Vítězi 94. ročníku Poděbrady Walking se stali Peruánka Kimberly García León s Italem Francescem Fortunatem. Z českých chodců si vedla nejlépe šestá Ema Klimentová.
Autorka článku: Lucie Nekulová
Autoři foto: Josef Smola a ČAS / Ondřej Plecháček
Na foto vítězi 94. ročníku Poděbrady Walking (půlmaraton chůze) - Ital Francesco Fortunato 1:23:00h a Peruánka Kimberly García León 1:31:44h
Na srdce jsou Poděbrady a Poděbrady jsou chodecká srdcovka. To platilo a platit bude.
Netradičně v pátek, v Den Vítězství, se uskutečnil další ročník legendárního závodu Poděbrady Walking. Chodci a chodkyně se na kolonádě sešli již po 94. a stejně jako vloni se o kolonádu podělili s běžci. Což klade na organizátory vysoké nároky, mnozí byli ten den na place přes 14h!
Přidejte k tomu předchozí přípravy a dalo by se polemizovat, kdo předvádí heroičtější výkony…
Věnujme se závodům především českým pohledem. Nelze psát o všech, alespoň to nejzajímavější.
Závodní den začal brzy, již v 8:15 Chůzi pro zdraví, závodu na 1km, který byl určen seniorům 70+. Bohaté startovní pole bylo fascinující. Babičky i dědečkové, senioři různého věku a kondice, všichni se rozhodli vyrazit, projít se, pobavit a nemohlo je zastavit ani chodítko či berle. Pravda, většina startovala poprvé a po startovním výstřelu byli upozorněni, že už se závodí. O to urputněji vyrazili na trať a byli úchvatní. V závěru mnozí bojovali bok po boku a opravdu se soutěžilo!
Absolutním vítězem se stal muž s ročníkem narození 1950 p. Jiří Šotola, reprezentant SMOLA CHŮZE, který svůj kilometr zvládnul pod 8 min! Největší absolutorium pak patří dámě. Paní Drahomíra Živáčková se postavila na start ve věku 102 let. Fantastické. Sledovat seniory byla čistá radost.
Tu závodní chůzi pak zahájil závod na 5km, v kterém byla zastoupena celá řada kategorií.
Mezi dorostenci se opět skvěle prezentovali hoši z Duchcova. Arnošt Slaměník vystoupal na krásné poděbradské stupně vítězů, bral třetí místo za čas 22:56. Považme, že loni šel v Poděbradech přes 24 min! Příští rok se posune mezi juniory a už teď se můžeme těšit, jak v reprezentaci doplní Vejvančického s Röslerem a snad i uzdraveného Mochala. V mužské chůzi nám po letech půstu dorůstá od Morávka se Zajíčkem jedna nadějná generace za druhou. Jakub Weis, který je dorostencem prvním rokem, předvedl taktéž výborný výkon 23:32 (loni jako žáček rovných 25 min) a protnul cílovou čáru na 5. místě. Krásné výkony obou borců.
Mezi dorostenkami skončila na 8. místě v novém osobním rekordu 26:41 Noemi Maják. Noemi působila v posledních závodech opatrně, chyběla jí energie, DQ při MČR v hale si evidentně vybralo svou daň. Závody od té doby dochází bez červených karet a návrhů a tak se vrací i tah na branku. Tohle byla hodně jiná Noemi, než jsme viděli třeba v Radotíně. A také v Poděbradech se kadaňská dívenka obešla i byť jen bez jediné žluté karty. Vzkaz pro Noemi zní: Hned ve dvou závodech jsi obstála na 100% před nejostřejší rozhodčí na světové scéně. Hoď to DQ za hlavu, směle do toho, neboj se, makej na frekvenci i rychlosti, ono to zase půjde! O více jak 2 minuty od loňské sezony se zlepšila na 14. místě kolínská Sofie Proňová - 29:17, pod 30 minut se poprvé v životě dostala i Adéla Klavíková z AC Mladá Boleslav (29:50).
Veteránské pětce dominoval Rudolf Cogan. Z rychlé trati vytěžil maximum a zapsal skvělý čas - 21:38. Druhý skončil kazašsko - český atlet, všem dobře známý Standa Borissov, který se lepší závod od závodu a i u něj jistě 22 minut brzy padne. V Poděbradech to bylo za 22:08. Josef Smola skončil na 7. místě, kdy si výkon z Radotína vylepšil na 27:38. A to týden po zisku stříbra při ME masters v kategorii týmů v chůzi na 20km. Uregenerovat ve věku 60 + 20km chvíli trvá, takže Pepo, super práce. Veteráni by si zasloužili rozdělit alespoň na 2 kategorie (do 60 a nad 60).
Mezi veteránkami se opět skvěle prezentovala maminka Noemi Maják. Paní Bertha vystoupala na stupně vítězů a na krk si pověsila bronz. Ten vyválčila v novém OR 29:22 a byla poslední veteránka, která šla pod 30 min. Dostat se při druhém startu v chůzi v životě na stupně vítězů v Poděbradech, tomu říkám majstrštyk.
Juniorské závody v chůzi na 10km již byly součástí MU. Česko reprezentovala dvojice Marek Rösler - Vojtěch Vejvančický. Bohužel chyběl a chybět bude nejspíše celou sezonu, Dan Mochal. Dan se přiřadil k těm, kteří řeší zdraví a musí vyléčit únavovou zlomeninu. Vojta Vejvančický se připravoval výhradně v domácích podmínkách a předvedl, že i na studeném severu, kde to zvláště v zimě není s tréninkem nejjednodušší, lze dojít k výborným výsledkům. Vojta rozešel na své poměry rychle, vyzkoušel si jít s nejrychlejšími, po 2,5km však skupinu opustil protože tudy cesta zatím nevede. Pak už bojoval sám, metou 5 km procházel v OR 22:17 a i když to v závěru bolelo, dokončil ve výborném čase 45:00 na třináctém místě. Vojta je prvním rokem junior a pokud porovnáme jeho výkon např. s Albertem Kuklou, loňským půlmaratonským mistrem a velkým příslibem českém chůze, tak ten měl v prvním juniorském roce zajito 46:08 z Zittau. Takže Vojto, fantastická práce. Tohle je super výkon, zvláště při prvním repre startu. Marek Rösler potrénoval v italském Melagu a taktéž si přivezl do Poděbrad formu. Skončil na 17. místě ve výrazném osobním rekordu 47:49 (5km za 23:35).
Mezi juniorkami se představila v repre dresu trojička Hromádková - Součková - Kokořová. Nejlepší z nich byla Kateřina Hromádková. Rozešla rozvážně, na 5km byla za 27:09 a při první desítce v životě dokázala v druhé půlce zrychlovat. Odměnou jí byl výkon 53:17 a 14. místo. Také českobudějovická Klára Součková šla 10 km poprvé. První polovinu závodu se držela s Hromádkovou, pak však začala odpadat a zapsala na poprvé velmi solidní výkon 55:02.
I když druhým rokem juniorka, Součková se chůzi věnuje od loňského podzimu a potenciál jejího růstu teprve uvidíme. Chce to trpělivost a pozvolna. Eliška Kokořová již má s desítkou zkušenosti z loňského roku, kdy brala na MČR v rozpáleném Benešově titul. V Poděbradech se poprvé dokázala dostat pod 60 min výkonem 59:24 (5km 29:01).
A pak přišly hlavní závody dne. Na kolonádě se šel první chodecký půlmaraton v historii tohoto závodu. A viděli jsme úžasné výkony světových chodců a chodkyň. Držme se však těch českých. V týmu žen startovala aktuální česká jednička Ema Klimentová spolu s po doléčení únavové zlomeniny se vracející Alžbětou Franklovou a Janou Zikmundovou. Nové distanci neodolalo ani dalších 5 žen v čele se Štěpánkou Pohlovou Kučerovou. Štěpánka je neskutečná. V září se jí narodila druhá dcerka a šup, v květnu si střihla půlmaraton za 2:01.56 jako čtvrtá nejlepší česká chodkyně závodu. Ema Klimetová měla svůj den. Šla odvážně, držela se v první třetině závodního pole. Pak však přišel první červený terčík a Ema byla nucena ubrat. Byla si totiž vědoma několika dalších žlutých karet, které by rychle mohly změnit barvu. Se situací se velmi dobře vypořádala, upravila techniku a bez dalších návrhů se směle řítila směr cíl. Odměnou jí byl výborný osobní rekord 1:36:59 a skvělé 6.místo v závodě této úrovně. A také mistrovský titul. Ema si svým skvělým vystoupením pojistila účast při ME v Birminghamu. Bravo.
Alžběta Franklová po zdravotních problémech ještě zdaleka nedosahuje loňské formy. Za výkon 1:48.07 si z kolonády odváží stříbrnou mistrovskou medaili.
Bronz z MČR brala Jana Zikmundová, která zvládla závod za 1:57:38 a v situaci, kdy sport dávno není její absolutní prioritou, může být spokojena. Od loňského návratu k chůzi jde už o několikátou mistrovskou medaili. Reprezentačním kolegyním přihlížela i Eliška Martínková, na jejíž start po zdravotních patáliích stále ještě čekáme.
V mužích český dres oblékla trojice Hlaváč - Kukla - Zajíček. Albert Kukla byl obhájcem titulu, který získal loni v Zittau. Pro Adama Zajíčka šlo o první půlmaraton. Vítek Hlaváč věděl, že ta forma není taková, aktuálně má trošku jiné priority a sžívá se s rolí tatínka, ale snažil se kluků udržet. Adam Zajíček změnil po Dudincích trenéra, odešel k Romanu Benčíkovi na Slovensko.
Na Slovensku trénuje i Kukla s Morávkem, které připravuje Dominik Černý.
Páteční výkon Zajíčka však stále ještě staví na základech od Karla Ketnera. Od začátku šel svůj závod, odpoutal od Alberta i Vítka a jel. Albert Kukla v druhé polovině trati utrhnul Vítka Hlaváče, začal stíhat Adama a nebezpečně se mu přibližoval. Oba borci rvali kilometry na úrovni
4 min a doufejme, že jim výborné výkony pomohou v žebříčku pro Birmingham. ME by jim oběma slušelo. Adam výrazně zlepšil české půlmaratonské maximum na 1:27:37 a pevně věřím, že se v průběhu roku ještě posune. Albert v závěru mohutně finišoval a Adama stáhnul na 13 sec. Bral stříbro ve výborném čase 1:27:50. Oba borci se vešli do první dvacítky, což má v obrovské konkurenci světové mužské chůze svou kvalitu. Spokojen byl s bronzem i výkonem Vítek Hlaváč. Dostal se pod 90 min hranici o 6 sec a moc dobře ví, že prostor ke zlepšení je veliký.
I zde kolegům fandil rekonvalescent. Jaromír Morávek už zase skáče přes kaluže (kéž by nějaké byly), stále je však v tréninkovém a ozdravném procesu. Pro Birmingham má splněno, uvidíme, zda to stihne. Půlmaraton dokázalo dokončit dalších 7 českých mužů a často to byly opravdu pěkné výkony.
Poděbrady z výkonnostního hlediska potěšily. Po rozpačitých výkonech v Dudincích, kdy to prostě nebylo ono, v Poděbradech Češi předvedli, že se připravit umí. Klimentová, Zajíček, Kukla, Vejvančický, tam nešlo chtít víc. Všichni se postupně zlepšují. Potěšil Rösler, obě juniorky nezklamaly a předvedly rozhodně více, než se čekalo. Nejlepší muži jistě v dalších závodech zabojují o ME a další zlepšení. Dost alarmující je počet a věk těch, co laborují se zraněními a únavovými zlomeninami. Neutěšená je situace v ženách. Při zranění Franklové a Martínkové není nikdo, kdo by se Klimentové i jen přiblížil.
Je před námi další ligové kolo na Kladně, několik MU, MČR na dráze… a Poděbrady ukázaly, že se v podání našich máme nač těšit. Tak na viděnou na Kladně.