládnutou chodeckou technikou a výkon z Poděbrad (27:46) ji pasoval na adeptku medaile. Svůj výkon z Poděbrad dokázala ještě vylepšit a na hraně vyčerpání si na rozpálené dráze vybojovala mistrovské stříbro, osobní rekord 27:20.83 a také reprezentační dres. O bronz se dlouho tahala dvojice Maják - Vaňková a byla to kadaňská chodkyně Noemi Maják, která si vystoupala na bronzový stupínek výkonem 28:35.95. Veronika Vaňková na ni nakonec ztratila víc jako 30 sec.
Těsně před polednem vyrazila vstříc 25 kolečkům děvčata. Bohužel 2 přihlášené juniorky byly vyřazeny technickým delegátem pro nesplnění časového limitu a tak dvojice Kokořová - Kyselicová předem věděla, že medaile se udělovat nebudou (musí být alespoň 3 atletky na startu). Přesto obě nebojácně nastoupily v horký den na start s vidinou nulové odměny. I když i u nich se, stejně jako u juniorů a dorostu, bojovalo o nominaci na MU. To juniorské se půjde v Maďarsku 19.7. , juniory i juniorky čeká 5000m a soupeřit budou s domácím týmem a k tomu s reprezentanty z Chorvatska, Polska a Slovenska. Eliška Kokořová závod dokončila v čase 60:21.44 a Ema Kyselicová předvedla výkon 60:50.34. Tak alespoň ta repre odměna snad bude na děvčata čekat.
Závodu na 10 000m vládla dle očekávání dvojice Klimentová - Franklová. Tréninkové kolegyně se ukázkově střídaly ve vedení a šly opravdu svižně. Vláček ostatních chodkyň předcházely kolo za kolem a hlasité publikum se těšilo na zajímavý závěr. Necelé 2 km před cílem zaútočila Ema Klimentová a rychle si vybudovala náskok. Výkon 48:29.49 má v pekelném dni vysokou hodnotu. Výborný výkon předvedla i Alžběta Franklová, která si dokonce zvládla vylepšit dráhový OR na 48:51.02. V boji o bronz se děly věci. V posledních letech bere za vítěznou dvojicí obvykle bronz některá z plzeňských závodnic a je jen otázkou, která bude mít lepší den. V neděli šla od začátku na třetí pozici Míša Baklíková, pouhých 10 - 15 sec ztrácela vracející se Jana Zikmundová. Těsně před polovinou tratě se dokázala na Baklíkovou dotáhnout a i když se Baklíková chvíli pokoušela rozjetou Zikmundovou udržet, ta jí brzy odešla a zaslouženě brala bronz v čase 56:06.86. Baklíková na ni ztratila téměř minutu (57:00.27). Pod 60 minut se dostala i Nelly Bugárová (59:45.25), Pětříková šla již přes 62 min.
Po 13 h se pak na startovní čáru postavili muži společně s juniory. Teploměr na budově ukazoval dokonce i 42ºC ! Na osvěžovací stanici naštěstí byli dobře připraveni, voda byla vychlazená a houbičky se namáčely v ledové lázni. Ale stejně. V takovém horku se má jeden válet pod cypřišem a čekat, až to přejde. Ne tak naši junioři a muži.
U juniorů to bylo zdánlivě jednoduché. kdo dojde do cíle, má placku. Jednoduchost brala za své kolo za kolem a frýdecko-místecký Vojta Novák pozitivně překvapil, když se snažil utrápit to alespoň pod 50 min - 49:27.55. Druhé místo na stupních vítězů si vyválčil hradecký Jiří Arnošt (55:24.73) a i on by se měl těšit na reprezentační premiéru. Těžce vybojovaný bronz bral oddílový a tréninkový kamarád Arnošta Tomáš Gloser - 56:03.94.
Ovšem to hlavní se odehrávalo v mužské kategorii. Nadšení diváci fandili od počátku úplně všem závodníkům napříč kategoriemi a (nejen) muži se jim odměnili skvělou podívanou. Do čela šel okamžitě obhájce titulu Vítek Hlaváč, kterého následoval Jarda Morávek. Od začátku šel s odstupem Adam Zajíček a o další kus zpět byla dvojice Kukla - Gdula. Hlaváč s Morávkem šli bok po boku a na Jardovi bylo znát, že je v jeho nohách kvalitních 35 km z Innsbrucku ani ne před týdnem. Jeho krok nebyl nejsvižnější, postrádal pružnost a lehkost z předchozích závodů. I tak se nebál zaútočit a po 4 km Hlaváčovi nastoupil. Vítek nedokázal reagovat a Morávkův náskok se zvyšoval. V polovině závodu to vypadalo na jasné pořadí Morávek - Hlaváč - Zajíček. Zajíček ztrácel už 40 sec, ale nadále šel koncentrovaně, závod nepouštěl a postupně začal Hlaváče stahovat. Na tribuně se řvalo. Na Vítka, na Zajdu, na všechny. Necelé 4 kola před cílem Zajíček prolétl kolem Hlaváče a šel si pro jisté stříbro. Jejich souboj přes stadion sledoval Jaromír Morávek, který jistě kráčel pro svůj první seniorský titul. Výkon 41:23.98 je v náročných podmínkách a s 35 km v nohách vynikající. Adam Zajíček obhájil loňské stříbro v čase 42:13.88 a pro bronz si došel náš aktuálně jediný jistý účastník závodu v Tokyu Vítek Hlaváč - 42:27.91. I čtvrtý Albert Kukla šel pod 45 minutovou hranicí, což byl na rozpálené dráze opravdu výkon. Pod 50min se dokázal dostat již jen Lukáš Gdula (46:16.79) a junior Novák.
V Benešově jsme viděli nádherné závody. Organizátoři se dobře připravili a vyšli chodcům ve všem vstříc. Absolutorium zaslouží rozhodčí závodu i technická četa. Vítězi dne jsou pak všichni, kteří se v těchto podmínkách odvážili na start. Opravdu není poražených a přede všemi, atlety i rozhodčími, klobouk dolů. Pekelný den naštěstí všichni ustáli ve zdraví a snad v příštím roce zvolí ČAS o něco příznivější časový rozvrh. Potěšitelné je, že většina závodníků se prezentovala solidní technikou a díky penalty zóně byla pouze 1 diskvalifikace. I přes vysoké teploty atleti bojovali ze všech sil a připravili nám krásný zážitek. Díky. Pořadatelům, rozhodčím i atletům. Snad zase někdy v Benešově na viděnou.
- Redaktor
Jarda Morávek se v Innsbrucku statečně rval o limit na 35km pro Mistrovství světa! Již potřetí v letošním roce (Dudince, Poděbrady, Innsbruck)!!! si na 35km vylepšil osobní rekord, tentokrát na výborných 2:34:41, tím jednoznačně prokázal vysokou stabilitu výkonnosti a rozhodně by měl na MS dostat šanci, i vzhledem k perspektivě celé české chůze!
BERICHT von ÖLV-Gehsportreferentin Gabi Schwarz
O Svatodušním pondělí, 9.6. se uskutečnilo otevřené rakouské mistrovství v chůzi na 35 km v Innsbrucku.
A závod měl rozhodně velmi zajímavou účast. Jarda Morávek, který je v rankingu pro MS v Tokyu na postupových místech, bohužel mu však chybí potvrzující limit ČAS, se rozhodl zkusit ještě jednou štěstí. Po výrazném OR v Dudincích a dalším zlepšení v Poděbradech, kde startoval přes problémy se zadním stehenním svalem, se rozhodl zabojovat o potvrzovací limit 2:33:00.
Ten má již v pohodě splněný novým českým rekordem Vítek Hlaváč ( v Poděbradech 2:31:44), ale i on by rád viděl v Japonsku Jarda na startu. Morávek je v rankingu na 44. místě a postupuje 50 mužů. Bohužel ČAS nebere oficiálně v potaz věk závodníků U23, kam Jarda spadá a tak se vyrazilo do Rakouska.
Na mapě zdánlivě snadný okruh o délce 1 km nakonec optimální opravdu nebyl. Nešlo o rovinu, ale táhlé mírné stoupání a klesání. A když se to jde 35x… Prudké a úzké zatáčky o 180° rovnoměrnosti tempa také nepomohly.
Jarda bojoval, porazil indické soupeře a naprosto suverénně si došel pro další osobní rekord této sezóny. Bohužel osobní nejlepší výkon 2:34:41 v tuto chvíli na Tokyo, pohledem nominačních kritérií ČAS, nestačí. Zda dostane, vzhledem k věku, šanci, uvidíme během pár měsíců. Za přístup, nasazení a bojovnost, by si šanci sbírat zkušenosti, zasloužil. A opět nezle než obdivovat, jak moc jde Jardovi spolupráce se slovenskou jedničkou Dominikem Černým k duhu.
O Jardu v průběhu závodu pečoval slovenský trenér Luboš Machník, který trénuje Emu Hačundovou. Ta se na jaře na sociálních sítích přiznala k velkým mentálním problémům, kterým čelila kvůli tlaku, jaký je na vrcholové sportovce vyvíjen. Změnila trenéra i přístup. A vrátila se ve velkém stylu. Ještě při Záhorácké dvacítce se ani nepřiblížila 5min/km, v Poděbradech už magickou hranici na dvacítce prolomila a svou první letošní pětatřicítku v Innsbrucku ovládla v kvalitním výkonu 3:02:04 v sólo závodě. I Emě patří velká gratulace a přejeme jí, aby už chodila jen s úsměvem a to Tokyo si vybojovala.
Na 10km trati pak barvy SMOLA CHŮZE hájil náš německý kamarád Horst Kiepert, kterému děkujeme za krásnou fotodokumentaci z Jardova závodu. Horst si na krk pověsil stříbrnou medaili.
Co nás čeká dál?
V sobotu se o své tituly utkají veteránští závodníci v Pardubicích.
V neděli se pak uskuteční druhé MČR v chůzi na 10 000m dospělých kategorií. Současně s nimi se o tituly utkají juniorské i dorostenecké kategorie. V Benešově se bude nač dívat. A komu se nebude chtít dorazit, můžete podpořit chodce na facebooku ČAS, kde bude stream. Tak na viděnou v Pardubicích či Benešově.
Prudké a úzké zatáčky o 180° rovnoměrnosti tempa také nepomohly - a když se to jde 35x....:
Strana 1 z 2
