MČR v chodeckém maratonu skončilo fiaskem. Česká chodecká reprezentace se dál propadá do propasti! Zodpovědná trenérka zůstává v klídku!
Čest české chůze v Dudincích zachraňovaly dvě dámy: na závodním poli Ema Klimentová a na diplomatickém poli Lucie Nekulová - konečně má česká chůze alespoň schopnou technickou delegátku na nejvyšší mezinárodní úrovni!!
Autorka článku a foto: Lucie Nekulová
Autor nadpisu k článku: Josef Smola
V sobotu 7.3. přivítalo lázeňské slovenské městečko již 45. ročník Dudinské 50. Nezvykle brzký termín přizpůsobený datu konání MS chodeckých týmů v Brazílii ovlivnil počty startujících a výrazně menší množství jihoamerických atletů, pro které je Dudinská srdcovka. Dudince vítaly závodníky sluníčkem a teplým počasím (15°C).
Poprvé se startovalo na nové maratonské a půlmaratonské distanci. Věnujme se především české stopě, neb o tom, jak závod probíhal, si každý mohl přečíst na webu SAZ. A nebo si mohl v sobotu ráno udělat kávu, snídani a bavit se chůzí u streamu.
Součástí závodu byla i četná národní maratonská mistrovství včetně toho našeho. Mužů se přihlásilo 5, mezi ženami se odvážila pouze Nelly Bugárová. Ta závod nedokončila, ten den jí to nesedlo a trať rychle opustila. Dokončovat kvůli medaili z MČR nemělo smysl, Nelly byla jediná a tak by titul stejně neobdržela (pravidla požadují alespoň 3 závodníky/ce na startu). Je otázkou, zda letos některá žena maraton dokončí. Třeba se o to Nelly nebo Štěpánka Pohlová Kučerová pokusí na podzim v Zittau. Krom osobní výzvy se letos hraje i o ustavující český rekord. Kdo bude mít na konci roku 2026 nejrychlejší čas, bere rekord. A protože tahle trať bude pěkně náročný oříšek k rozlousknutí, je klidně možné, že ten výkon dosti dlouho vydrží.
Nakonec ani 5 českých mužů na startu nestálo. Lukáš Gdula se bohužel zranil týden předtím při MČR v hale. Ostravský závod, ze kterého byl diskvalifikován, je tak pro Lukáše dvojnásob hořkou pilulkou. Mezi přihlášenými chyběl i Jarda Morávek, který se loni v Zittau předvedl ve vynikající formě, splnil limit EA pro ME v Birminghamu i pro MS chodeckých týmů v Brazílii. Jenže Jardovi štěstěna dlouhodobě nakloněna není. Po patáliích s achilovkou odletěl do JAR za tréninkovou skupinou a bohužel při běhu trefil terénní nerovnost (eufemismus pro díru v asfaltu) a je z toho zlomený kotník. Jardovi přejme, ať se především vrátí ve zdraví do běžného života a pak teprve myslí na ten sportovní.
Od začátku se pospolu držela naše skupinka adeptů na titul - Hlaváč, Kukla, Zajíček. Zajíčkovi to nejelo, už na 8. kilometru měl závodu plné zuby a nejen na něm bylo vidět, jak rozdílný je maraton a 35 km resp. 20 km. Maraton se přiblížil tradiční padesátce a neskutečně bolí. 3h dřiny. Pro ty nejlepší. Když to nechutná, je to pekelně dlouhé.
Hlaváč i Kukla se Zajíčkovi vzdalovali, odstoupil Malysa. Kukla se přepil a nejdříve zezelenal, zešedl a i když na něj Zajíček ztrácel už kolo, rychle mu je vrátil. Albert nakonec ze závodu odstoupil na hraně absolutního vyčerpání na 37 km. Těch 5 km do cíle bylo nekonečných 5km daleko. Pro titul si šel naprosto neohroženě Vítek Hlaváč z AC Tepo Kladno. Ten se sice s novopečenými otcovskými starostmi nenachází v nejlepší formě, ale zkušenosti z padesátky, které nemá nikdo z jeho mladších pronásledovatelů, dokonale zúročil. Skončil celkově 14., nevýrazný čas 3:19:49 je však bohužel daleko od potvrzovacího limitu ČAS pro ME. Ale titul se počítá. Pro stříbro si došel o 6 minut zpět Adam Zajíček z Atletika Poruba - 3:25:55. Ani on nemůže být s časem spokojen, je to daleko od žitavského výkonu i kvalifikace do Brazílie či Birminghamu. Je otázka, co pro oba atlety dál. Mohou se někde pokusit o maraton. Moc možností není. Ale maraton je jako padesátka. Regenerace bude trvat déle. Na kolik je další kvalitní maraton v jejich silách teprve možná uvidíme.
Co se dělo českou optikou v Dudincích dál? Obvykle startuje na Slovensku početná skupina z Frýdku a další mládežníci. Vzhledem k termínům letošní haly dorazila z mladých jen a pouze kadaňská Noemi Maják. Ta si přijela spravit chuť po přísné diskvalifikaci z předchozího týdne.
V Ostravě před rozhodčími na trojce neobstála, v Dudincích před těmi zlatými a stříbrnými nasbírala na 5 km trati jedinou žlutou od nejpřísnější rozhodčí závodu. Od DQ byla 3 žluté a 4 červené daleko. Jednoduše šla čistě. V Dudincích si vylepšila osobní rekord na 26:47 a mezi dorostenkami finišovala na 6. místě.
V MASTERS kategorii překvapila svým startem její maminka. Bertha Ramos De Majak protnula cílovou čáru při svém prvním závodě na čtvrtém místě za 30:02. Výborně! Paní Bertha bude osvěžením naší masters scény. Šla krásně.
Mimo soutěž si na pětce zazávodila plzeňská Michaela Říhová (dříve Baklíková). Původně se přihlásila na půlmaraton, ale po nemoci, kdy startovala v Ostravě při MČR s teplotou (lidi neblbněte, srdíčko máme všichni jen jedno, raději starty oželte a užijte si to později), se nakonec rozumně rozhodla pro kratší trať. A dobře udělala. Míša předvedla kvalitní výkon, z Dudinců si odváží nové osobní maximum 25:41, svůj první čas na 5 km pod 26 min. Vzhledem k okolnostem je zřejmé, že do sezony bude vstupovat Říhová připravena na jedničku.
Na desítce U23 se měla představit Alžběta Franklová. Jenže i Alžběta laboruje se zdravím a na start ji nepustila únavová zlomenina.
Čest české chůze zachraňovala Ema Klimentová na půlmaratonské trati. Ema šla skvěle, na trati nechala úplně všechno a vybojovala si nejen letenku do Brazílie, ale i potvrzovací výkon pro Birmingham. Tam postoupí 35 chodkyň Evropy a Ema je aktuálně v žebříčku 20. Šance jsou obrovské. Ema za svůj výkon zaslouží absolutorium. V druhé polovině závodu sice nasbírala 2 červené karty a další žluté, ale protože šla na hraně nominačního limitu, závod nedokončila na jistotu, riskovala, makala až do konce a brala zasloužený nominační jackpot. Bude bohužel jediná, kdo bude naši malou zemičku v Brazílii zastupovat. Nový osobní rekord Emy je 1:37:11.
Mezi muži dokráčel půlmaraton turnovský Roman Hanyk za 1:53.01.
Českou chůzi při závodech reprezentoval také rumburský veterán Martin Nedvídek. Ten však tentokrát nenasadil startovní číslo, ale vzal do ruky terčíky rozhodčího. Pozvání do Dudinců v roli rozhodčího (již po druhé!) je velkým osobním úspěchem Martina. Česká vlaječka pak byla i u jména technické delegátky závodu. Delegaci World Athletics obdržela tentokrát Lucie Nekulová. Den před MDŽ na místě mnoho žen nahlas oceňovalo, že vidí na této pozici při zlatém meetingu ženu.
Stav české reprezentační chůze pohledem dudinského závodu není před blížící se sezonou optimální. Morávek zraněný, Franklová zraněná, Gdula zraněný, Martínková se dává dohromady po druhé operaci (po operaci kyčle přišla na podzim operace kolene) a doufá ve start v Poděbradech. Mladá generace tvrdě narazila na onu proslulou maratonskou zeď a Vítek Hlaváč zase není úplně ve formě. Vyjma Klimentové a Morávka mají teoreticky všichni šanci něco s tím do Poděbrad udělat. U Morávka to bude na delší léčení. Klimentová se může těšit na sezóní vrcholy. Pevně věřím, že v Poděbradech taktéž na nové půlmaratonské trati, se všem našim reprezentantům bude dařit lépe. Jak po zdravotní, tak i výkonnostní stránce.
Na viděnou v Olomouci při prvním ligovém kole. A Emo, tobě ať se v Brazílii daří!
